„Díky obnově vhodných podmínek se do rezervace začínají včely samotářky přirozeně vracet,“ uvádí Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.

Parkovitá krajina, kterou vytvářejí velcí kopytníci, je pro včely samotářky ideální, hnízdí totiž v suchém dřevě či stéblech trav, v suché zemi, písku, rašelině. A právě spousta takových prosluněných míst v rezervaci vzniká. Velká zvířata vytvářejí svým pohybem hustou síť stezek, na jejichž povrchu zůstává dlouhodobě obnažená zem. Další plošky odkryté hlíny vznikají například z prachových koupališť, která si velcí kopytníci dělají a po čase je opouštějí. Díky pastvě velkých kopytníků zdejší louky také výrazně více kvetou.

Vědci navíc většímu rozšíření divokých včel pomáhají instalací takzvaných hmyzích hotýlků. Ty byly v rezervaci umístěny na obou pastvinách, u Milovic i u Benátek nad Jizerou.

Hmyzí hotely pro včely představují vítané možnosti hnízdění, jejich mnohem důležitější funkcí však je, že právě v nich mohou lidé samotářské včely pozorovat přímo při hnízdění.

Návštěvníci se přitom nemusejí bát, že by od včel samotářek dostali žihadlo. Podle Miloslava Jirků z Biologického centra Akademie věd včely samotářky na člověka neútočí a žihadlo používají jen v krajním případě.

Včely samotářky
Včel samotářek žilo v minulosti na českém území zhruba 650 druhů. S hospodářským tlakem na využívání krajiny však začaly z přírody mizet. V současné době přežívají už jen při okrajích cest, vyjetých kolejích traktorů, na stavební suti, v lomech či pískovnách. Tyto druhy přitom byly dříve v krajině široce rozšířeny. Vědci upozorňují na to, že včely samotářky jsou klíčovou součástí přírody a měly vždy velký význam pro opylování rostlin, a tím i na stav úrody.