Mezi prvními přivádí svoji Pavlínku maminka Pavla Robová. „Bylo to opravdu dlouhé. Do školy už se těšila Pavlínka a samozřejmě jsem ráda i já,“ říkala s úlevou patrnou i přes roušku. Se zákrytem části obličeje se vydali do škol i ti nejmenší. Maskované děti jsou ale pro vychovatelky i učitelky hůře rozpoznatelné. To se ukázalo ve chvíli, kdy jeden z odvážných prvňáčků bez ohledu na vychovatelky s názvy tříd zamířil rovnou do dveří školy. „Čí je to dítě?“ dívaly se po sobě tázavě vychovatelky a až tatínek, který synka přivedl, zabrzdil jeho rozhodný a nezadržitelný pochod do školy a upřesnil, že jde o chlapce z 1.B.

Spolu s vychovatelkami čekala na děti před školou také zástupkyně ředitele pro 1. stupeň Dana Havlasová. „Je fajn, že je dneska ještě tak teplo. Děti určitě budou chodit ven. A to nejen v rámci hodin tělocviku,“ vysvětluje paní zástupkyně. Připraveno je také časté větrání tříd a s ním systém cirkulace žáků. Samozřejmě s tím, aby se nevraceli do úplně vychladlých učeben.

Úlevu z návratu prvňáčka Lukáše do školy cítí i Radka Vetešníková. „Povinné nošení roušek je to nejmenší zlo. Hlavně, že už mohou do školy,“ říká maminka, jejíž syn naposledy sundal roušku, dal mámě pusu, pak si ústenku znovu nasadil a zamířil za dětmi ze své třídy.

Mezi nimi probíhá živá debata právě o rouškách. Přesněji řečeno, jde o klasické soutěžení, kdo má lepší. „Já mám suprovou od babičky, je hodně dýchací, aby se v ní mohlo dobře dýchat,“ vyzdvihuje tu svoji jeden z kluků. „My máme pořádnou látkovou koupenou od jedné paní z internetu,“ kontruje vedle stojící děvčátko.

Přitom právě roušky jsou jedním z důvodů, proč někteří rodiče odmítají své děti i za současné situace posílat do školy. V případě poděbradské základky se však jedná jen o jednotlivce.

„Jeden z tatínků napsal, že se mu povinnost nosit roušky u dětí nelíbí. Další maminka nepošle své dvě děti do školy z obav o zdraví, v jiné rodině je přímo koronavirus. Domlouváme se se všemi, snažíme se vyjít vstříc. Ale zvláštní on line výuka už nyní pro tyto děti nebude,“ vysvětluje zástupkyně ředitele Dana Havlasová.

Babičky zažily válku

Před tři čtvrtě na osm přichází hlavní vlna. Jedna z maminek upozorňuje na to, že její potomek má ve skříňce bačkůrky, aby se pro ně mohl dostat. Jiná zase potřebuje syna vyzvednout v 11 hodin, protože jsou objednáni k zubaři. Vychovatelky všechno pečlivě poslouchají a potřebné pokyny pak předají spolu s dětmi třídním učitelkám, které už čekají nahoře ve třídách.

Přitom se děti před výukou vůbec nepotkají se staršími spolužáky ze druhých tříd, pro které je určen hlavní vchod do školní budovy. Oddělené pak mají i toalety. „Využili jsme volných prostor po školce, která se před začátkem letošního školního roku odstěhovala. Na každé chodbě jsou dvě třídy, které využívají vlastní toalety,“ představuje propracovaný systém zástupkyně ředitele.

Děti jsou po malých skupinkách odváděny do tříd. V prvním patře na ně u dveří čeká asistentka Vanda Kroftová, která má v ruce lahev s dezinfekcí. Každé dítě u ní zastaví a nastaví obě dlaně. Pokud je nemá prázdné, věci si odloží vedle a až si dezinfekci v rukách protře, může pokračovat. Dvě z dětí však překvapí a vytáhnou ze školní brašny vlastní lahvičku s dezinfekcí. Někteří prvňáci jsou na návrat připraveni až nadstandardně. „Já si zapisuji, odkdy platí jaká opatření, abych to v budoucnu mohla vyprávět a děti měly vzpomínky. Jednou budou překvapené, co všechno v roce 2020 zažívaly,“ říká s tušeným úsměvem za rouškou asistentka Vanda. Podle ní situace kolem školních opatření ještě není tragická. „Dnešní děti na tom nejsou nejhůř. Babičky zažily válku a taky to přežily,“ říká s nakažlivým optimismem a vítá další prvňáčky.