Hlaveň modrého děla, vážící zhruba 400 kilogramů, si včera odvezli filmaři z dílny kováře Milana Postracha v Hertvíkovicích do bývalého vojenského prostoru u letiště Boží Dar v Milovicích.
Tam totiž tento týden začíná natáčet historický epos 
s názvem 1864 dánská společnost Miso Film v koprodukci 
s českou produkční společností Sirena. Vznikne tak velkolepé dílo – celovečerní hraný film a osmidílný seriál, který má dánská televize vysílat v příštím roce.

Jde o bestseller popisující krvavou dánsko-německou válku, která vyvrcholila 
v dubnu 1864 bitvou u Dybbøl Mill, následkem které přišlo Dánsko asi o třetinu svého území. Příběh se zaměřuje na události, které vedly k tomuto osudovému dějinnému zvratu a také na lidské a politické důsledky, které měla tahle bitva pro Dánsko a celou Evropu. Příběh se odehrává nejenom v Dánsku, ale i v Německu a dalších zemích a svým poselstvím oslovuje celé evropské publikum.

Ve filmu se tedy proslaví děla z Krkonoš. Kovář Milan Postrach má k vojenské historii blízko, byl členem trutnovského Klubu vojenské historie a tématika jej oslovuje už řadu let. Je například autorem kanonu, kterým členové tohoto klubu na Gablenzi nad Trutnovem otvírají a zavírají turistickou sezonu. Filmaři si na slovo vzatého odborníka našli díky replikám děl, které před necelými třemi lety vyráběl pro pevnost v Jaroměři – Josefově. Kovářova práce je zaujala.

„Přijeli a položili na stůl jasné požadavky. Taková zakázka se samozřejmě neodmítá. Plány k sestavení děla jsme však museli shánět až ve vídeňském vojenském archívu. Byla s tím práce. Údaje měli popsané v palcích a my to museli přepočítávat na české míry. Ale vzhledem k tomu, že jsme děla už před třemi lety vyráběli, tak nás už tak moc nic nezaskočilo," popsal náročnou přípravu kovář.

Děla si naklonují

Kanony si tvůrci snímku objednali hned dva najednou. Zatímco první už s nimi včera vyrazil do místa činu, druhý ještě hotový není. „Máme týden na to, abychom ho dostavěli. Dva kanony prý filmařům budou stačit, větší počet do záběrů ve filmu si z nich prý už umí naklonovat, aby jich v řadě stálo třeba dvacet," přiblížil Milan Postrach.

Modré značí pruské

Práce v hertvíkovickém kovářství trvaly dva a půl měsíce, v dílně se na nich střídali tři lidé, a to i v těch největších mrazech. Jen pro představu: jedna hlaveň kanonu váží 400 až 500 kilogramů, ve své době však vážila 1,5 tuny. „Hlaveň je dutá, vyrobená z trubky, na ní jsou další součásti, vše jsme opláštili," popsal kovář.

Jak dále mistr svého řemesla uvedl, zařízení pro upevnění děla, takzvaná lafeta, je vyrobena z lipového dřeva. Kanon se láduje zezadu, nikoliv zepředu, jak je obyčejně zvykem. Kdysi celý kolos vážil zhruba čtyři tuny a táhnout ho muselo několik koní. „Dělo bylo původně rakouské, územně patří do josefovské pevnosti. Protože Rakušáci prodali licenci Prušákům, ti přebarvili žlutou na modrou, přidali nějaké detaily a teď je dělo vlastně pruské," vysvětlil tvůrce. Po dokončení eposu budou obě repliky věnovány pevnosti Josefov v Jaroměři.

Co dodat k filmu, pro který se kanony vyráběly? Náklady na natáčení se odhadují na 600 milionů korun, v Česku chtějí producenti proinvestovat asi 200 milionů korun. „Budeme pracovat v lesích kolem milovického letiště od dubna do července," uvedl vedoucí produkce společnosti Sirena film Pavel Műller. Společnost slíbila milovické radnici, že přispěje na dětský den a zajistí dětem ukázky.