Třicet válečných zločinců, kteří uprchli cestou z jiřické věznice k mezinárodnímu soudu, se snaží dostat do bezpečné zóny v Mělníku. Jsou nebezpeční a hrají o čas.
Alespoň podle scénáře taktického součinnostního cvičení Opona 2007, na kterém se v českých zemích poprvé společně podílejí armáda, policie a vězeňská služba. Cvičení má prověřit taktiku všech tří složek a sladit jejich práci.
Ve smyšlené zemi, kde právě skončila válka, patří mezi úkoly českých vojáků eskortovat zločince na území dalšího státu, kde je čeká mezinárodní soud. Autobus převážející vězně z Jiřic i doprovodné vozidlo vězeňské služby jsou však v blízkém lese přepadeny. Stačí třicet vteřin, v nichž je slyšet jen řev, střelba a výbuchy, a vězňové jsou volní. Rychle mizejí mezi stromy.
Je úterý po poledni a vojáci 7. mechanizované brigády z Hranic v rolích uprchlých vězňů mají lhůtu asi třicet hodin, aby se dostali za hranice státu, který je pro ně bezpečný. Cesta k vzdálenému Mělníku je ale plná nástrah. Pátrají po nich policisté, příslušníci vězeňská služby a vojáci. Nad krajem létají vrtulníky a rozhlížejí se kamery dělostřelecké pozorovací techniky Sněžka, nasazené před časem v Kosovu.
Lidem se možná vybaví český snímek Copak je to za vojáka, scénáře se ale liší v zásadních podmínkách. Vojáci z Hranic, kteří dostali na cestu ke svobodě jen malou polní, musejí dosáhnou svého cíle bez použití vlaků nebo taxíků. Podle Jana Klementa ze 7. mechanizované brigády v Hranicích se nesmějí ani snažit získat civilní šaty. Ani stopování by je nespasilo, neboť policisté po celou dobu prověřují i projíždějící vozy.
Kolik vojáků do cíle dorazilo, zúčastněné složky nesdělily. Celé cvičení podle nich proběhlo hladce a podle představ.
