play_fill
play_fill
Hasiči v budově simulovali výbuch plynu při vaření jídla. Následkem exploze tam zůstaly desítky zraněných a dokonce jeden mrtvý. Jak si záchranné složky poradily s nečekanou situací, kdy najednou potřebovala ošetřit řada lidí a současně hrozil i pád poškozené budovy? Deník byl u toho.
Scénářem určení svědci „výbuchu“ volali na tísňovou linku 112. „Máme tu cvičení, ale v rámci něj výbuch. Jsem v Poděbradech, někde na Ostende, nevím přesně, nejsem místní. Slyšel jsem výbuch, plameny jsem zatím vyšlehnout neviděl,“ hlásil mimo jiné do telefonu svědek Zdeněk Vlasák, ve skutečnosti profesionální člen nymburské hasičské jednotky.
play_fill
Podle očekávání byla na místě jako první policejní hlídka. Ta po zjištění situace předávala informace dále a na Ostende záhy mířily desítky hasičů, zdravotníci ze záchranky, policisté i strážníci.
„V rámci scénáře jde o budovu obývanou lidmi. Při výbuchu byly zraněny osoby, naši figuranti, kteří jsou uvnitř a mají poměrně věrně nalíčena zranění. Jsou také instruováni, jak se mají chovat - i jak mají sténat. Zkrátka aby se situace co nejvíce podobala skutečné události,“ řekl velitel nymburských profesionálních hasičů Roman Zima, který v průběhu cvičení provázel zástupce médií, ale třeba také starostu Romana Schulze, a jednotlivé kroky záchranářů komentoval a vysvětloval.
Děsivě působící zranění
Že jsou zranění skutečně připravena dost naturalisticky, jsme se přesvědčili ve chvíli, kdy z domu hasiči přinesli ženu s otevřenou zlomeninou nohy. Skutečně to nebyl hezký pohled a obdiv zaslouží nejen záchranáři, kteří musí mnohem drastičtější obrázky reálných zranění vídat denně, ale také ti, kdo zraněné líčili.
Co následovalo na místě už pár minut po ohlášení výbuchu? Část hasičů, kterým na pomoc dorazil technický kontejner se dřevem, speciálním nářadím a dalšími pomůckami, stloukala na trávě za domem podpěrné konstrukce z trámů, kterými později podepřela stěnu hrozící pádem.
play_fill
Opodál blíže k Labi členové záchranky rozbalovali velké plachty s namalovanými figurami. Připravovali třídicí stanoviště pro zraněné, které jim po chvíli na nosítkách přinášeli další hasiči s pomocí policistů a zdravotníků.
S Romanem Zimou jsme zamířili dovnitř budovy po výbuchu, abychom se podívali, jak to vypadá na místě činu. Faktem je, že chvílemi nebylo rozumět slova.
Řev pil a bolestné sténání
Ve vzduchu se mísilo sténání a křik raněných, burácely motorové pily a další nářadí zasahujících hasičů. Těm také začaly vydávat nesnesitelné zvuky jakési přístroje, které měly připevněny na těle. Něco mezi houkáním a kvílením.
„To jsou přístroje, které detekují okamžiky, kdy se dotyčný nepohybuje. V případě zásahů u hromadných neštěstí se může stát, že někdo zkolabuje, je zasypán nebo jinak zraněn. Omdlí v zakouřeném prostředí. Abychom o všech měli přehled, v případě, že se patnáct vteřin nehýbe, začne se nejdříve potichu a pak čím dál hlasitěji ozývat tohle zařízení. Když se dostane třeba do závalu, ten zvuk je tak silný, že se jej díky tomu podaří najít,“ vysvětlil podivné zvuky Roman Zima.
Uvnitř domu se mísili ti, kteří na speciálních nosítkách vynášeli zraněné, a ti, kteří stavěli dřevěné podpěry v místech, kde hrozilo například zřícení stropu. „Právě vzájemná komunikace a osvojení si toho, co by kdo v podobných situacích dělal, jsou jedním z hlavních smyslů takových cvičení,“ konstatoval Luděk Turek, ředitel Centrální hasičské stanice Nymburk.
Zůstala mi tam přítelkyně
Ze stresujícího prostředí místa činu jsme se přesunuli zpátky ven ke zdravotníkům. Jejich plachty byly už z velké části zaplněny zraněnými. Dvojice hasičů přinášela doslova v rukách mladého muže, který neměl daleko k hysterickému záchvatu. „Pusťte mě, zůstala tam Karolína. Musím zpátky. Kde seš, Karolíno?“ vyváděl dost hodnověrně jeden z figurantů a uklidnil ho až po pár minutách fakt, že další záchranáři se blížili s jeho přítelkyní.
To už hasiči vyrábějící mohutné dřevěné podpěry zvedali konstrukce k poškozené části domu. „Jedním z dalších smyslů cvičení je uvědomit si, jak v takových reálných případech plyne čas. Není to nic jednoduchého,“ poznamenal Zima.
Cvičení pomalu spělo ke konci a souhra všech složek záchranářů už byla patrná. I když by nyní už věděli, jak rychle v daných situacích ve skutečnosti reagovat, asi všichni si přáli, aby i pro příští měsíce zůstalo jen u preventivního nácviku.
