Podstatnou část těchto hodin má doma v dílně ve Zbožíčku Ivan Vondráček. Ten je opravuje v rámci svých dovedností. Umělecký lakýrník a pozlacovač právě v těchto dnech mimo jiné pozlacoval jednotlivé římské číslice z hodinového ciferníku. Byli jsme u toho.

„Rekonstuuju hodiny, které jsou pod ochozem radnice a mají v průměru 3,30 metru. Je to ta část, na kterou zespoda koukají turisté,“ říká dvaašedesátiletý řemeslník. S nátěry mu pomáhal kamarád ze studií Jiří Bálek. Základ vyrábí orlojář Petr Skála z nedaleké Sadské. „Je to všechno z nerezu, musí se to rozbrousit, umýt, odmastit. Pak se postupně navrtávají všechny číslice.

Umyje se to, udělají se syntetické emailové základy. Potom se to podloží speciální francouzskou fermeží. Druhý den se na to lepí plátkové zlato,“ popisuje postup činnosti muž, jehož práce je umělecké řemeslo se vším všudy.

Když hovoří o plátkovém zlatu, jedná se opravdu o čisté čtyřiadvacetikarátové zlato. „Méně kvalitní by časem na vzduchu oxidovalo a zezelenalo,“ vysvětluje a klade na jednu z číslic plátek zlata vedle plátku. Plátky mají 8 x 8 centimetrů a na větší plochy číslic je klade Vondráček jeden za druhým. Jako když se na chleba pokládají plátky šunky. Na menší místa si dělá speciální výřezy z plátků. Mimochodem, jeden takový zlatý plátek vyjde na 35 korun.

Dalším pravidlem je to, že se nesmíte zlata dotknout rukou. Jakýkoli dotek by později byl viditelný. „Proto všechno dělám v jelenicových rukavicích. Pak to všechno zabalím do vaty,“ popisuje postup prací. V tu chvíli se také dozvídáme, že se vlastně nejedná o opravu těch hodin, které byly sejmuty ze Staroměstské radnice, ale že jde vlastně o nové části hodin. „Ten starý číselník má pan Skála doma. Vyrábí se všechno komplet nové, číselník i číslice,“ vysvětluje Vondráček.

Na návštěvě ve Zbožíčku v dílně jsme byli před týdnem. Tento týden, pokud počasí dovolí, by už nový kruhový číselník i číslice měly být zabalené ve vatě v jednotlivých balíčcích a vytaženy na lešení k místu, kde budou nově instalovány.

Hodiny jsou z radnice sundané poprvé od války. Přesto už pan Vondráček měl s orlojem co do činění v minulosti. „Zlatili jsme přímo některé báně. S orlojem jako takovým už sem do styku také přišel. Přece jen to řemeslo dělám už od 70. let,“ usmívá se šikovný chlapík s copánkem.

Při otázce, na kolik oprava stávajících hodin (nikoliv orloje) vyjde, se hluboce zamyslí. „Asi si netroufnu říci kompletní náklady. Do této chvíle jsem nakoupil zlato za zhruba 60 tisíc korun. Pan Skála ještě doma vyrábí ručičky, na které také nějaké padne. Finální náklady jen na zlato bych odhadl na nějakých 80 tisíc korun,“ říká pozlacovač.

Ale zpět k samotnému pokládání zlatých plátků na číslice. Plátky se po položení uhladí. „Musí se uhladit mořskou houbou namočenou ve studené vodě. Důležité je zachování celistvosti,“ předvádí názorně praktickou ukázku.

Jak se člověk k tak specifickému řemeslu dostane? „Táta byl kuchař, já jsem měl být taky. Ale tehdy tam snad měli plno a mně to bylo v patnácti letech asi tak nějak jedno… Ale je pravda, že celý život sbírám bankovky, mince a starožitnosti. Tak nakonec táta našel Umělecká řemesla Praha na Vinohradech a tam od té doby působím. V 90. letech jsem koupil stodolu tady ve Zbožíčku a funguju i tady. Ale nedělám jen zlacení. Děláme i mramory, fládrování, lakýrnické práce po památkách,“ vyjmenovává své pracovní portfolio.

Až dodělá hodiny pro Staroměstskou radnici, chystá se do Žďáru nad Sázavou. „Další zakázkou je kostel na Zelené Hoře. Budou se tam upravovat dveře, taky nějaké pozlacování,“ říká člověk, který už opravoval památky na Pražském hradě, v Národním divadle i Národním muzeu.