A to nejen proto, že ji samozřejmě řádně pobyt zaplatíme. Těch národů, se kterými jsem tam už snídal, bych se asi nedopočítal. Chantal je hodná a mírumilovná žena, která je současným terorem určitě otřesena ještě mnohem více, než my ve vzdálenosti jednoho tisíce kilometrů. I proto jsem jí v sobotu poslal mailem drobné povzbuzení. „Chantal, je mi hrozně líto, co se stalo v noci v Paříži. Jsme tu v Čechách s vámi, držte se. Paříž je nyní ve smutku, ale věřím, že se zase brzy promění v to nejkrásnější město na světě, jak ho znám. Budu se těšit příští rok opět na viděnou ve tvém hotelu a našem městě! Držím palce! Miroslav Jilemnický, Czech Republic."