Děj začíná po druhé světové válce při převzetí moci komunisty. Školáci naprosto jednoznačně pojmenovávají totalitní bolševické zlo a připomínají i jeho nejzásadnější oběti. Přes úspěchy divadla Semafor, nádech v roce 68 a okupaci naší země se dostávají až k Janu Palachovi. Toho připomínají vlastními silami zpívanou písní Bratr Jan, kterou jedinkrát naživo zazpíval Karel Gott. Bezčasí normalizace připomenou i frontou ve vyprodaném obchodě, kde si prodavačka může vymluvit hlasivky opakováním kletby „Nemáme“. I dospělým pak zvlhnou oči při připomínce dění z roku 1989 a zpěvu písní Modlitba pro Martu či Náměšť. „Jsem na svoji třídu páťáků hrdá. Je to třída se spoustou osobností, které jsou zapálené, a věřím, že budou úspěšné,“ říká jejich dějepisářka.

Představení hráli pro lyské školáky v místním kině dvakrát, celkem už počtvrté. A pokaždé s ním slavili obrovský úspěch. Ačkoliv po představení v Kostomlatech se našel stůl seniorů, který historická fakta v podání školáků nevybíravě a neslušně kritizoval. „Vysvětlila jsem dětem, že i to je svoboda. Že i oni mohou říci svůj názor,“ doplnila Petra Brabcová.