Festival cestovatelských filmů Expediční kamera hostil nymburské kino Sokol. Zájemců o cestování se sešlo více jak na nějaký americký trhák, filmů se promítalo hodně, došlo i na cestovatelskou přednášku Petra Poláka. Ten se, světe div se, vypravil pěšky z Nymburka do Atén. Zdá se vám to bláznivé? Sympatický geodet a cestovatel navíc sršel při svém slovním cestování vtipem. To se pak jde jako po másle.

„Vyšel jsem z Vesláku v Nymburce a pokoušel se jít pokud možno vzdušnou čarou do Atén. Tam jsem skončil na kruhovém objezdu,“ řekl mimo jiné cestovatel Polák. Střídal cesty polňačky s těmi asfaltovými. Ušel 2 100 kilometrů. „Prvních čtrnáct dní vás bolí nohy, ale pak to odezní a není problém, můžete jít pořád,“ rozkryl svou turistickou vášeň cestovatel a pokračoval v rekonstrukci své říjnové a listopadové pouti.

Aby se prý moc nevzdaloval od vzdušné čáry, spal vždycky tam, kam ho den dovedl. „Jednou jsem spal v pokojíku dvou sestřiček. Měl jsem z toho ale divný pocit, tak jsem potom spal hlavně venku,“ vysvětlil zkušenost z chudého příbytku jedné rodiny.

Jeho cestu v kině doplňovaly obrázky z putování, které promítal na plátno. První fotografie rozesmála, je na ní Polák ve stínu obrovského mamuta. „Pokud budete chtít cestovat, udělejte to v Čechách, jsou tu výborně značené cesty. Tady jsem s mamutem z betonu u Žďáru nad Sázavou,“ smál se Polák, civilním povoláním geodet.

Ten prošel osm zemí, sedmnáckrát si myl vlasy, utratil pouze 360 euro, sedmkrát si poplakal. Takhle statisticky sepsal jednu ze svých stránek z cestovatelského deníku. „Deset dní jsem šel se svou přítelkyní, ale ta tu není, proto o tom nebudu mluvit,“ rozkládal rukama mladý poutník.

V Maďarsku je podle cestovatele někdy problém se orientovat. „Maďarsko je placaté. Když jsem jednou jel stopem, dva dny jsem nestopl jediné auto. Čtvercově tam rostou stromy, někdy je to dost těžké se z těch čtverců vymotat. Když jsem se konečně naučil maďarsky říkat nashledanou, což je viszontlátásra, už jsem byl pryč,“ pokračoval v cestě do Atén.

Prošel Chorvatsko a objevil se v Srbsku, kde se mu líbilo. „Každý den mě někdo pozval k sobě domů, hostili mě. Oblíbil jsem si burek, což je mleté maso s jogurtem,“ navnadil posluchače Polák.

Kosovo a Makedonie nebyly už tak pohostinné. „Jednotky KFOR mě pořád kontrolovaly, jestli nemám nějaké drogy. Musel jsem se svléknout a vybalit batoh. Opravdu rychle jsem se ho naučil vybalovat a zase skládat. Vznikl tam problém s kartáčkem na mezizubní otvory, to vůbec neznali. Svlékli mě, stál jsem tam jen ve slipech, fučel vítr. Stavěli mě každý den, našli u mě 4 tabletky Ibuprofenu,“ komentoval strastiplnější část cesty Polák.

To už se před ním rýsoval cíl, poslední zastávka vymyšlené cesty – Řecko. „Došel jsem na kruhák v aténském přístavu Pireus. Schoval jsem tam tajnou zprávu svým dětem, jestli někdy budu nějaké mít,“ zakončil zajímavé vyprávění cestovatel z Nymburka.