22.10.2010 (40, 1169, 1500 = km za den, km vzdušnou čarou, km celkem ušel)
Ráno vstávám a ještě jednou procházím kostel. Zkouším tam i trochu zpívat. Loučím se s Blagojem a ten na rozloučenou zvoní jako na poplach. Pak stoupám do sedla 1080 m. n. m.
Kolem honosného manastyru Sv. Georgie a přehrady klesám do Prilepu. Město je v centru plné života a je tu spoustu butiků, krámků atd. Pokračuji jednoznačným směrem, který v dáli vytyčuje majestátní hora Pelister (2601 m. n. m). Je to kopec jako prase. Tímto směrem teď dva dny půjdu, na jeho úpatí je totiž město Bitola, kam se chci dostat. Pokračuji dál kolem hlavní silnice a večer končím před Topolčany ve starém vybydleném kravíně. Dnes byl nádherný slunečný den. Takových bych si přál ve svém životě spoustu.

23.10.2010 (33, 1196, 1533)
Noc na prd. Je zima a furt se budím. Vstávám a vyrážím za tmy. Počasí je dobré, září jim hodně měsíc. Po náhorní plošině jdu až do Bitoly, tady kupuji věci, ale hlavně se ubytovávám na hotelu Bitol. Blbé je, že neteče teplá voda. Peru si tedy ve studené a suším na balkóně. Z něho je krásný výhled na Pelister. Hodně plánuju chůzi přes Řecko.
Je to opravdu veliký kus země a je neuvěřitelně hornatá, navíc moje cesta nevede moc ideálně. V duši mám obavy, co tam na mě budou říkat místní policisté. Už přes hranice půjdu jen s 30ti Eury v kapse. Pak snad najdu nějaký bankomat. Večer ještě sháním burek.

24.10.2010 (40, 1231, 1573)
Vstávám a teče teplá. Provádím tedy důkladnou hygienu a pročištění báglu. Z Bitole jdu ještě na Heraklion, ten se dá jen těžko nalézt, ale je to takové malé zbořeniště, nic moc pěkného. Dvakrát mě po cestě k hranici kontrolují Makedonci a najednou šup a jsem v Řecku.
Prohlídka na řecké straně trvala tři sekundy. Zatím jsem ušel vzdušnou čarou 1212, normálně to je cca 1550 km. Utratil jsem 270 Euro. Je krásně, píšu Evě a na facebook. Dál směřuju přes Iteu směr Kozani. Spím na totálně opuštěném nádraží vesnice Vevis. Snad mě tu v noci nikdo nepřepadne, je to tu hrůzostrašné.

25.10.2010 (48, 1269, 1621)
Ve dvě v noci mě budí přijíždějící auto. Pak o pár minut později mě jeden policista klečí na zádech a druhý svítí do očí. Oba dva něco křičí řecky. Je komické jak těžké je vylézt ze spacáku, když máte mít ruce venku a navíc vás někdo pořád přiklekává. Spím jen ve slipech a tričku a tak není problém s prošacováním. Ruce mám svázané za zády a ležím na břiše na bordelu kus vedle vymeteného místa pro igelit, ten jsem si vymetl než jsem šel spát. Hoši zatím prohledávají bágl.
Je blbé, že se mnou vůbec nemluví, protože jim všechno trvá mnohem déle. Než zjistí, co se jak otvírá, je to doba. Problémy jsou jasné, mezizubní kartáček a ibuprofeny. Po patnácti minutách jsem promrzlý na kost, drkotám zubama a ptám se jich, jestli se můžu přikrýt. Na to mě všechno dávají, pas, všechny věci a odjíždí pryč. Ráno hnusně prší a je mlha. Jsem nachcípanej.

Autor: Petr Polák