5.11.2010 (55, 1638, 2099 = (km za den, km vzdušnou čarou, km celkem ušel))
Krásná noc, spal jsem jako dudek. Z Eritrei je to jako na houpačce, nahoru, dolů, většina cesty po silnici, ta je občas široká, jindy úzká. Čím jsem blíže k Aténám, řidiči jsou agresivnější. Po cestě mají být různé vykopávky, ale stojí to za starou belu.

V Elefsis se rozhoduji dojít přímo do Atén. Stejně to tu je už jako v Aténách, baráky všude. Protože je pátek a já jdu po Avenida Athinon, což je hlavní tepna Atén, je to o nervy. Aut je jako smetí v Káhiře, no a tak občas chytnu nerva.

Navíc se mi ani s významnou Evinou pomocí nedaří najít poblíž kemp. Nakonec ho mám: Athens Camping. Je přímo na Avenida Athinon, asi 1 500 metrů před křižovatkou z Avenida Thinon (na google maps to bylo špatně). Tady je úplně prázdno, povinně musím postavit stan, který nemám, a tak improvizuji.

Ze své plachty a ze součástí, které najdu u silnice, stavím pěkný přístřešek. Mimo kolíků a provazů nacházím podél silnice také 2,50 Euro.
Zítra mě čeká velký den, proto ještě trochu peru a dávám si do cajku žaludek (žeru). Eva mi zase moc pomohla, bez její pomoci bych teď kempoval uprostřed města.

6.11.2010 (10, 1646, 2109)
Den D. Ráno vstávám a pomalu se balím. Na kruháč Limani Praia jdu nalehko jen s GPS, mobilem a papírem.
V kempu platím na noc dopředu a jsou tu na mě dost hrubí. Kecy na stan a cena je skoro dvojnásobná. Město je obrovské a na kruháč v přístavu je to po mé trase 10 km. Je sobota a tak je tu vše zavřené. Mám trochu obavy, jak se na daný bod uprostřed kruháče dostanu, ale je to v pohodě.

Hlídač v přístavu by tam pustil asi každého. Já ho navíc uplácím řetízkem, co jsem našel na zemi, stejně ho chci vyhodit. Je tu krásně.
Fotím se a natáčím video, ve kterém probírám celou cestu tak, jak šla. Byla možná těžší než jsem čekal, ne fyzicky, to bylo v pohodě, ale lidé jsou občas divní. Přesto jsem rád, že jsem to šel, cítím, že některé věci byly před poutí jiné než jsou teď.

Opouštím přístav a nekonečné hodiny sháním známky, pohledy a internet café. Ani mladí lidé, na které jsem vždycky sázel, tu neumí anglicky. Jen se drží za hlavu a kývou jí, že ne. Na facebooku mi všichni gratulují, až jsem z toho nesvůj. Jsem ale rád, že mám tolik kámošů a večer je mi velmi dobře.
V neděli mě čeká přesun na letiště a odlet za mojí milovanou Evičkou do Káhiry. Všechno jde hladce a tak mě vítá horký a chaotický Egypt.

Autor: Petr Polák