2.10.2010 (0, 597, 774 = km za den, km vzdušnou čarou, km celkem ušel)
Dneska mě čeká relax, dopoledne trochu procházím město, dopřávám si pekárniček a taky zvláštní zkušenost z návštěvy Interšparu. V tak obrovským obchoďáku jsem ještě nebyl, jenom regál s mlékem je dlouhý 30 metrů. Odpoledne mě bere Zoran do svého kanclu, kde trochu pošolichám internet, s radostí sleduju podporu na Facebooku a koukám na počasí. Spolu se Zoranem skypujeme se Svaťkou. Byla běhat podél Labe a hned se mi po tom prostředí zastesklo. Večer jdeme do perfektní restaurace na ražniči a pak mě Zoran provází starým Osijekem. Je to nádherné město s historií, pěknými secesními domy a přístavištěm. Zajímavé pro mě je, že tu mají obchůdky otevřeno v noci. Konec večera trávím se Zoranovými přáteli v Billiar klubu. Zoran tu za mě všechno platil, doufám, že se mu jednou nějak odvděčím.

3.10.2010 (40, 633, 814)
Balím to a vyrážím na cestu. Počasí stojí za prd a já mám krizi. Strašně se mi stýská po Evě a po domově. Trochu si pobrečím. Problém je v tom, že až do Osijeku jsem měl dílčí cíle (Rakvice - holky, Maďarsko a Slovenko - Eva, Osijek - Zoran). A teď až Atény. Navíc nejsem ani v polovině cesty. Vukovar je strašně poznamenaný válkou a v těch rozstřílených barácích nejsem schopen spát. Furt si v hlavě konstruuju, co se tam asi mohlo stát, prohlížím si střepiny, kusy nábytku a nápisy na zdech. Nejlacinější hotel tu stojí 50 Euro, což nikdy nedám. Tak kempuju na břehu Dunaje. Večer telefonuju s Evou a ta mi trochu pomáhá. Jsou tu ale strašně drahý hovory, takže to musíme rychle ukončit. Dnes to bylo strašný.
4.10.2010 (45, 673, 854)
Ráno vstávám ze svého brlohu na břehu řeky, žrali fest komáři a já se hodně potil. Jelikož je zase hnusně, spacák asi moc neproschne. Náladu mám o kus lepši nežli včera. Jdu přes Sotni do Tovarniku, kde přecházím přes hranici do Srbska. Chorvati si mě ještě naposledy podávají a Srbové jsou v pohodě. Měním 100 Euro a dostávám 10 400 dinárů. Za hranicemi procházím městečkem Šid a končím fyzicky v pohodě ve vsi Kukujevci, kde mě příjemný anglicky mluvící nádražák otvírá pěknou čekárnu a tak mám dnes noc v suchu. Ode dneška začínají vytrvalé deště.

5.10.2010 (30, 697, 884)
Ráno prší, ale přesto se vydávám na cestu do Kuzminu a dále do Sremské Mitrovice. Když prší moc, tak někam zalezu - pod most, do zastávky, nebo pod strom. Asi bych tohle moc dělat neměl, promočený chodidla dostávají totiž fest záhul. Ale mám plán a ten se musí plnit. V Sremské Mitrovici nacházím Papištu. Tady suším, peru, jdu taky na poštu a na internet. Mitrovice je pěkné město s širokým nábřežím a rozsáhlým centrem. Testuju tu nějaké místní štrůdlíky, které jsou opravdu levné. Na netu mě nefunguje bluetooth, abych poslal fotky, takže nezbývá, než si zachatovat s kamarády, juknout na počasí a těšit se, že se s tou předpovědí na zítra pletou.

6.10.2010 (33, 722, 917)
Ráno je celkem pěkně a tak vyrážím. Můj plán je jasný – dojít do Šabaku. No plán je jedna věc a realizace druhá, furt se mi zdá, že moc neprší, už jsem ale najednou totálně mokrej a tak skoro celou cestu běžím. Je mi zima a nadávám si do blbců, že jsem se dneska na to nevybodl.

Autor: Petr Polák