15.10.2010 (31, 928, 1184 = km za den, km vzdušnou čarou, km celkem ušel)
Jsou tu i chlapci z KFOR, Poláci a Portugalci. Tváří se ale velmi nepřátelsky. Nemůžu je tedy poctít svým Boa TarDDDDe. V Srbsku jsem utratil 120 euro, vzdušnou čarou ušel 907 km a normálně 1157. Dál jdu do Leposaviče. Je hnusně a každých pár metrů se někam schovávám před deštěm. Čtu poslední Reflex, co mám. V Leposaviči jsem okolo 16. hodiny. Přítel Rado, na kterého jsem dostal od Vladana kontakt, je velké zvíře. Má tu obchod, v centru staví barák a všichni ho tu dobře znají. Setkáváme se po chvilce hledání a je to setkání plodné. Radí mi, jak se nejlépe udržet u mé cesty, doporučuje různá místa kudy jít přes řeky a zve mě večer na pivo. Spím v motelu za pouhých 5 euro. Je tu problém s penězi. Někteří berou euro, jiní zase pouze dináry a někteří to různě kombinují. Skoro nikdo vám tu nerozmění 20ti eurovou bankovku.

16.10.2010 (33, 952, 1217)
Vyrážím brzy. Všude jsou nápisy azbukou SNP 1389. To byla bitva na Kosově poli a znamená to něco jako že chceme spojené Kosovo. Jakmile vidíte tyto nápisy, znamená to, že jste mezi Srby. Je pod psa, tak jdu rychle. V Kosovské Mitrovici je všechno předražené, nejlevnější tu je hotel Bílý Dvůr za 20 euro. Nesmím na recepci zapomenout pas.

17.10.2010 (52, 995, 1269)
Dnešek začíná depresivně, ošklivé počasí a Kosovská Mitrovice je jak z filmu. Srbská část, ostře střežený most, přejdete ho a jste mezi Albánci. Atmosféra by se tu dala krájet. Za Mitrovicí jsou vesnice s vypálenými baráky, stopy po střelbě jsou všude na omítce, ale je už jasné, že tu všude žijí pouze Albánci. Oprašuji základní albánskou slovní zásobu: Julutem, miredita, faliminderit. Čím jsem dál od města, je atmosféra lepší. Ze Srbovace vede dobrá cesta po rozestavěné dálnici, lidé tu na mě ale dost zle troubí.
Celá cesta vede po náhorní plošině ve výšce asi 550 m. n. m. Jezdí tu často džípy KFOR. Už jsem viděl Poláky, Slováky, Němce, Amíky, Francouze, hodně Turků, Švýcary, Portugalce. Podle mě to tu mají jako výuku, něco jako geodeti výuku ve Staráči, jenomže jsou ještě mladší než jsme byli my na vejšce. Priština je dost rozsekaná bombama, takže tam musíte silnice různě vymýšlet a držet si svůj směr.
Bohužel informace od Radeho, že v Gračanici, přes kterou musím jít, v klášteře bude dobře, je lichá. Gračanica je srbská, takže je tu zase to napětí. Navíc mě v monastýru matka představená posílá někam. Jdu asi dva kilometry do vesnice Lana a tam je motel, ovšem v něm jsou pijáci, kteří do mě hned lijí panáky. Po chvíli přichází jejich holky. Později jsem pochopil, že jsou to prostitutky. Nálada je divná. Dost tu za to berou, co se týká pití. Najednou nějaká rozepře a hospodská mě vyhazuje ven. Tak hledám levný hotel. Nakonec jsem úplně promoklý v hotelu Evropa. Zase hodně drahý, 20 euro.

18.10.2010 (48, 1029, 1317)
Noc marast. Nad ránem se objevuje opilý majitel hotelu, že se mu ztratil můj pas. Chvilku ho hledáme na poli a pak ho najdeme ve dřezu ve výčepu. Blbé počasí a velmi nepřátelští řidiči. Troubení, fakáče a sprosté posunky. Jdu po hlavní a rozhoduju se jít, co to půjde.

Autor: Petr Polák