11.10.2010 (45, 838, 1065) - 12.10.2010 (35, 862, 1100 = km za den, km vzdušnou čarou, km celkem ušel)
Vladan mi ukazuje svou farmu: prasata, kočky a psy. Jím krásná rajčata, vajíčka, sýr, ale nejvíc mi chutná aivar (rozvařená paprika na maděru). Nevýhodou Vladana je, že svou ženu strašně odsouvá stranou. Furt ji posílá někam mimo, přitom ona umí dobře rusky a tak mi spoustu věcí usnadní. Ráno snídaně, výměna adres, hlavně jeho vnuka Andreje, a pádím směr Kraljevo. Na kraji odbočuju na Konarevo a tady se taky „provádí“ zemětřesení. Čtyři auta stojí za sebou a vibrují zemí tak silně, že padají věci z regálů a lidé vybíhají z domů. Je to prý výzkum na ložiska nafty a plynu. Pokračuji údolím řeky Ibar, kterým půjdu až do Rašky. Jdu dost frekventovanou silnicí s ostrými serpentinami.
Spím přímo pod hradem Maglič. V unimobuňce se smradlavými botami od dělňasů, co tu kopou geosondy. Přizvali mě k sobě na pokec a pak odjeli na hotel. Já jsem to řešil hodinu s jejich šéfem, ten furt říkal vagabund a podobné věci, ale nakonec mě tu s nočním hlídačem nechal. Ten je úplně blbej, neumí mluvit žádným jazykem, ani srbsky. Tak jen kouří, fluše na zem, prostě idylka.

13.10.2010 (45, 897, 145)
Vstávám v 5.45, neprší. To je zázrak. Moje dnešní cesta, je vzpomínkou na ruské putování po Krugobajkalce, protože vede po kolejích.
Hned zkraje potkávám chlapíka, jež tu 20 let kontroluje koleje a ten jde společně se mnou po kolejích skoro polovinu cesty. Na rovince je to pohoda, to se diví, jak to vůbec bez té hole, co on má, zvládám já. Ovšem v tunelu, to nechápu zase já. On nepotřebuje světlo, jen občas blikne, aby se podíval na spoje kolejnic. Poté, co mě opouští, jdu ještě přes dva kilometrové tunely. A je to o strach. Šetřím na baterkách a chci je doplácat, tak moje čelovka není to pravé ořechové.
Po kolejích se chodí v zatáčkách po vnitřní kolejnici. Ta je sjetá, takže se jde lépe. V tunelu jsou po obou stranách po 45 metrech výklenky a abys poznal, ke kterému je to blíž, je mezi výklenkama na zdi namalovaná šikmá bílá čára. Blíž je to vždycky tam, kam se čára svažuje. Potkal jsem ještě dneska velkou užovku a průměrnou zmiji. Večer kotvím na krásném místě. V přístřešku u kostelíku z 10. století nedaleko vesnice Pavlica. Bude fest pršet.

14.10.2010 (8, 903, 1153)
Vstávám a leje. Dojdu do Rašky. Tady jsou trhy a strašně lidí. Hotel mi shání jeden takový otrava za 10 Euro, ale vytáhne ze mě ještě 6 a navíc furt se vnucuje až do večera. Nakupuju nutelu, peru a koukám na Discovery Chanell. Večer jdu na net, pokecat s Evou a přijímat gratulace k narozeninám. Dneska se mi navíc rozsekal ten firemní mobil. Navlhnul a klávesnice psala jiné znaky, než které jsem mačkal, promarnil jsem tak PIN a přes Evu a tátu jsem zjistil svůj PUK. Nakonec mobil zprovozňuji. Pořád ale blbne.

15.10.2010 (31, 928, 1184)
Ráno vstávám brzo, v noci byl ve městě pořádný šrumec, oslava jako bejk. Vycházím kolem sedmý. Na hranici jsem coby dup. Poprchává. Srbům to trvá asi 20 min, než mě pouští a v Kosovu to je i s prověrkou báglu. Hranice je ve vsi Donja Rudnica a kosovská je o tři kilometry dál.

Autor: Petr Polák