18.10.2010 (31, 928, 1184 = km za den, km vzdušnou čarou, km celkem ušel)
Jdu po hlavní a rozhoduju se jít co to půjde, vypadnout z téhle země. Velký déšť mě zastavuje asi 6 až 7 km za Farizejem, ve vesnici Donja Grlica. Ušel jsem toho dost. Rád bych šetřil a tak to rozbaluji na nádraží.

Problém a zároveň výhoda Kosova je, že jsou tu všude policajti. A tak do pěti minut jsou u mě. Říkají, že mě roztrhají psi nebo vlci atd., atd., a že to prostě nejde. No a pak jedou vedle mě až do laciného motelu za 12 Euro. Kvůli těmto noclehům jsem tu utratil nejvíc z celé cesty.

19.10.2010 (48, 1068, 1365)
Je hnusně. Pohybuju se tak, že ve chvílích, kdy neprší naplno, přebíhám od střechy ke střeše. Kolem dvanácté jsem na hranicích s Makedonií. Vše OK. Jen makedonská policistka mě vychovává, že si mám vyprat, umýt se a sehnat si peníze. Pohoří Šárplanina je bombastické.
V Kosovu jsem nechal 70 Euro, což je fest moc. Vůbec se mi tu nelíbilo a nepřátelství lidí se krásně zakončilo těsně před hranicema, kdy mě objelo auto a z něj mě poflusala banda chlápků.

Snažím se pokračovat směr Skopje. A tady se mi daří najít výborný, levný hotýlek v centru, jmenuje se Prenočiště Ramče, tel. 025297840. Dvoulůžák 20, jednolůžák 15 éček, na hlavní město super. Posílám pohledy a vyřizuju internet. Skopje je krásné město, které moc dobře znám, akorát že jsem si vždycky myslel, že je to Bělehrad. Kolem Skopje jsem viděl nejvíc mrtvých psů z celé cesty.

20.10.2010 (49, 1105, 1414)
Vstávám později, v noci jsem nemohl moc spát, hlavně kvůli polštáři. Strašně z něj smrděl kouř od cigaret, byl to teda fakt humus. Ráno poprchává, jináč celý den neprší. Ve Skopje se trošku přežírám. Kupuju burek a nějaké lahůdky a tak až do oběda jdu strašně pomalu. Ve vesnici Katlanovo nastupuju na strmé stoupání směrem do Velesu. Nepotkávám ani nohu, je to paráda. Na cestě je ovšem spousta hadů, živých i mrtvých. Teď se připravuju ke spánku na krásném břehu nádherného jezera Mladosť.

21.10.2010 (46, 1140, 1460)
Ráno prší a celý den to pokračuje s přestávkami. Procházím Velesem a nakupuju potřebné věci, pak jdu po ne moc frekventované cestě do Izvoru. Občas mám bitky se psy, takže vyrábím hůl.

Večer už za Izvorem jsem fakt nervní z deště, naštěstí čirou náhodou nacházím zastrčený Monastyr Sv. Dimitrije. To je sto let starý pěkný komplex budov, kde už měsíc nikdo nebyl kromě mě a hlídače Blagoje. Ten mě tu provádí, může tu spát tak sto lidí. Je tu vlastní kuchyně i pekárna. Naštěstí tu o tom nikdo neví, takže kdo chce jet do Makedonie a zadáčo tu přespat, tak prosím. Jedinou výhodou i nevýhodu je, že tu není elektřina.

Blagoj není moc věřící, ale zato je manuálně zručný. Proto tu taky teď je, opravuje klášter. Učí mě zvonit různé melodie na zvonce, které pak donekonečna zvoní na celé pusté hory. Prolézáme sklepení kláštěra a popíjíme víno (určené na mši, ale není ještě vysvěcené). Ukazuje mi taky, jak tady pijí slivovici: Samotný cukr hodit do rendlíku, nechat nahřát až zhnědne, potom to polít slivovicí až to zasyčí. Chvíli to nechat na ohni a pak vypít horké. Na oplátku mu opravuji alobalem mobil. Na dnešní noc budu ještě dlouho vzpomínat.

Autor: Petr Polák