Po čtyřhodinovém letu z Prahy jsme před půlnocí přistáli na letišti krále Mohammeda V. v Casablance. Čekalo nás tady nekonečně úmorné, téměř dvouhodinové odbavení, na které už nejsme v EU řadu let zvyklí.

Druhý den, po velice krátkém odpočinku, začíná náš okruh po královských městech této země. Nejprve se vydáváme za některými památkami a do ulic či tržišť Casablancy, nejlidnatějšího marockého města. Doprovází nás místní průvodce jménem Abdullah.

Naše kroky nejprve směřují do rušného přístavu, nedaleko se tyčí impozantní mešita krále Hasana II., která se může pochlubit nejvyšším minaretem v Africe dosahujícím výšky 210 metrů. Špice minaretu je vybavena laserovým světlem namířeným ve směru města Mekka. Obrovská mešita pojme více než sto tisíc věřících současně, a je prý třetí největší muslimskou svatyní na světě. Zdi mešity byly vztyčeny z ručně opracovaného mramoru a střecha budovy je zasouvací. Podle některých informací by se do této mešity mohl umístit Chrám sv. Petra v Římě.

Mešita je sice přístupná turistům, ale jen v určitou dobu. Všechny minarety v zemi nemají kruhový, ale čtyřboký půdorys. Objekt je umístěn na pobřeží Atlantiku. Ale oceán se chová dost nevlídně, protože vane studený vítr a zvedají se vysoké vlny, na nějaké namočení nelze ani pomyslet. Každý z účastníků zájezdu rychle hledá nějaký teplý svetr nebo zimní bundu. Vždyť jsme přece v Africe!

Připomínka oscarového filmu

Náš autobus projíždí městem a míjíme také kavárnu Ricks Café Américain, ve které se odehrával příběh oscarového filmu Casablanca. Slavný snímek s Ingrid Bergmanovou a Humphrey Bogartem však byl natočen v roce 1942 v Hollywoodu. Luxusní kavárnu zde postavili později, především pro turisty.

Centrum města je velmi kosmopolitní, s francouzsky laděnými bulváry převážně v secesním stylu. Patří sem módní obchody a prakticky zde nepoznáte, že se nacházíte v arabském světě. A má tady své místo i křesťanská komunita, protože jsme zavítali do chrámu Notre Dame de Lourdes. Všude po městě vlají státní vlajky, na každé z nich je uprostřed červeného obdélníkového pole umístěna zelená pěticípá hvězda. Míjíme královské paláce se zelenými střechami, kolem se pohybují policisté a vojáci, takže náš průvodce nám radí, abychom nefotografovali.

Krátce jsme navštívili starou část města-medinu. Jsou zde zpustlé, neudržované domy, mnoho malých krámků a tržiště. Ve špíně a zápachu se tady pohybují davy lidí, včetně malých dětí. Nabídka zboží je široká a při nákupech se musí smlouvat. Ostatně prodejci všeho věku nabízejí různé cetky a drobnosti skoro všude. Platí se marockými dirhamy, ale je zájem i o eura. Do koloritu města patří ženy se zahalenými vlasy, ale nezahlédli jsme žádnou muslimku s burkou. V zemi totiž už nějaký čas platí zákaz jejich nošení. Opatření vydal král Mohammad VI., hlasatel tolerantního islámu a přímý potomek proroka Mohameda. V dalších dnech jsme sice ženy s burkou potkali, ovšem spíše výjimečně.

Od průvodce se také dozvídáme, že národním zvířetem Maroka je berberský lev, zvíře se tady původně vyskytovalo ve volné přírodě. Ovšem dnes tento druh přežívá pouze v zajetí. Dva lvi jsou také součástí marockého státního znaku.

Ve druhém dílu našeho cestopisu zavítáme do Rabatu, které je hlavním městem Maroka.