Ne náhodou se na čelákovickém náměstí konal pietní akt na připomínku jednoho z nejhorších válečných konfliktů v dějinách lidstva právě v sobotu 2. srpna. Právě tento den to bylo přesně 100 let od obsazení Lucemburska Německem.

Vzpomínkového shromáždění se zúčastnili zástupci města, církví, ředitel čelákovického muzea David Eisner 
a veřejnost.

„V roce 1914 nastala doba hrůzy, která skončila až v roce 1918. Byl to konflikt do té doby nevídaný a zanechal stopy asi ve všech rodinách po celém světě. Protože to byla skutečně válka světová a málo států zůstalo neutrálních," řekla při vzpomínce starostka Čelákovic Zdeňka Tichá.

Hlavní slovo ovšem měl ředitel čelákovického muzea, který připomněl nejen to, kolik obětí tato válka způsobila, ale také snadnost a nebezpečnou rychlost, s jakou se státy do konfliktu zapojily. „To by mělo být považováno za tragickou okolnost samu o sobě. Byla to válka totální, ideologická. První světová válka se stala jakýmsi vstupem do násilného a tragického dvacátého století," uvedl ředitel muzea.

Připomněl také základní rysy války, která měla zákopový charakter. „Představíme si ji jako měsíční krajinu, kde fronty se mění pouze po metrech za cenu ztrát statisíců lidských životů. Představujeme si ji jako místo velkého výskytu ostnatého drátu, zničené krajiny, velkého množství bláta, špíny, vlhkosti, mokra i jako krajinu, kde je velice silná dělostřelecká palba, před kterou není kam utéci, kam se schovat," popsal hrůzy světové války ředitel.

David Eisner mluvil také 
o velmi nebezpečném jevu, který se objevuje u vojáků prožívajících válečný konflikt: „Vojáci jsou stále unavení, nemohou spát a přitom musí bojovat a jedním z jejich nejčastějších požadavků je, aby se dostali ke stravě a aby si mohli odpočinout." Podle ředitele čelákovického muzea je nutné se zamyslet nad otázkou, jak je možné, že vojáci vydrželi celé čtyři roky tu apokalyptickou hrůzu a udržovali si do konce války poměrně vysokou morálku.

Velmi důležitým důvodem vedle stravy, uniforem šitých na míru a možnosti dovolených vidí Eisner ve válečném kamarádství. „Destrukce 
v lidské misi skrze zákopovou válku byla tak silná, že vojáci později možná ani často na dovolenou nechtěli ke svým blízkým odjíždět, protože se vrátili domů a nacházeli v podstatě cizinu mezi svými nejbližšími. Ti měli představy 
o válce, které se neslučovaly 
s reálnými zkušenostmi těchto vojáků," řekl ředitel s tím, že existují četné vzpomínky vojáků, kteří popisovali, že přijeli ke svým příbuzným a rádi by se zase vrátili zpět na frontu za svými kamarády. Což už samo o sobě podle Eisnera odhaluje určitý posun v lidské mysli a určitý nezdravý jev. Světoznámý lékař a moravský rodák Sigmund Freud prožil za první světové války kus aktivního života a hodně často se k tématu války vyjadřoval. „Říkal, že člověk v sobě skrývá destruktivní rysy, má sklon k agresi a že tato válka vytváří ideální prostředí pro to, aby tyto rysy byly odkrývány 
a jednotlivci používány ve válečném konfliktu," připomněl Freudova slova historik s tím, že bohužel některým vojákům se boj líbil a destrukce lidské mentality vedla k tomu, že se v boji vojáci tak trochu nacházeli. Potlačovali strach ze své vlastní smrti a vydrželi válečný konflikt i proto, že drželi pospolu a mohli také zabíjet.

Podle Davida Eisnera bychom z toho měli vyvodit jedno ze základních poučení. „Tato válka rozbouřila a zdivočela mysl Evropanů, která se pak v následujícím období nestačila uklidnit."