Reportáž

Úžasné počasí provázelo pondělní večer, na který se připravovaly čarodějnice z celého Nymburska. Bylo velmi těžké rozhodnout, kam se podívat, kde budou mít tradiční pálení čarodějnic nejlépe připravené. Nakonec jsem se rozhodla, že navštívím ta místa, odkud půjde největší dým.

První cíl bylo hořátevské hřiště, kde pořádali tuto akci poprvé. „Kde mají oheň?," znělo mi v hlavě, když jsem zaparkovala u hlavní fotbalové brány. Přestože jsem ho ještě neviděla, bylo mi jasné, že tady bude co fotit. Čarodějnice malé i velké, kluci, holky, bylo jich opravdu dost. Pak jsem spatřila v koutě hřiště sice na tento den malé, ale příjemné ohniště. I tak z něj sálalo horko na desítky metrů. „Za deset minut bude oheň na opékání buřtů," zněl hlas z amplionu, který držel v ruce mužský převlečený za čarodějnici v jiném stavu. Za jeho zády místní hasiči připravovali v tu chvíli malé ohniště určené právě 
k opékání. Na hřišti se mezitím honily děti, dospělí si povídali o svých radostech 
i strastech. Zkrátka jak to má být. Byl čas posunout se na další stanoviště.

Tak kam teď? Po výjezdu 
z Hořátve se objevovaly kouřové signály snad ze všech stran. „Nejblíž to vypadá na Kovanice," řekla jsem si a zamířila tím směrem. Stejně jako v Hořátvi, měli Kovaničtí oheň na místním hřišti. A pak jsem ho spatřila… Byl to velký „lišák" a od silnice to vypadalo, že musí každou chvilku přeskočit na budovu se zázemím. Neviděla jsem žádného hasiče. „To je pěkná vatra! Dělají to tu každý rok. Je tu bezvadná parta členek Červeného kříže a ty připraví pro děti super zábavu," říkal nadšeně Marek Krejčík, který tu byl 
s celou rodinkou. Při bližším pohledu bylo jasné, že je vše pod kontrolou. Za budovou se objevilo hasičské auto i s hadicemi v pohotovosti. Moje zvědavost, zda ještě někde natrefím na ještě větší oheň, stoupala. „Myslím, že ve Všechlapech mají také podobnou akci," napověděl Marek Krejčík.

Hned za výjezdem od Nymburka jsem spatřila obrovský kouř, který vycházel od všechlapského hřiště. Odbočila jsem z hlavní silnice a už na příjezdové cestě ke hřišti mi bylo jasné, že jsem zřejmě našla největší čarodějnický oheň na Nymbursku. Asi ho před pár minutami zapálili.

Tady hasiči nebyli v pohotovosti, ale přímo v akci. Hořeniště bylo odhadem v kruhu o průměru patnáct až dvacet metrů a plameny se snažily dostat až do větví přilehlých stromů. Ze dvou stran muži 
v modrém stříkali vodu, aby se oheň nerozšířil do nekontrolovaných míst. Jeden z hasičů stál na silnici vedoucí podél hřiště dál do vesnice a všechny zvědavce, kteří se sem snažili dostat, odporoučel do bezpečné vzdálenosti na kraj pole. Jedna z jabloní vypadala, že ji ohnivý lišák už mírně olízl. „S tím jsme tak trochu počítali. Budeme tu hlídat až do rána," řekl jeden z místních hasičů.

Skupinky přihlížejících, které sledovaly několikametrový oheň, vypadaly trochu nepřirozeně, jako kdyby se lidé dívali na něco úplně normálního, co vidí každý den. „Je štěstí, že nefouká vítr jako včera. To by asi taková vatra nebyla," bylo slyšet z řad zvědavců.
Odjížděla jsem z čarodějnic s úžasným pocitem, že se lidé, alespoň na vesnicích, už zase umí dát dohromady, dokáží se bavit a nezkazí žádnou zábavu. V těch třech obcích, které jsem navštívila, se jich čarodějnického pálení zúčastnily stovky .