Svět mu potemněl v pátek 25. října. „Začalo to příšernou bolestí hlavy, která se postupně stupňovala. Teplota mi vystoupala ke 40 stupňům a mně bylo jasné, o co se jedná. Na jiné choroby totiž netrpím a tohle, co začalo, bylo to nejnepříjemnější, co jsem v rámci svého těla zažil. Musím přiznat, že později mě už napadaly takové myšlenky, že by bylo lépe zemřít, aby to přestalo,“ vybavuje si Radek Čech zoufalství, které prožíval zhruba devět dnů.

Kde k nemoci přišel, netuší. Ale později se ukázalo, že pár dnů před propuknutím nemoci byl v kontaktu s několika lidmi, u nichž se nemoc během pár dnů také projevila.

Během celé doby se o něj starala manželka. V pondělí se objednal do nymburské nemocnice na testování, ovšem nejbližší volný termín v té době mu přisoudil odběr až na pátek. Naštěstí mu dříve pomohla jedna z lékařek v nemocnici. Vzala mu krev a udělala rentgen. Pak byl na tři hodiny zavřený v jednom z pokojů a zkoumali, co mu vlastně je.

Výsledek nebyl povzbuzující: měl oboustranný zápal plic v rámci korornavirové infekce. „Dostal jsem heparin na ředění krve, který jsem si pak doma sám píchal, a také antibiotika, abych k tomu nedostal žádnou infekci. Kdyby se k tomu přidružilo něco dalšího, zřejmě by to byl můj konec,“ popsal nymburský čajovník.

Léčil se doma právě proto, že měl obavu, aby v nemocnici nechytil něco dalšího. Stavy, které celý týden prožíval, se dají jen těžko popsat. Neztratil sice chuť a čich, ale zato jen velmi ztěžka dýchal. Podle jeho odhadu tak na 20 procent. Bylo nemožné se hlouběji nadechnout. Horečka také neustupovala a neustále se ohromně potil.

„Když mi žena na talířku nesla čaj nebo něco k jídlu, viděl jsem i její výraz ve tváři a bylo mi jasné, že na mě asi není hezký pohled a že to asi nebude žádná legrace,“ připustil muž, podle nějž byla byla jednou z nejhroznějších věcí byla bolest hlavy, kdy se prý chvílemi dostával i do halucinací. „A opravdu jsem chvilkami uvažoval o smrti jako o vysvobození. Nemohl jsem spát a když jsem usnul, bylo to fyzickým vyčerpáním. Měl jsem sny z dětství a občas jsem měl pocit, že jsou to takové ty sny, ve kterých člověk rekapituluje život,“ přiznal Radek Čech.

Zhubl deset kilo

Pocením zhubnul deset kilogramů. Cesta pár metrů na záchod mu trvala i desítky minut. Subjektivně má pocit, že mu pomohl až lék na pocení.

Po dvou dnech jeho užívání se mu ulevilo. To už byla sobota 2. listopadu. Když pak zamířil ke svému obvodnímu lékaři na kontrolu, ten pečlivě studoval jeho zdravotní kartu. „Na rovinu mi řekl, že to bylo padesát na padesát. Jsem si toho vědom a jak říkám, nic horšího jsem v životě nezažil. A nepřál bych to ani těm, kdo o existenci téhle strašné nemoci stále pochybují,“ říká s odstupem času.

Jako stále aktivního sportovce jej také mrzí, že dodnes má zakázané jakékoliv sportovní aktivity.

Zatím není jasné, jak moc poznamenala nemoc jeho plíce a jak budou na větší zátěž reagovat. Na kontrolu plic jde 13. ledna. Chce věřit, že se brzy ke sportu bude moci vrátit. Ale chápe, že může být vděčný i za stávající situaci. „V tuhle chvíli mám v těle protilátky, ale pokud bych to nedávno nezažil, rozhodně bych se hned nechal očkovat,“ dodal Čech.