Kolem druhé hodiny odpolední už neměl orkán Sabina takovou sílu, jako v brzkých ranních hodinách. Náraz větru se dostavil jen občas, počasí se na obloze střídalo snad po desítkách vteřin. Chvíli svítilo slunce, najednou spustil liják.

Děti s vychovatelkami byly v budově školky a oba muži se dali do kopání jámy pro pilíř chystaného betonového plotu. „Vtom začal slejvák. Já šel o kus dál a tady Petr se opřel o kmen smrku. Aby nezmoknul. A zrovna začalo zafukovat a já viděl, jak se pod tím smrkem zvedá zemina, snad o patnáct čísel nahoru,“ vypráví pan Zajíček.

Pan Petr to bere rázněji. „Byl jsem opřený o ten kmen, když jsem ucítil, jak mi za zády prasklo. Pak strom nadskočil nahoru, jak ho vítr nadnesl. Věděl jsem, že musím utéct. Nejdřív jsem se vrhnul doprava, ale strom začal padat zrovna tím směrem. Tak jsem uskočil vlevo. Lízly mě větve a pak to žuchlo,“ vypráví pan Petr.

Kontrolu dendrologa vyřešila Sabina

Strom spadl vedle částečně vykopané jámy na řadu betonových překladů, které měly tvořit plot. Část jich zřejmě poničil. „A hlavně mi to rozbilo moji termosku s čajem,“ zlobí se Petr, který si prožitý okamžik příliš k tělu nepřipouští. „Já už jsem vypadl ze čtvrtýho patra, v tomhle ohledu už mám něco za sebou. Ale kdybych neuskočil a trefilo mě ten strom napřímo, asi bych byl škaredě dobitej,“ uznává pan Petr a s úctou si prohlíží kmen asi sedmdesátiletého jehličnanu. Zlomený pahýl stojí opodál. Podle pana Zajíčka by se už zítra prokázalo, že strom by se musel stejně pokácet. „Tady si zaklepejte, je částečně dutý. Zítra měl přijít dendrolog na kontrolu toho stromu. Tak už to Sabina vyřešila za něj,“ usmívá se řemeslník.

Vyfotit se stromem se nechtějí. „Tady si vyfoťte, jak nám to ohnulo vodováhu, na kterou to spadlo,“ ukazuje pan Zajíček na podivně zahnutý nástroj, ve kterém se zmateně pohybuje bublinka. Přesto už je na nich vidět nedočkavost, aby se konečně mohli vrhnout na ten plot.