Mohly by si říkat Budiměřická jedenáctka, ale pozor! Jde čistě o ženy! A o dívky. Jednadvacetiletá velitelka Marcela Voňková stojí v čele hasičského družstva žen v rámci Sboru dobrovolných hasičů Budiměřice už pět let, tedy od jeho zrodu.

Jak přišlo na to, že se zástupkyně něžného pohlaví pustily do nelehkého sportu, jakým je požární útok? „Chyběla nám tady nějaká zájmová činnost a jako kamarádky jsme se scházely. Nápad přišel na hasičském memoriálu před pěti lety,“ zavzpomínala s úsměvem velitelka Marcela. Ona prý byla jako přirozená autorita od začátku zvolena velitelkou. V případě sympatické, usměvavé a pohotové Marcely se není čemu divit.

Na letošním memoriálu vlastně oslavily čtvrtý soutěžní ročník. Každoročně se účastní jarního Prvního nasátí ve Všechlapech, poté domácího memoriálu v Budiměřicích, závodů v Rožďalovicích, Žitovlicích, Křinci a Posledního sání v Pňově. Loni vybojovaly na domácí půdě první místo, jinak už jejich trofeje za druhá a třetí místa zdobí hasičárnu.

Pro úspěch je potřeba trénovat alespoň jednou týdně, což kvůli pracujícím i studujícím členkám vychází na víkendy. Parta ve věku od 16 do 24 let se ale schází i mezi sportovními výkony. Důležité je se sladit v jednotlivých fázích útoku, což jde nejlépe, když každá trénuje i závodí ve své stejné činnosti. Dnes dochází na náhradnice a míchání pozic, takže je těžší se sehrát.

Vzájemná podpora je pro hasičky velmi důležitá, protože tréma se prý stále hlásí o slovo. „Loni se mi během závodu v Rožďalovicích rozepla helma a kamarádka se mi ji snažila zapnout úplně rozklepanýma rukama,“ směje se dnes Marcela. Psychickou podporu mají v maskotovi Ondrovi, který jim prý na soutěžích nosí štěstí.

Díky aktivitě a soutěžení družstva došlo také na obnovení hasičské techniky a podporu ze strany obce. Ženské družstvo je také vděčné za možnost tréninku na místním hřišti, místo na hrozném terénu za hasičskou zbrojnicí. Mladé hasičky naoplátku a rády pomáhají se zábavou nebo Dětským dnem.
A co na počínání kolegiň říkají muži, kteří každoročně soutěží jen doma na budiměřickém hřišti? „Možná trošku závidí, ale podporují nás a myslím, že jsou na nás pyšní,“ říká velitelka.