VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Brendl: Klokan je králík s menšíma ušima a ocasem

Rašovice /ROZHOVOR/ - Domluvili jsme se po telefonu na středu třetí odpoledne u něj doma. Parkoval jsem ve tři a dvě minuty. To už stál ve vrátkách. „Podle fotky jsme vás čekal hubenějšího. Tak pojďte, kávu jsem zalil přesně ve tři, když v rádiu pípali. Jste docela přesnej,“ řekl mi na uvítanou a já si pomyslel, že to bude pěkný pedant a možná podivín. Naštěstí jsem se mýlila skoro hodinka příjemného rozhovoru uplynula jako voda.

21.8.2010
SDÍLEJ:

Jaroslav Brendl chová o kozyFoto: Deník/ Miroslav S. Jilemnický

Pane Brendle, vy chováte párek klokanů…
Ano, ale teď už má párek i dítě. Je to kluk, bohužel…

Proč bohužel?
Protože je to skoro jako všude jinde v přírodě. My kluci jsme plevel, holky jsou žádanější. Na pět holek bohatě stačí jeden, že jo? (smích). Ale my jsme od tohoto páru měli už holku, o kterou jsme bohužel za záhadných, nevyjasněných a dnes už nevyjasnitelných okolností přišli.

Kolik je tomu současnému miminku?
Přesný den narození se nikdy nedá přesně určit. Podle nějakých indicií se narodil plus minus na Nový rok, takže mu je zhruba osm měsíců.

No ale pojďme od začátku. Jak jste přišel na to chovat klokany?
Já jsem na to nepřišel a nikdy by mě to nenapadlo. V podstatě všechno, co je k tomu potřeba, je pořídit si bláznivého syna. Nejdřív jsme doma měli ještěrky, užovky, chameleony…

A to jste chovali tady v Rašovicích?
Ne, já pocházím od Nové Paky. Tady jsem se ocitl kvůli babě. Jakkoliv jsem novopacký patriot, tak jsem si vždycky říkal, že jestli bych si dokázal představit bydlet někde jinde, tak v Poděbradech. Ty se mi vždycky líbily. No a najednou: my se stěhujeme do Poděbrad. Nechceš jít s náma? No jasně že jsem chtěl. A protože se šlo bydlet přímo na Jízdárnu, holky měly koně, dneska říkám, že v životě už nebudu žít v krásnějším prostředí než tam. To byla opravdu nádhera. Jenže ta Jízdárna byla postavena v akci Z a taky tam měla být izolace, kterou má asi někdo doma, ale tam rozhodně není. Byla tam strašná vlhkost, což mě až tak nevadilo, ale holky z toho byly pořád nachcípaný. Tak jsme jezdili a hledali, až jsme našli tohle v Rašovicích, což byla v té době strašná zřícenina. Podařilo se nám to dát do současného stavu. A najednou tu byla plocha a nevyužitý pozemek u domu. No a můj bláznivý syn, kterému v té době asi před třemi roky bylo 28, tady seděl se svojí přítelkyní a říká: tati, já ti musím něco říct. Nakonec z něj vylezlo, že chce tady mít klokany. Tak říkám, že to v žádném případě, já jsem v té době chtěl zlikvidovat i kozy, co tu mám, protože to je člověk jako uvázaný. Ale on tvrdil, že se o to nebudu muset vůbec starat, což jsem mu nechtěl věřit, ale nakonec jsem mu musel dát za pravdu. To je opravdu zvíře, o které se nemusíte starat vůbec. Tedy takhle: v zimě je potřeba mu donést seno a vodu nebo nějaké piškoty, granule nebo zeleninu. Ale jinak si toho nemusíte všímat.

Lze to přirovnat k nějakému nám známějšímu zvířeti?
To je králík! Já říkám pořád, že je to králík s kratšíma ušima a delším ocasem. Jinak na náročnost chovu je to stejné.

Kolik stojí mládě klokana?
To je důvod, proč je každý chovatel radši, když se mu narodí samička než sameček. Já jsem je tedy nekupoval, ale z internetu vím, že párek stojí 33 tisíc. Když si vezmete samotného kluka, tak stojí 15 tisíc. Pak si dovedu představit, že samotná holka stojí 25 tisíc.

Tohle je váš první klokaní párek?
Ne, to už je třetí párek. První párek jsem našel ve výběhu zadávený. Vlítli sem psi a zadávili je. Bohužel, nikoho u toho nechytíte, nemáte šanci komukoliv to dokázat. U druhého páru jsme se dopustili trapné a odsouzeníhodné chyby, kterou jsme si nakonec odnesli sami. Naše fena měla štěňata v té době, když jsme párek přivezli z Francie. Do té doby to vypadalo, že skoro vůbec neumějí běhat. Psi tu žili v naprosté pohodě se všemi dalšími zvířaty, tak jsme si říkali, proč by tady měl být nějaký problém. Vypustili jsme klokany z přepravních beden a teď ne ta fena, ale ty malí smradi se začali instiktivně chovat jako smečka a rozběhli se na ně. Vystresovaný klokan přeskočil ohradu a zeď a byl v pr…

A už jste ho neviděl?
No pak jeli policisté v autě přes Rašovice, nakonec se u jednoho příkopu, kde se klokan chladil, sjela dvě policejní auta. Později mi říkali, že si chtěli dát navzájem dýchnout, protože vidí v Rašovicích klokana. No ale nakonec samec stejně zdrhnul a asi týden nato jsme přišli o samici. To byla drahá zkušenost.

Fandíte Bohemce, když chováte klokany?
Ne, to ne. Já jsem sparťan, můj syn, který bydlí v Praze, je bláznivý slávista, ale dokáže jít na fotbal i na Bohemku. Já to nijak zvlášť neprožívám. Já jsem totiž člověk, který fotbal dlouhou dobu pískal. A některé současné projevy vášní některých fanoušků mi to zhnusily. Jak jsem si kdysi říkal, že bez fotbalu nemůžu být, dneska se už na něj pomalu ani nejdu podívat.

Kdy a proč jste skončil s pískáním?
Já jsem kdysi, ještě než jsem začal pískat fotbal, koketoval v Nové Pace s amatérským divadlem. Pak jsem to chviličku dělal dohromady, tedy fotbal a divadlo, pak jsem ovdověl. Musel jsem se taky starat o děti…

Pardon, a divadlo hrajete doteď?
Má expřítelkyně se dobře znala s režisérem a předsedou spolku z Libice nad Cidlinou. Říkal, ať se přijedeme podívat. No a pak jsem dostal nejdříve nějaká záskok a teď, alespoň podle příležitostí, které dostávám a aniž bych si chtěl nějak mazat med kolem huby, jsem jedním z rozhodujících členů souboru. Ale musel jsem řešit dilema, jestli fotbal nebo divadlo. Obojí se hrálo o víkendech. Pro fotbal mluvilo to, že jsem se musel udržovat v kondici a taky jsem měl za ten měsíc posbírané nějaké peníze za to. Pro divadlo v podstatě hovořila jediná věc. V životě se mi nestalo, že by na mě v divadle někdo z hlediště řval, že jsem čurák. Omlouvám se za ten výraz. A to v podstatě rozhodlo.

Jakou soutěž jste pískal?
Krajský přebor. Musím přiznat, že jsem neměl ani ambici jít výš.

Ale zpět k divadlu. Vy jste tedy divadelně momentálně dost vytížen.
Ano, to jsem. Zkouším i v Poděbradech s Divadelním spolkem Jiří. Ale když už jsme se dostali od klokanů až k divadlu, mám ještě jednu věc. Je to moje hobby, které bych chtěl, aby se stalo mým živitelem. Já jsem se před několika lety z hecu postavil před studenty jedné hotelové školy, konkrétně v Chrudimi s tím, že pro ně připravím hodinové recitační pásmo.

Recitační pásmo?
No ano. Já jsem dlouhá léta dělal ve Vitaně a měl jsem kromě jiného na starost i komunikaci s hotelovými školami. A oni mě zvali na různá sezení. A tohle bylo v době, kdy už jsem byl z Vitany pryč a oni někdy v zimě říkají, abych nezapomněl, že první červnový víkend bude garden party, tak abych přijel. Já jim říkám: no víte, mně je to trapný, ale dokud jsem byl ve Vitaně, tak jsem vám vždycky mohl něco přivézt, ale teď už nemám co. A oni, že to nevadí, abych přijel jen jako normnální člověk. Tak jsem tak plácl, že bych snad mohl přijet jen zarecitovat. Byla to soukromá škola a majitel si nechal zavolat ředitele školy a říká mu: domluvte si tady s panem Brendlem termín, on přijede zarecitovat. No a to už, pokud nechcete ztratit tvář, z toho nevyklouznete. Měl jsem tři týdny na to, abych sestavil pořad s nějakou dramaturgií. Navíc jsme nevěděl, co od toho očekávat. Všichni víme, že čte se málo. Ještě tak noviny a to nejvíc bulvár. Kdy jste naposledy slyšel, že si někdo půjčil básnickou sbírku? No a s tímhle rizikem já jsem šel před ty smrady puberťácký.

Jak to dopadlo?
Z původně jednoho představení byla ten den tři a reakce těch, jak jsem je před chvílí nazval, smradů puberťáckých, byly úžasné. Já jsem z toho získal sebeposilující pocit, že jestli bych měl mít schopnost zaujmout tuhle mládež, o které si myslíme, že jen dělá bugr a nadává a já nevím, co ještě, tak že bych je mohl dokázat zastavit se a vnímat poezii, kterou nota bene stejně k maturitě potřebují… Prostě mě to najednou začalo zajímat víc a víc a po schůzce s některými dalšími řediteli jsem udělal nabídkový dopis a začal jsme to rozesílat. Těch, kdo mi odpověděli. bylo strašně málo. V tomhle vládne mezi kantory strašný konzervatismus.

Vystupujete na některých školách u nás v regionu?
Tady ob tři baráky v Rašovicích bydlí profesorka českého jazyka z nymburského gymnázia, která mi hrozně fandila, dotáhla mě tam a teď už mě tam chtějí pořád. Podobně je to na poděbradském gymplu a hotelovce. Ale jinak ve středních Čehcách ani ťuk. Já mám daleko větší poptávku třeba v Ostravě, než ve středních Čechách.

Kolik máte tedy v současné době měsíčně vystoupení?
No několik jich je vždycky. Já bych si přál, aby jich bylo tak patnáct do měsíce. Abych taky mohl někdy na dovolenou. (smích)

Koho vlastně recitujete, co je náplní vašich pořadů?
Tak tehdy v Chrudimi to začalo básníky přelomu 19. a 20. století. V současné době mám tři základní programy. První je ten zmíněn přelom století, druhým je poezie meziválečná a třetím poezie po roce 1945. A ještě taková perlička: už jsem vystupoval pro českou menšinu v Chorvatsku, teď jsem asi čtrnáct dnů v kontaktu se zástupci české menšiny ve Vídni. To jsou takové paradoxy: bude mě znát půlka Chorvatska, vídeňští Češi, ale ve středních Čechách skoro nikdo.

Mluvíte o básních a příležitostném moderování. Zeptám se přímo: co vás v současné době živí?
Tak jednak ty básničky, něco je i z toho moderování, ale taky dělám finančního poradce v oblasti pojišťovnictví. Ale ani jedno by samotné na uživení nebylo.

JAROSLAV BRENDL se narodil 13. prosince 1955 v Jičíně prožil své dětství v malebné vesničce Zboží u Nové Paky, kde oba rodiče pracovali v zemědělské prvovýrobě. Má tři mladší bratry. Vystudoval obchodní školu v Hradci Králové, aby po absolvování základní vojenské služby pracoval jako vedoucí prodejny potravin, mléčných lahůdek, řeznictví, vedoucí velkodistribuce léčiv, nákupčí velkoobchodu potravin, obchodní zástupce, regionální manažer, manažer pro klíčové zákazníky a produktový manažer. V roce 1978 se stal jedním ze zakládajících členů mládežnického divadelního souboru v Nové Pace, který však svoji činnost ukončil odchodem většiny členů na vysoké školy. Jako host potom ještě pracoval v divadelním souboru v Hořicích v Podkrkonoší. V roce 1983 se vydal na dráhu rozhodčího kopané, aby řídil utkání nejprve v rámci okresu Jičín, poté v rámci Východočeského, později Královéhradeckého kraje. V roce 2003 vstoupil do divadelního spolku Vojan v Libici nad Cidlinou, kde se od záskoků brzy dostal k prvním rolím a byl tak postaven před dilema: fotbal, nebo divadlo. Kultura zvítězila. Má tři dospělé děti: syna Jaroslava a dcery Janu a Lucii, a také dvě vnoučata. Od roku 2002 žije Jaroslav Brendl na Nymbursku, kde chová psa, kočku, kozy a klokany.

Autor: Miroslav Jilemnický

21.8.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hledá se pamětník tábora v Letech.

Deník vyhlašuje pátrání: Hledá se pamětník tábora v Letech

Předseda ČOV Jiří Kejval.
102

Předseda ČOV Kejval: Ledecká? Ona bude letos královnou olympiády

Jizerská 50, chodci vs. řidiči, výcvik topičů a zpěvavé dračky: videa víkendu

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku o víkendu 17. až 18. února 2018.

FOTO: Splněno! Český pohár patří Nymburku

Svitavy – První cíl sezony je splněn. Basketbalisté Nymburka získali při finálovém turnaji ve Svitavách triumf v Českém poháru. Ve finále porazili mužstvo Pardubic 86:65.

Středočeši nabídli adrenalin pro každého i ten zprostředkovaný z Dakaru

Střední Čechy /FOTOGALERIE/ – Zájemci o přehlednou mapu s pamětihodnými místy v regionu, o novinky na středočeských památkách, a především o návrhy tras vhodných k výletům na kolech. To byli návštěvníci, kteří se od čtvrtka do neděle nejčastěji zastavovali u středočeského stánku na Výstavišti v pražských Holešovicích, kde se konal tradiční veletrh cestovního ruchu Holiday World. Přímo na místě to Deníku řekla projektová manažerka Středočeské centrály cestovního ruchu Zuzana Janetzká.

ON-LINE: Čtenářům odpoví předseda Lokomotivy Nymburk Josef Fuksa

Nymburk - V Nymburce ho zná a uznává každý. Josef Fuksa vychoval řadu talentů, v rychlostní kanoistice je pojmem. Jeho svěřenci sbírají tituly na republikové i mezinárodní úrovni. Právě předseda Lokomotivy Nymburk bude dalším hostem online rozhovoru. Na otázky čtenářů bode odpovídat ve čtvrtek od 14 do 15 hodin.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT