Některé pasáže nového filmu se natáčely v Milovicích. To však zdaleka není jediná spojitost této odbojové skupiny s naším regionem.

Mašínové v Poděbradech

Odbojářem proti fašistickému režimu byl už otec bratrů Josef Mašín. Člen legendární skupiny Tři králové se angažoval v odboji hned od začátku války. Tehdy rodina bydlela v Praze, ale dostala se okamžitě do hledáčku gestapa, které neustále rodinu přepadávalo. Vyvrcholilo to až ultimátem, že musí do 24 hodin Prahu opustit. „Maminka si vzpomněla na jednoho stavitele z Poděbrad, kde se nedávno léčila se srdcem, že by jí mohl poradit,“ vyprávěla Zdena Mašínová, matka Ctirada a Josefa mladšího pro cyklus Příběhy 20. století v Českém rozhlase. Známý pomohl a Zdena Mašínová se i s dětmi a tchyní nastěhovala do ještě nedostavěné vilky v Poděbradech. Ani tam jim však Němci nedali pokoj. V květnu 1941 zatkli otce a v lednu 1942 matku.

Film Bratři se natáčel i v Milovicích:

Scény dramatického útěku skupiny bratrů Mašínů z komunistického Československa natáčeli filmaři také v lesích u Milovic. | Video: Marcel Janoušek

Otce později zastřelili, matka válku přežila. Hned po válce se začal utvářet postoj mladých Mašínů k novému komunistickému režimu. V roce 1948 museli kvůli nevhodnému třídnímu původu domek v Poděbradech s matkou opustit. To už se aktivně připravovali na odboj. Když byla v září 1949 zatčena a v následujícím roce popravena Milada Horáková, která za války seděla s jejich matkou v jedné cele, mladíci očekávali, že se národ začne bouřit. Přicházeli i další oběti komunistického teroru. Bratři čekali, že dojde k protikomunistickému povstání a také k otevřenému konfliktu mezi demokratickým světem a sovětským blokem. To se nestalo, a tak se v roce 1951 pustili do odboje po svém. Jak vzpomínal člen odbojové skupiny a přítel bratří Mašínů Milan Paumer. „Pořád jsme čekali a pořád se nic nedělo. Někdo musel něco dělat.“

Paumer v Poděbradech

Domácí odbojové akce, dramatický útěk ze země v říjnu 1953 a další život za oceánem jsou kapitoly, které kromě aktuálního filmu Bratři popisuje ve svém románovém dokumentu Zatím dobrý i spisovatel Jan Novák. Při útěku byli zadrženi a později vydáni zpět do vlasti Zbyněk Janata a Václav Švéda. Komunistická justice je odsoudila k trestu smrti a 2. května 1955 byli oba oběšeni. Na Západ se tak dostali pouze oba bratři Mašínové a Milan Paumer.

Všichni sloužili nějakou dobu v americké armádě, později podnikali. Mašínové se do Československa nevrátili ani po Sametové revoluci. Milan Paumer se vrátil v roce 2001 a usadil se v Poděbradech. O osudu odbojové skupiny chodil na pozvání besedovat do škol, poskytoval rozhovory. „Komunisté tehdy zavírali lidi do lágrů, vraždili, stříleli po nás. A mysleli si, že my po nich budeme házet švestkové knedlíky?“ říkal na dotazy týkající se jejich odboje se zbraní v ruce.

Čestní občané Sadské

Ještě před návratem Milana Paumera do vlasti se bratrům Mašínovým dostalo ocenění od vedení třítisícového města Sadská. V roce 1998 navrhl výtvarník a zastupitel Petr Skála udělit čestné občanství Sadské Josefu i Ctiradovi Mašínovi. A to se také stalo. „Bylo to symbolické politické gesto. Věřím, že jednou se na ně bude dívat společnost spravedlivě bez komunistických klišé,“ řekl Skála pro Deník. Čestnými občany Sadské jsou oba bratři dodnes.

Paumerův odchod

Po návratu Milana Paumera do Česka a jeho usazení se v Poděbradech se o udělení čestného občanství pro odbojáře jednalo také v Poděbradech. Zastupitelé lázeňského města však nikdy shodu či potřebnou většinu nenašli. Přesto připomínka jejich osudů na důstojném místě v Poděbradech existuje. Na prvním zámeckém nádvoří je pamětní deska věnovaná celé rodině Mašínů. A od roku 2012 má na stejném nádvoří pamětní desku i Milan Paumer. Ten se společně s oběma bratry ještě za svého života dočkal ocenění na celostátní úrovni. V roce 2008 dostali všichni tři Čestnou plaketu předsedy vlády od tehdejšího premiéra Mirka Topolánka.

Ve stejném roce byl Paumer také hostem on-linu rozhovoru Nymburského deníku, kde mu mohli dotazy klást čtenáři webové stránky. Takto například odpověděl na dotaz o svém svědomí. „Svědomí mám čisté a spím celkem dobře. Ale mnohokrát jsem dlouho do noci přemýšlel, proč komunisti museli vraždit bezbranné ženy i muže a ve dvou letech zmařili 83 lidských životů.“ Hovořil tehdy o začátku 50. let a období nejtvrdšího komunistického teroru u nás. „Terorismus neschvaluji, ale vražda tyrana není považována za vraždu. A těch tyranů bylo v řadách komunistů požehnaně,“ doplnil tehdy.

Milan Paumer zemřel 22. července 2010 v 79 letech a jeho pohřbu v poděbradském divadle se zúčastnil i premiér Petr Nečas a několik ministrů tehdejší vlády. Oficiálně byli státem za odbojáře označeni čtyři muži až loni na konci června. Stát uznal, že Ctirad Mašín, Milan Paumer, Václav Švéda a Zbyněk Janata bojovali proti totalitě a za svobodu a demokracii Československa. Zmíněnému jádru skupiny bratrů Ctirada a Josefa Mašínů udělilo ministerstvo obrany status účastníků třetího odboje. Pouze jediný dosud žijící, letos jedenadevadesátiletý Josef Mašín, nechtěl o nic žádat. Od útěku na Západ zemi svého narození nenavštívil. Vadí mu, že v parlamentu seděli až donedávna komunisté.

close Milan Paumer. info Zdroj: Deník/Miroslav S. Jilemnický zoom_in Milan Paumer se narodil 7. dubna 1931 v Kolíně. V letech 1953 až 1959 sloužil v americké armádě (v letech 1956 až 1957 sloužil v Koreji). Od roku 1959 provozoval na Floridě taxislužbu. V roce 2001 se vrátil do Česka a žil v Poděbradech. S několika institucemi spolupracoval na vzdělávacích projektech o třetím odboji. Je spoluautorem knihy Cesta na severozápad (2010). Zemřel 22. července 2010.