Nymburské školství

Zásadním úkolem pro Boženu Němcovou bylo zajištění školy pro své děti Hynka, Doru, Jaroslava a Karla. V Nymburce se tehdy nacházela pouze jedna škola – městská farní škola dvoutřídní s přípravkou. Farní proto, že v té době ještě prováděli dohled nad školou nymburští děkani. Právě scéna v seriálu (naštěstí vsazena do Domažlic), kdy uprostřed mše odchází Němcovi z kostela, na protest proti deklamování modlitby Otčenáš v němčině, se odehrála právě v Nymburce. Ačkoliv už v roce 1913 provedl profesor reálky Jan Vondráček rozbor tehdejších událostí, kdy dokládal, že se Nymburk v oblasti školství nikterak nelišil od ostatních českých měst, v prvních dvou ročnících se učilo česky a němčina nastoupila až od třetího ročníku. Marně. Mínění Boženy Němcové neměl sílu zvrátit.

Nymburská škola (dnes bychom řekli základní) se nalézala od roku 1820 v bývalém dominikánském klášteře, který byl v té době již značně zpustlý. Do východního křídla byly umístěny tři školní světnice a v poschodí se nalézaly byty pro dva učitele a kaplana. V části západní nadále byla vinopalna a byty chudiny. Dnešní kaple sv. Jana Nepomuckého byla tehdy přeměněna na skladiště obilí, sena a slámy. Dokonce se uvádí, že v kapli byly čas od času umístěny mrtvoly sebevrahů jako v umrlčí komoře. Prostranství před kostelem až do ulice bylo ohrazeno zdí a upraveno na školní zahradu. Jen pro představu v roce 1860 chodilo do této školy v bývalém klášteře 593 žáků. Uvědomme si, že nová škola v Nymburce v Tyršově ulici přesně na půdorysu bývalého kláštera byla postavena až roku 1882!

Božena Němcová a koupání

Nebudeme asi daleko od pravdy, když budeme tvrdit, že Nymburk na Boženu Němcovou vůbec nezapůsobil. Do Nymburka přichází v nešťastných časech po pádu konstitučních ideálů (rovnoprávnosti národů monarchie) roku 1848, kdy se postupná „normalizace“ začíná projevovat utužováním policejního státu zejména v národnostních otázkách v podobě Bachovského neoabsolutismu. Za druhé, město se vzpamatovávalo po ničivém požáru z roku 1838, ostatně sama bydlela v domě u Brzorádů, který byl postaven z cihel ze zbourané Boleslavské brány. A za třetí, rovinatá krajina jí rovněž neučarovala, mnohokráte tesknila po kopcích Chodska či Českoskalicka, se slovy: Já nemiluji velkou rovinu, tu oko umdlí a neokřeje.

Přesto nalezneme i v době nymburského pobytu zajímavé momenty. K návštěvám jí lákal zejména Ostrov, dlouhé procházky kolem Labe končívaly v Drahelicích na Baště či ve Chlebích. Vůbec řeka Labe na Němcovou silně zapůsobila, citujme: A to jediné vznešené je zde široké mohutné Labe, to krášlí celou krajinu, tuto nepřehlednou rovinu.

Velké popularitě v Nymburce se dodnes těší příhoda s koupáním v Labi. Za parných dnů se Božena Němcová společně s Dorou koupávala v Hrdle, tam kde se Velké Valy vrací zpět do Labe. V dopisech například čteme, že koupání si Němcová užila s velkou rozkoší. Dora po letech vzpomíná, že jednou se matka odvážila příliš daleko, kde byly víry, byla by se málem utopila, poněvadž neuměla plavat. Největší dnešní veřejné oblibě se těší vzpomínka Václava Jedličky z roku 1912. Jednou se Božena Němcová opět vydala koupat, doprovod jí dělaly vážené měšťanky. Odstrojila se, upravila ke koupání a vešla do vody. I volá Němcová z vody: No tak dámy, pojďte, pojďte a nestyďte se! Odtud tedy vzešla pověst, že se koupala v Labi nahá!

PAVEL FOJTÍK