Třiaosmdesátiletý Karel Žáček by mohl být klidně jedním z hrdinů knížek Bohumila Hrabala. Má optimistickou jiskru v oku, za svůj život prošel spoustou zaměstnání a poslední únorový den mu údajně prolétl zahradou kulový blesk.

Jak se to přesně stalo?

Bylo zataženo, nějak kolem sedmé. Stáčel jsem do demižónu na verandě domu víno a v tom to bouchlo. Byla to neuvěřitelná šlupka. Zažil jsem bombardování ve Zlíně, ale tohle bylo snad silnější. Nejprve jsem nevěděl, co se vůbec děje. Byl to šok.

Jak se blesk ještě projevil?

Z elektrické skříně na verandě, metr ode mne, vyšlehl půlmetrový plamen. Otočil jsem se a ze skříňě vyletěl oheň nebo spíše taková oslepující záře. Zůstal jsem jako opařený. Vyhodilo mi to všechny jističe a spálilo televizi. Na vysoké borovici u silnice zůstaly tři rýhy. Kdyby to byl normální blesk, větev by spálil a rozčísl. Kulový blesk je studený. Blesk se zřejmě roztříštil o kmen borovice a uzemnil za plotem u sousedů. Smrček tu začal od spodních větví reznout.

Co jste udělal, když nastal klid?

Když jsem se vzpamatoval, zašel jsem k sousedovi, je totiž elektrikář. Nahodil jističe a elektrika šla. V televizi shořela součástka za dva tisíce a na obrazovce už zůstal šedivý kruh. Asi jako na památku (smích).

Mluvil jste o té události s někým?

Konzultoval jsem ji se svými sousedy, kteří tu pecku také slyšeli. Navíc kulový blesk nezapálí, ale zpřehází. V paměti mám událost z kraje roku, kdy kulový blesk vletěl do domu a ze skříní všechno smetl. Nikdo nebyl naštěstí doma. Druhý případ už ovšem dopadl tragicky. Kulový blesk sjel po lustru v restauraci, pod kterým seděl muž.

Čím si vysvětlujete, že si blesk vybral zrovna vás?

Víte, já uznávám přírodní zákony. Příroda nás neustále ze všech stran varuje. Podívejte se, to jsou povodně, zemětřesení. Příroda se pouze brání. A že proletěl mou zahradou? To je náhoda. A zároveň štěstí, že napálil do stromu. V životě jsem si už prožil těžká období.

Jak dlouho žijete na Doubravě?

Jsem tu nastálo dvanáct let, přestěhoval jsem se z Prahy, kde jsem předtím třicet let žil. Chalupu jsme tady na Doubravě koupili ale už v roce 1980.

Jste v zaslouženém důchodu. Jaká je vaše profese?

Ve svém životě jsem toho dělal opravdu mnoho. Vyučil jsem se ve Zlíně v oboru kuchař – číšník.

Kde jste třeba působil?

Jako vrchní číšník jsem pracoval v restauraci Expo na Letné nebo jako kuchař v grandhotelu Pupp v Karlových Varech. V roce 1949 jsem vařil v domácnosti pro kanadského velvyslance v Praze. Rok jsem působil jako první pomocný kuchař v hotelu ve švýcarském Bielu.

Vždycky jste měl na růžích ustláno při výběru nového místa?

Tak to rozhodně ne. Asi pět let jsem byl zaměstnán a putoval v jídelních vozech Českých drah. Jako nepohodlný komunistickému režimu jsem v padesátých letech minulého století musel podepsat dobrovolný odchod do průmyslu. Šest let jsem pracoval jako dělník na vrtech v Tuchlovicích na Kladensku.

(– pozastavil jsem se nad rostlinou, která bujně začala růst na dlažbě před domem)

Vyrašila mi tu fialka, a i když trochu překáží v cestě, tak ji nevykopnu. Je krásná.