Vstřícný a od pohledu hodný člověk Vratislav Beneš přistupuje k lidem i ke psům zcela otevřeně. U lidí se to může vymstít, ale u psí povahy je to naprosto nezbytné. Figurant na cvičáku s pětadvacetiletou praxí to moc dobře ví. Navíc už má za sebou pěknou řádku odchytů zaběhlých, vyděšených, ale také rozzuřených psů a přiznává, že už kolikrát se bál. „Pes okamžitě vycítí, jak se cítíte a co s ním zamýšlíte. Je důležité dát najevo klid a převahu,“ vypráví Beneš mezi kotci.

V útulku tráví téměř každý den už od roku 1996, kdy patřil útulek ještě pod Technické služby města Poděbrad, kde pracoval. „Psy jsem chodil krmit, venčit je, očkovat a starat se o ně každý den po práci, což byla velká zátěž pro celou rodinu,“ vzpomíná pejskomil, který v roce 2002 založil s manželkou Evou soukromý psí útulek. Dnes se o chovance stará celá rodina včetně dcery Martiny.

Během letošního roku si v poděbradském útulku vybralo svého nového kamaráda nebo hlídače 65 páníčků. „Z toho sedmatřicet bylo původních majitelů,“ má radost Beneš. Posledního pejska si odvedl nový majitel před týdnem. Pro nejstaršího obyvatele útulku, kterému už je 17 let, asi už zůstanou rodinou Benešovi. Hluchý a slepý psí dědeček zvládá už jen dvěstěmetrové procházky, ale v útulku je spokojený.

Nedávno své místo v kotci zaujal Ben, který vrčí na ženy. „Ben nemusí ženy, nemá s nimi dobrou zkušenost,“ vysvětlil Beneš. A opravdu. Benovi majitelé se rozhádali a rozešli. Ben zůstal u paní a ta, protože jí pes tolik připomínal zašlou lásku, ho zavřela do stodoly. Odtud psa vysvobodil až pan Beneš.