Nasedáme do několika starších, trochu omlácených džípů a vyrážíme do oblasti barevných písečných dun nebo skal. Před námi se objevují úžasné panoramatické výhledy a také nastává těžko popsatelná hra světel a stínů. V dálce se tyčí oranžoví, šedí, černí nebo i červení kamenní velikáni.

Cestou potkáváme několik beduínů na velbloudech, sem tam nás zdraví domorodci, obvykle v bílých hábitech. Jen velice zřídka potkáváme i další zvědavce a milovníky cestování. Na odlehlém skalnatém místě, u jedné písečné duny, mají svoje plátěné stany kočovní beduíni a turistům nabízejí krásná voňavá mýdla prosycená omamně vonící ambrou.

Mnozí z naší skupiny pak zkouší vylézt na takovou menší písečnou dunu. Boříme se po kotníky do horkého písku, a zdolání písečného kopce se stává docela namáhavým výkonem. Červený písek se střídá se žlutým, oranžovým a místy i bílým. Obrovským překvapením pro nás byly vysloveně hraniční zlomy mezi jednotlivými barvami, například předěl mezi červenou a žlutou byl někde dost ostrý.

Další trasa vede k monumentálním kamenným mostům nebo obloukům jen vzdáleně připomínajícím naši Pravčickou bránu. Na jiném místě se zase brouzdáme pískem lehce fialové barvy a horký tetelící se vzduch nám vysušuje rty. Však také všechny naše zásoby vody během výletu zmizely. Podobně jako jiní turisté jsme si odsypali trochu červeného písku do lahvičky a odnesli tak malý kousíček této úžasné krajiny. Dost těžko se o různých dojmech a pocitech z pouště vypráví, nejlepší je vše zažít na vlastní kůži.

Na mnoha místech tady i jinde vlála jordánská vlajka, která je složena ze tří vodorovných pruhů černé, bílé, zelené barvy a červeného trojúhelníku, v němž je umístěna bílá sedmicípá hvězda. Jednotlivé pruhy symbolizují významné vládnoucí dynastie - černý pruh zastupuje Abássovce z Bagdádu, prostřední bílý pruh je znakem Umajjovců z Damašku a zelený pruh odkazuje na dynastii Fátimovců z Maroka. Červený klín zastupuje dynastii Hášimovců z Jordánska a bílá hvězda, zase symbolizuje Fátihu, první súru Koránu.

Ještě se krátce zmíním o několika zajímavostech jordánského jídelníčku. Sladkosti se tady těší velké oblibě a opravdu bývají hodně sladké. Ochutnali jsme jich v hotelích celou řadu, za všechny uvedu baklavu. Jedná se o moučník složený z několika vrstev tenkého listového těsta obvykle plněný sekanými oříšky a slazený sirupem nebo medem. Snad nejoblíbenějšími nealkoholickými nápoji v Jordánsku jsou ovocné džusy. Ale samozřejmě nabídce dominuje obyčejná pitná voda, která je snadno dostupná, dobře vychlazená, jak v obchodech, tak i restauracích a hotelech.

Za nepostradatelný nápoj Blízkého východu lze považovat velmi oblíbenou černou kávu. V hotelech se obvykle podává filtrovaná silná káva a nese název kacar. Klasická arabská káva je dost aromatická, přidává se do ní skořice, říká se jí kahva a je servírovaná v malých šálcích. Hned po příletu do země jsme dostali informaci o zdejší částečné prohibici. Skutečně se pivo nebo víno prodává jenom ve speciálních obchodech, při naší cestě jsme potkali asi dva. Víno je poměrně drahé, takže jsme ho vlastně ani neochutnali. Pivo se většinou dováží, v nabídce se objevily značky jako Amstel nebo Heineken. Nesmím zapomenout na domácí pivo Petra, které nám docela zachutnalo.

V dalším pokračování opustíme Jordánsko a navštívíme Izrael. Zavítáme na místo údajně spojené s Ježíšovým křtem a do jednoho z nejstarších měst na světě, do Jericha.