Mnoho obdivovatelů prolézalo mezi historickými autobusy na nádraží v Nymburce. K vidění byly autobusy z 50. let a výš. Dokonce si lidé mohli sednout do jednoho z vyhlídkových autobusů. „To byly dřívé takzvané vyhlídkové autobusy pro Prahu. Říkáme jim vana nebo necky, jelikož nemají střechu a když zaprší, jsou plné vody,“ umál se jeden z řidičů Miroslav Lounek z Činěvsi.

Ten jezdil s autobusem 11 let linku Poděbrady – Žehuň. „Jezdil jsem ale i zájezdové autobusy. Šoféroval jsem autobus Škoda 706 RTO Karosa, takzvaný Erťák. Je to srdeční záležitost. Pozdější typy už měly větší pohodlí, lehce se otáčelo volantem,“ zavzpomínal Lounek.

Další z šoférů, ale tentokrát na celý život, je pan Karel Dvořák ze Semil. „Autobus se mi stal osudným na celý život, jezdím už 32 let,“ řekl Dvořák. Na své pouti regionem seděl Dvořák za volantem autobusu Škoda 706 RTO. Tento typ prošel svým vzkříšením v letech 2007 až 2009. „Stálo to 1,3 milionu korun,“ ví Dvořák. Podle Dvořáka nejel autobus nikdy více než 65 kilometrů v hodině. „Má pomalý, horský převod.“

Dvořák začal brázdit silnice s autobusem v roce 1978 v Praze jako linkový v MHD.

A víte, proč se akce jmenuje Zlatý Bažant? „Nemá to nic společného s pivem, ale opravdu s tím nemocničním bažantem pro chlapy. Je to putovní pohár a vždycky ho někdo na rok vyhraje a pak ho pošle dál. Už jsme z něj pili různé nápoje,“ rozesmál se šofér Lounek, který si doma staví svůj soukromý jednosedadlový vrtulník.