Na Ukrajince jsme pohlíželi jen jako na levné dělníky. Nyní jsou pro nás sousedy

Rok od začátku ruské agrese na Ukrajině se spolu s přílivem uprchlíků výrazně proměnilo postavení Ukrajinců v naší zemi, shodli se účastníci panelové diskuse na konferenci Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) Česko a Ukrajina: Od podpory ke strategii. „Ukrajinu jsme před válkou vnímali jako zdrojovou zemi levné pracovní síly a surovin pro české firmy nebo dodávek pro český průmysl,“ uvedl prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu České republiky Tomáš Prouza.

Nyní se podle něj takový pohled otáčí když od konce února 2022 jsme naopak přemýšleli, co bychom Ukrajině mohli dát my, ať už šlo o zbraně nebo materiální pomoc. A až válka skončí, staneme se dodavateli materiálu pro obnovu země. „Jedná se o obrovskou změnu v našem vnímání Ukrajiny za posledních patnáct let,“ uvedl Prouza.

Dopravní prostředek i útočiště. Největší úkryt Kyjevanů před raketami je metro

Ředitelka Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty Andrea Krchová připomněla, že ačkoliv i před válkou tady mohlo pracovat kolem 200 tisíc Ukrajinců, pohlíželi jsme na ně nadřazeně jako na dělníky a řemeslníky, ne jako na partnery či sousedy. „Jako bychom v nich neviděli lidské bytosti, které také mají své potřeby, rádi by tu třeba žili s rodinou a dávali děti do českých škol. Například jsme pro ukrajinské žáky neuzpůsobovali podmínky. To se s válkou také výrazně proměnilo,“ podotkla.

Většinu tvoří ženy s dětmi

Proměnilo se také složení ukrajinského společenství v Česku. „Dříve to bývali hlavně méně vzdělaní muži z chudých obcí v Zakarpatí. Dělali většinou pomocné práce a přitahovali k této komunitě spoustu negativních nálepek,“ popsal Ondřej Klípa z Institutu mezinárodních studií na FSV UK.

Když v březnu 2020 zjišťovalo Centrum pro výzkum veřejného mínění vztah k národnostním skupinám žijícím v Česku, skončili Ukrajinci až ve spodní části tabulky, dokonce i těsně za Rusy. Respondenti je známkovali jako ve škole na škále od jedničky do pětky, průměrná známka Ukrajinců byla 3,18.

Dnes v Česku žijí především ženy s dětmi, často z velkých měst a s vyšším vzděláním, které zdaleka tolik negativních emocí nevyvolávají. „Navíc Ukrajinci získali auru obránců země a celé Evropy. To jim také pomáhá k lepší integraci do české společnosti,“ zdůraznil Klípa.

Výrazně se změnila i situace na českém pracovním trhu. Ukrajinští dělníci se z velké části vrátili domů. Někteří padli v boji, jiní stále svou vlast brání. „Velká část z nich se sem už nevrátí. Místo dlouhých směn na našich stavbách budou po válce spíše obnovovat svou zemi,“ uvedl prezident Prouza.

Při úvahách, jak tyto muže nahradit, by podle něj měli Češi popřemýšlet, zda raději zásadně nepřebudovat zdejší pracovní trh a neopustit konečně koncept evropské montovny. „Možná by toto mohl být ten impuls, proč se vydat ve specializaci naší země o patro výše,“ dodal.

Dezinformace a ztráta trpělivosti

S přibývajícími měsíci války se ovšem na Češích začíná projevovat ztráta trpělivosti s uprchlíky. Stále častěji se objevují názory, že pomoci Ukrajincům již bylo hodně a nyní je zase čas myslet na „naše lidi“. Přibývá také negativních dezinformací směrem k uprchlíkům.

Socioložka Fakulty sociálních věd Tereza Freidingerová vidí chybu na straně obcí. Ty podle ní mnohdy Ukrajince spíše tiše trpí, místo aby je aktivně zapojovaly do místního dění a komunikovaly s veřejností česko-ukrajinské soužití v dané lokalitě. „Tím obce nechaly zcela volný prostor pro spekulace, co ti Ukrajinci v obci vlastně dělají a jak žijí,“ řekla.

Život ve válce? Kyjev se snaží být normální, v noci se ale všechno mění a utichá

Uvedla také, že zatímco především Pražané nebo Středočeši vnímají Ukrajince již nějakých patnáct let jako součást svých životů a ani na ně nepohlížejí jako na migranty, v některých částech republiky se před válkou vyskytovali jen minimálně a u místních pak zafungoval strach z neznámého.

Aby vláda zmírnila napětí mezi Čechy a ukrajinskými uprchlíky, hlasitě zdůrazňuje fakt, že si jich tu již sto tisíc našlo zaměstnání. Andrea Krchová, jež zastřešuje neziskovky zabývající se uprchlíky, sice chápe tento způsob komunikace s veřejností, zároveň jí ale ze dvou důvodů vadí.

„Jednak tím pohlížíme na Ukrajince čistě jako na sílu, která nám sem přijela zalátat díry na pracovním trhu. A vzhledem k tomu, za jakých podmínek tu ukrajinské uprchlice pracují, jako úspěch to nevnímám a nevím, zda na to můžeme být hrdí,“ prohlásila.

Uprchlíci u nás podle ní často neberou ani sto korun na hodinu, takže aby si vydělali na živobytí musí pracovat dvanáct hodin denně. „Tím pádem nemají čas na jazykové kurzy nebo na zvýšení kvalifikace a nemohou se posunout výše. Také vztah k dětem se ocitá na druhé koleji, ukrajinské matky nyní řeší výchovu sdílenou péčí, aby si navzájem vykryly směny,“ popsala.

Raketa dopadla jen stovky metrů od nás, popsal život v Kyjevě velvyslanec Matula

Další potíž znamenají pro Ukrajince podle prezidenta obchodního svazu Prouzy odboráři, kteří tlačí na neuznávání jejich kvalifikací, takže pak nemohou pracovat ve svém oboru a musí se spokojit s nižší pozicí.

Pro Česko by podle odborníků bylo výhodné si mladé ukrajinské rodiny udržet, v zájmu Ukrajiny nicméně je, aby se pokud možno co nejvíce uprchlíků vrátilo po válce domů a měl kdo obnovovat Rusy zpustošenou zemi a rozhýbávat ekonomiku. „Kdo tady v Česku nakonec zůstane a kdo odejde, dnes nevíme. Ani kdy to bude. Ale měli bychom se aspoň snažit zacházet tu s nimi tak, aby svou vlast vyráželi obnovovat silní a v pohodě, ne frustrovaní z toho, že někde žili jako občané druhé kategorie,“ vyzvala socioložka Freidingerová.