Té rezavé staré lodi nikdy neunikneš. Přesně taková slova měla prohlásit matka oceánografa Roberta Ballarda, když jí v září 1985 zavolal, že právě na dně oceánu objevil vrak Titaniku. Měla pravdu. Ballard je nyní ve světě známý především jako nálezce pozůstatků slavného parníku. Za svou dlouholetou kariéru přitom v hlubinách vypátral zhruba stovku potopených lodí. „Jsem si jistý, že v mém nekrologu bude stát Muž, který objevil Titanic, dnes zemřel," zažertoval pro CNN u příležitosti vydání memoárů Ballard.

Možnost do detailů popsat výpravu za Titanikem a všechny okolnosti, které ji provázely, vítá. Dlouhá léta je totiž musel zatajovat. „Expedice byla součástí tajné mise amerického námořnictva. Jejím účelem bylo vylovení vraků dvou jaderných ponorek s názvy Thresher a Scorpion," připomněla CNN. Hledání slavného parníku potopeného v dubnu 1912 tak bylo pouze zástěrkou.

Všechny předchozí výpravy s cílem nalézt Titanic selhaly. Asi málokdo proto čekal, že Ballard se svým týmem loď skutečně i najde. Lidé, kteří v něco podobného věřili, byli označování spíš za šílence. Původně ani on dle svých slov nepatřil mezi fanatiky, jejichž životním cílem bylo právě nalezení parníku společnosti White Star Line. „Určitě byl ale něčím jako Mount Everest. Tolik jiných jej zkusilo najít. Mnozí, o kterých jsem si myslel, že uspějí," vzpomíná na bod, kdy se rozhodl pustit do hledání. Poprvé se za Titanikem vydal již v roce 1977. Tehdy ale neúspěšně.

Další pokus se zdál být v nedohlednu, mimo jiné kvůli nedostatku peněz. Proto Ballardovi a jeho týmu přišla nesmírně vhod nabídka od amerického námořnictva. Sám v něm vedle vědecké činnosti sloužil. V roce 1985 ve světě stále zuřila Studená válka. A když Ballard dostal nabídku na vylovení dvou v šedesátých letech potopených jaderných ponorek, navenek komunikovanou jako expedici za Titaniken, neváhal. „Věděli jsme, že ponorky jsou právě v těch místech. Chtěli po mě, abych se vrátil, aniž by mě pronásledovali Rusové. Zajímali se o jaderné zbraně, které byly na Scorpionu," řekl Ballard, když byla mise po letech odtajněná. Na hledání Titaniku dostal vzhledem k vojenskému úkolu pouze dvanáct dní.

Velké úsilí Ballard a jeho tým věnovali vyvíjení vhodné podmořské technologie. Titanic se totiž nachází zhruba čtyři kilometry pod hladinou Atlantického oceánu. Potapěči by v podobné hloubce nepřežili. Problémové bylo i sestoupit k němu v ponorce s lidskou posádkou. „Až do expedice k Titaniku jsem se vždy dostával k vrakům fyzicky. Ovšem klesnout do nejhlubších míst trvá i dvě a půl hodiny. To je celkem pětihodinová výprava. Jednou jsem šel právě asi čtyři kilometry hluboko. Trvalo mi to šest hodin a skoro mě to zabilo," poznamenal Ballard.

Na misi na podzim 1985 proto poprvé využil novou technologií. Na dno spustili speciální nepilotovanou, dálkově řízenou ponorku Argo. Pětašedesát minut po půlnoci 1. září vyslala záběry, na které čekal desetiletí celý svět. První trosky Titaniku. Bujarou radost mezi účastníky expedice ale nečekaně vystřídal celkem jiný pocit. „Kolem druhé hodiny ráno někdo připomněl, že právě v tomto čase se Titanic poroučel pod hladinu. Tehdy jsem opravdu procítil celou tragédií. Bylo to velmi nečekané. Emoce, které mě naplnily, už pak nikdy nezmizely," píše Ballard v memoárech Into the Deep (Do hlubin, pozn. red.).

Vyvrácené mýty

Objev, který s kolegy učinil, zaplnil titulky novin po celém světě. Ukázal, že to, o čem snili dobrodruhové již od roku 1912, je možné. Vyvrátil také mnohé přetrvávající mýty. Třeba ten, že Titanic se ponořil neporušený, jako jeden kus. Nebo že ledovec rozpáral loď na pravoboku asi v délce sto metrů. Konečně přezkoumaný vrak na dně ovšem jasně odvyprávěl zcela jiný příběh.

Nalezení Titaniku s sebou přineslo i negativa, které Ballarda dodnes trápí. Z vraku se totiž stala téměř turistická atrakce. Stále dokonalejší technologie umožnily další ponory. Ovšem nejen pro vědecké účely. Začaly se lovit cenné sběratelské předměty, jiní se k vraku spouštěli kvůli senzaci. Až před zhruba dvaceti lety byl vrak prohlášen za pietní místo a další vyzvedávání artefaktů se stalo nelegální. Otázkou je, zda to tak i zůstane. Loni dostala dle rozsudku amerického soudu společnost RMS Titanic Inc. povolení vytáhnout ze zbytků rozpadávající se lodě další předmět. Konkrétně Marconiho telegraf. „Jde o historicky významný kus, jelikož právě tímto přístrojem telegrafista Jack Philips vysílal poslední volání o pomoc," uvedl server Smithsonian Mag. Kritici nové výpravy se proti rozsudku odvolali.

Hledání ztracených pokladů v útrobách vraku je zobrazeno i v zřejmě nejslavnějším filmu o Titaniku. Na premiéře stejnojmenného snímku Jamese Camerona se objevil i Ballard. Na událost přicházel v režisérově společnosti. „Otočil se ke mě a řekl: Jdi první. Ty jsi ho našel," popisuje Ballard v knize.

I když je Titanic nejslavnější, má Ballard na kontě zhruba stovku dalších podmořských objevů. Třeba vrak německé válečné lodě Bismarck, letadlové lodě Yorktown či torpédoborce PT-109. Jeho potopení japonským námořnictvem za druhé světové války přežil i budoucí americký prezident John F. Kennedy. „Našel jsem víc lodí, než kdokoliv jiný. Organizace Spojených národů ale tvrdí, že na dně všech oceánů je stále přes tři miliony vraků," podotkl Ballard.

I když už je mu téměř devětasedmdesát, s pátráním na mořském dně zdaleka nekončí. Nyní si stanovil za cíl objevit potopené letadlo legendární letkyně Amelie Earhartové. Ona i její stroj zmizely při pokusu o přelet nad Tichým oceánem v roce 1937. Poprvé Ballard letadlo hledal už v roce 2019, tehdy neúspěšně. Jak ale sám říká, ani Titanic nenašel na první pokus. „Pokud pozůstatky letadla skutečně vypátrá, vyřeší tím jednu z největších záhad dvacátého století," napsaly po ohlášení expedice The New York Times.