Kliknutím zvětšíteNěco se děje. Když lidé v Sovětském svazu usedli večer 10. listopadu 1982 k televizím, všimli si, že je něco v nepořádku. Místo očekávaného vysílání slavnosti televize nečekaně nabídla dokument o prvním sovětském vůdci Vladimiru Iljiči Leninovi. Ještě zvláštnější bylo, že na druhém kanálu přenos hokejového zápasu nahradil koncert vážné hudby - hrála se Čajkovského Patetická symfonie. A také v rádiu náhle začali hrát pouze klasickou hudbu. Ve zpravodajství Vremja se navíc objevili moderátoři v tmavých oblecích.
Domácnostmi se pomalu začala nést šeptanda, že někdo možná umřel. Nejdříve Sověti tipovali stranického činitele Andreje Kirilenka. Co bylo příčinou podivných televizních změn se nakonec lidé dozvěděli ve čtvrtek 11. listopadu. Slzící moderátor Igor Kirillov oznámil, že zemřel Leonid Brežněv.
Následovaly nejen dny státního smutku (jak v Sovětském svazu, tak i ve svazových republikách a zemích východního bloku) a velkolepý pohřeb, ale také vnitrostranický boj o moc.
Nemohoucí vůdce
Jméno Leonida Brežněva si lidé v bývalém Československu spojují zejména s invazí vojsk Varšavské smlouvy do země v roce 1968. Za Brežněva (v čele SSSR stál osmnáct let) vzrůstal vliv Moskvy na dění v zemích východního bloku ve snaze potlačovat jakékoliv "nežádoucí" reformní pohyby. Už od poloviny sedmdesátých let se ale pomalu začalo stávat veřejným tajemstvím, že Brežněvův zdravotní stav se radikálně horší.
Vnitropoliticky je vláda politického lídra s výrazným obočím nakonec nejvíce spojována s obdobím stagnace sovětské společnosti. Podle některých odborníků byl po poslední třetinu svého působení v čele SSSR v podstatě nemohoucí loutkou, za kterou vládli jeho nejbližší spolupracovníci. „Sovětský historik Roy Medveděv řekl, že Brežněv utrpěl v lednu 1976 klinickou smrt, ovšem byl oživen a po dalších šest let vládl v omámení. U moci jej podle historika udržovali zkorumpovaní úředníci, kteří věděli, že dokud vládne on, jsou v bezpečí,“ psala koncem osmdesátých let agentura Reuters.
Historik Medveděv uvedl, že Brežněvovi dělaly problém i základní povinnosti vyplývající z jeho funkce. „Postupně zjišťoval, že je stále obtížnější provádět ty nejjednoduší protokolární záležitosti, a přestával rozumět, co se kolem něj děje,“ zmínil Medveděv.
Sovětský vůdce Leonid Iljič Brežněv
Zatímco v sovětském tisku se zmínky o pokračujících Brežněvových zdravotních problémech neobjevovaly a pouze se o nich mluvilo mezi lidmi, západní tisk často přinášel zprávy o tom, že Brežněvovo chování v některých chvílích bylo podivné, a spekulovalo se o jeho skutečném zdravotním stavu.
„Navzdory zjevné slabosti stál Leonid Brežněv v čele sovětského vedení na prvomájových oslavách a na tribuně na Rudém náměstí zůstal po celých devadesát minut. Před deseti dny ukončil pětasedmdesátiletý sovětský vůdce pochybnosti o své čtyřdenní nepřítomnosti účastí na shromáždění u příležitosti Leninových narozenin. Objevil se po zprávách, že dny předtím trávil v nemocnici kvůli srdečním problémům. Jeho dnešní chování potvrdilo dojem muže, pro kterého jsou veřejná vystoupení velkým náporem,“ psal třeba v květnu 1982 americký list The New York Times.
Redaktoři listu doplňovali, že se Brežněv dvakrát v době trvání přehlídky musel posadit. A zároveň spekulovali, kdo z přítomných funkcionářů by případně Brežněva mohl na pozici generálního tajemníka nahradit.
Kdo byl Leonid Iljič Brežněv
- Sovětský politik, nejvyšší představitel Sovětského svazu v období let 1964–1982.
- Narodil se 19. prosince 1906, zemřel 10. listopadu 1982.
- Po Stalinovi byl druhým nejdéle vládnoucím mužem SSSR.
- Členem Komunistické strany se stal jako pětadvacetiletý.
- Po druhé světové válce začal ve straně stoupat, v kariéře mu měl pomáhat Nikita Chruščov.
- V roce 1964, kdy se odehrál takzvaný Říjnový převrat v Kremlu, se však Brežněv přidal na stranu nespokojených s Chruščovovou politikou, načež byl Chruščov zbaven moci. Prvním tajemníkem strany se stal místo něj právě Brežněv.
- Ohledně zahraniční politiky je spojován se vpádem vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968, či se sovětskou invazí do Afghánistánu v roce 1979. Za jeho vlády zesílily závody ve zbrojení mezi světovými mocnostmi. Na druhou stranu ale uplatňoval politiku tzv. détente – uvolňování napětí mezi SSSR a USA.
- Vnitropoliticky je období (zejména poslední fáze) jeho vlády spojena se sociální stagnací v Sovětském svazu.
Zemřel. A začal zákulisní boj
Po pádu komunistického režimu v Sovětském svazu se postupně dostalo na veřejnost, že Brežněv měl v posledních letech života několik mrtvic, infarktů a klinických smrtí, navíc jeho stav zhoršovaly silné léky a alkohol.
Jeho smrt paradoxně přišla pár dní poté, co se objevil na akci k oslavám bolševické revoluce, na kterých podle komentátorů vypadal lépe než dříve. Brežněv zemřel desátého listopadu na zástavu srdce. Ráno jej v posteli objevili bodyguardi. Zesnulého politika se ještě pokusili oživit, ale neúspěšně.
Jenže obyvatelé SSSR se o smrti Brežněva dozvěděli až o celý den později. Důvodem byl zřejmě mocenský boj o to, kdo nastoupí na jeho místo. „Když tento sovětský představitel zemřel, rozpoutala se série debat a boj o moc,“ srhnuje magazín The Atlantic.
Brežněv za sebou nechal zemi v dost špatném stavu. „Brežněvova smrt předznamenala odchod ze scény takzvané „třídy roku 1937“ – generace sovětských vůdců, kteří po stalinských čistkách rychle vyšplhali do čela komunistické strany a vládli zemi po celá desetiletí. Na konci Brežněvovy vlády sovětská ekonomika, nebezpečně závislá na vývozu komodit, stagnovala a klesala. Politický systém byl zkostnatělý, bujela korupce,“ uvádí magazín The Atlantic.
Generálním tajemníkem po Brežněvovi se nakonec stal Jurij Andropov, přičemž jeho nástup předznamenala už jeho velmi výrazná role při organizaci Brežněvova pohřbu.
Podle profesora New York University Marka Galeottiho, který se věnoval sovětské politice, v zásadě byla Brežněvova smrt prvním krokem k postupnému pádu Sovětského svazu. „Andropov dokázal dát dohromady koalici lidí, kteří si uvědomili, že je nutná nějaká změna. Byla to velmi široká koalice, která sahala – v podmínkách sovětské komunistické strany – od liberálů až po zastánce tvrdé linie, jejichž představou reformy bylo ještě utáhnout šrouby a přimět dělníky k tvrdší práci. Všichni se ale shodli na jedné základní představě. Že status quo není udržitelný. To byla věc, která držela pohromadě Andropovovu koalici – a byla to právě tato koalice, která vedla ke Gorbačovovu vzestupu,“ vyjádřil se před několika lety Galeotti v podcastu Power Vertical.
Odešel přítel
Ale zpět k hodinám po Brežněvově smrti. Poté, co se v sovětském rádiu i televizi objevilo oficiální prohlášení o skonu generálního tajemníka, pronikla zpráva i do dalších zemí východního bloku a také na západ. Tam se spekulovalo o tom, že se Brežněvovi muselo něco stát, už o několik hodin dříve, když si západní analytici všimli, že na ten den zveřejněné oficiální gratulaci adresované prezidentu Josému Eduardu dos Santosovi ke Dnu nezávislosti Angoly chybí Brežněvův podpis.
Kondolence do SSSR zaslala řada západních představitelů, včetně třeba královny Alžběty II., která uvedla, že soucití s lidem Sovětského svazu, či tehdejšího amerického prezidenta Ronalda Reagana. „(Brežněv) byl jednou z nejdůležitějších světových postav po téměř dvě dekády,“ vyjádřil se mimo jiné Reagan, který pak dokonce přišel podepsat kondolenční knihu na sovětské velvyslanectví ve Washingtonu. Na pohřeb do Moskvy už ale místo sebe poslal svého viceprezidenta George Bushe staršího.
V Československu noviny informaci o Brežněvově smrti zveřejnily 12. listopadu. Nechyběl samozřejmě oslavný nekrolog a vyjádření tehdejších politických představitelů Československa. „V srdcích československých komunistů a všeho našeho lidu zůstane navždy jako jeden z osvoboditelů naší vlasti a velký přítel,“ stálo například v prohlášení v Rudém Právu.
Stejný list uveřejnil také článek s názvem Tak jsme ho znali, kde se ke smrti sovětského vůdce, který v této funkci navštívil Československo třikrát, vyjádřili běžní lidé. „Do vlastní smrti budu uchovávat v paměti den, kdy jsem na vlastní oči spatřila soudruha Leonida Brežněva,“ citovalo Rudé Právo například dělnici brněnské Zbrojovky.
Spadla rakev do hrobu?
V Sovětském svazu třídenní státní smutek vyvrcholil 15. listopadu Brežněvovým státním pohřbem. V tento den byl vyhlášen státní smutek i v Československu. „Brežněv byl uložen k odpočinku při jednom z největších pohřbů v ruské historii. Dny předtím lidé procházeli kolem jeho vystavené rakve,“ připomíná BBC.
Průvod s Brežněvovou rakví putoval při pohřbu na Rudé náměstí. „V průvodu šlo mnoho vysoce postavených vojenských činitelů, kteří nesli Brežněvova vyznamenání,“ uváděla dobová reportáž BBC. Mimochodem, jelikož se kolem Brežněvovy osoby začal v uplynulých letech vytvářet kult osobnosti, měl různých vyznamenání zhruba dvě stě, a k tomu, aby byly všechny odprezentovány při pohřbu, nakonec bylo potřeba čtyřiačtyřicet lidí.
V popředí průvodu, za rakví na katafalku, kráčela také Brežněvova nejbližší rodina - jeho manželka, dcera a syn. Ulice Moskvy byly prakticky neprodyšně uzavřené. Celou událost vysílala televize a diváci ji tak mohli sledovat i v Československu.
Do detailu naplánovaný megalomanský pohřeb ale narušil jeden dodnes propíraný moment - Brežněvova rakev totiž měla tvrdě spadnout do hrobky a narazit o zem. „To, co si všichni pamatujeme je, že při spouštění rakve do jámy ji ti muži v jednu chvíli nechali sklouznout, a jeden konec rakve narazil na dno,“ vzpomínal později účastník pohřbu, tehdejší americký velvyslanec v Sovětském svazu Arthur A. Hartman.
Dunivý zvuk nárazu pronikl i do televizního vysílání. Dodnes je ale nejisté, zda rakev opravdu tak tvrdě narazila. Třeba Georgij Kovalenko, jeden z mužů, kteří měli po organizační stránce na starosti Brežněvův pohřeb, se později vyjádřil pro list Komsomolskaya Pravda, že dunivý zvuk měly na svědomí čestné salvy a pouze se sešel se chvílí, kdy byla zrovna rakev spouštěna.
72
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
