Drží v krajině vodu i vzácné druhy. Rašeliniště nejsou jen pro turisty

Přehrady podle odborníků nemají vliv na plošné zadržování vody v krajině, zadržují pouze tu pitnou a na jednom konkrétním místě. Rašeliniště naopak fungují jako houby, které nasáknou maximální množství srážek. V červnu získaly Lesy České republiky čestné uznání v soutěži o nejlepší stavbu Karlovarského kraje. Vysloužili si ji za obnovu nejrozsáhlejšího rašeliniště v Krušných horách mezi Perninkem a Abertamy, které s jedním úhrnem srážek dokáže hospodařit i na dlouhé měsíce dopředu.

„Voda z louky odteče asi za týden, z lesa za dva měsíce. Z Perninského rašeliniště ale trvá kapce vody odtéct dva roky. I když dva roky pršet nebude, rašeliniště vodu mít bude,“ popisuje přírodovědec a iniciátor rašeliniště Vladimír Melichar.

Navzdory dešťům stále hrozí sucho. Přehrady nestačí, lidé musí změnit přístup

Výměru má 66 hektarů. Přestože to není malá plocha, Krušné hory, ale i další pohoří a vůbec česká krajina snesou mnohanásobně více. Před několika mála stoletími zabíraly rašeliniště a mokřady pětinu až třetinu veškerého území. Od 19. století začalo docházet lidskou činností a těžbou k jejich odvodňování. Tvrdou ránu, ze které se rašeliniště minimálně v Krušných horách vzpamatovávají dodnes, zasadilo neekologické hospodaření minulého režimu. „Odvodňování rašelinišť ale pokračovalo ještě do roku 2000, pak nastal útlum a začaly vznikat aktivity na jejich revitalizaci,“ popisuje Melichar.

Kromě Lesů ČR se mohutně na obnově ploch podílí národní park Šumava. Až do roku 2024 probíhá projekt Life for Mires – Život pro mokřady. „Během řešení projektu bude revitalizováno 2059 hektarů ploch s vodním režimem, z nichž celkem 1672 hektarů tvoří mokřady a rašeliniště,“ přibližuje vedoucí projektu Iva Bufková. Během realizace se má zablokovat osmdesát kilometrů odvodňovacích kanálů a naopak obnovit třináct kilometrů horských potoků. Pokud projekt své cíle naplní, očekává NP Šumava snížení emisí CO2 z odvodněných rašelinišť o přibližně 125 tun ročně a celkově by se měl zvýšit objem vody akumulované v mokřadech o 170 tisíc metrů krychlových.

Obnova rašelinišť ale nepřispívá jen k zadržování vody v krajině. Jedná se o vzácný biotop, který k sobě váže rostlinné a zejména živočišné druhy, kterým se jinde nedaří. Odvodňování a zarůstání rašelinišť v minulých desetiletích prakticky vylikvidovalo přirozenou populaci tetřívka obecného.

Až 86 nových přehrad a nádrží v boji se suchem? Reálné jsou teď v ČR jen čtyři

„V minulosti druh nebyl vázaný jen rašeliniště, byť to byl významný prvek, nicméně dnes tomu tak je,“ říká zoolog Ondřej Volf. Na konci února 2021 skončil projekt TetraoVit, který zkoumal populaci tetřívka na české i saské straně Krušných hor. Výsledky ale moc pozitivní nejsou a další rozšiřování rašelinišť je pro záchranu druhu před vyhynutím nejspíš nezbytné.

„Navzdory všem revitalizačním projektům populace tetřívka i nadále klesá. Ukazuje se, že klíčová je dostatečně velká plocha rašelinišť a druhová skladba porostu a klidová návštěvnost,“ popisuje Volf.

Spokojené hnízdění 

Pandemie koronaviru, která lidi vyhnala do přírody, si vybrala svou daň i na spokojeném hnízdění druhu. Pouze na rašeliništích žije i několik druhů hmyzu, třeba žluťásek borůvkový nebo vážka lesklice horská a některé druhy střevlíků. Rozšíření další ploch by mohlo před úplným vyhynutím zachránit i bekasinu otavní, ptáka s výrazným špičatým zobákem.

Míst, kde by bylo možné obnovit rozsáhlou plochu mokřadů je ještě spousta. Podle Vladimíra Melichara by to bylo vhodné všude, kde do krajiny nemluví zemědělství, průmysl nebo lidská obydlí. Obzvlášť významné a pro krajinu důležité by mohlo být obnovení ploch v česko-saském pohraničí u Hory sv. Šebestiána na Chomutovsku a obcí Satzung v Sasku.

Klimatické změny i nepříznivé prostředí. Hmyzu ubývá. Jednejme, vyzývají vědci

Na německé straně obnovují 27 rašelinišť, česká strana je ale opatrnější. Přestože plány mají ekologové promyšlené, posvěcení a zelená od státu chybí. Nejčastěji zaznívají protiargumenty, že obnovení rašelinišť negativně ovlivní kvalitu vody v sousedních tocích, což se promítne i do kvality vody pitné, která se v okolních krušnohorských přehradách soustředí. Podle odborníků je to obava zbytečná. „Je dokázáno, že je to přesně naopak. Po obnovení rašelinišť se kvalita vody v přítocích zlepšila,“ dodává Melichar.