Vánoce patří k našim nejstarším svátkům a mikulášská nadílka zase k nejstarším českým vánočním zvykům.
Samo české slovo Vánoce pochází pravděpodobně ze staroněmeckého výrazu winahten neboli později Weihnachten, což znamená svaté noci. A řadí se k vůbec nejstarším slovům, jaká v našem jazyce máme, pochází pravděpodobně už z dob před příchodem Cyrila a Metoděje. Také doklady o koledování máme už z nejstarších slovanských literárních památek, konkrétně ze staroslověnsky psaného Velkomoravského penitenciálu (soupisu hříchů a pokání za ně), který vznikl na Velké Moravě ještě před rokem 867.
A mikulášská nadílka? Ta je v českých městech a na vesnicích známá prokazatelně nejméně od 15. století a pravděpodobně je ještě starší. První mikulášské průvody byly ovšem daleko bohatší než dnes. Pestře odění žáci jezdili spolu s postavou biskupa na koních a doprovázely je rozmanité masky v mnohem pestřejším složení než jen čert a anděl. V Praze byly na den svatého Mikuláše již od vrcholného středověku populární takzvané jízdy rytířů, kde se postava biskupa vezla v otevřeném voze, postavy rytířů jely na koních a po zemi je provázeli ještě mastičkáři, Turci, medvědi a další masky.
Vánoce jsou v české lidové tradici neodmyslitelně spojeny také s figurkovými betlémy neboli jesličkami. Se vznikem tohoto zvyku souvisí událost z roku 1223. Tehdy pozval italský šlechtic Giovanni di Velita Františka z Assisi, aby strávil Vánoce na jeho panství. Budoucí světec si prý přál vidět, jak právě narozený Ježíšek leží v nuzném chlévě na seně v jesličkách, a rozhodl se, že tento výjev zobrazí.
Upravil proto jeskyni na vrcholu skalnatého kopce u vesničky Greccio jako kapli a uspořádal v ní výjev narození Páně, na který pozval v noci 24. prosince vesničany z dalekého okolí. Když nastala půlnoc, rozezněly se všude zvony a vesničané začali stoupat k jeskyni, v níž uviděli za svitu loučí jesličky, oslíka a telátko. František jim pak přečetl úryvky z Lukášova evangelia, podávající příběh Kristova narození jako krásnou vánoční pohádku. Událost tak dala vzniknout nejenom tradici jesliček, ale i půlnočních vánočních mší.
Z nejznámějších vánočních zvyků je asi nejmladší paradoxně ten současně nejrozšířenější a nejpopulárnější, tedy ozdobený vánoční stromeček. Ten vůbec první se objevil v roce 1812 objevil v domě intendanta Nosticova divadla, pražského Němce Jana Karla Liebicha, který žil shodou okolností na tzv. Čertově vršku v místech dnešní Libně.
Zvyk zdobit si domácnost stromkem se přitom šířil rychleji ve městech než na venkově, protože rolníci a sedláci byli trochu konzervativnější, pokud jde o přijímání nových obyčejů, nota bene německého původu. Do řady vesnických domácností si tak stromek našel cestu až po První světové válce a úplně u nás zdomácněl teprve ve druhé čtvrtině 20. století.
A v čem spočívala ona proticísařská vzpoura? Poslechněte si vyprávění samotného Mikuláše ve videu.
PODCASTY A VIDEA
41
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
