Karel Havlíček: Čím víc ran dostávám, tím jsem spokojenější

Přes krocení krizí na Pražský hrad? Generál Pavel nabízí expertní pomoc

Ptala jsem se spíše na rozvolňovací fázi po uzamčení ekonomiky.
Přesto se musím vrátit ke kritickému datu 12. března, kdy pan premiér Babiš svolal na půlnoc vládu na ministerstvo zdravotnictví. Věděli jsme, že přijde víkend a lidé se budou scházet v obchodních centrech. Měli jsme několik hodin na to, abychom rozhodli. Zvolili jsme úplné uzamčení obchodů, škol, hromadných akcí. Zasedali jsme do pěti ráno a v osm jsme to oznámili. Dnes je zřejmé, že to bylo zásadní opatření, které zachránilo tisíce životů. Tenkrát jsme to ale přesně vědět nemohli, mohl to být také planý poplach.

Byla tato noc a její výsledek tím nejdůležitějším okamžikem v tříleté éře vaší vlády?
S ohledem na odpovědnost a možná rizika to bylo možná nejdůležitější rozhodnutí všech vlád, které tu byly po revoluci i před ní. My jsme si dovolili udělat to, co nikoho před pár měsíci ani ve snu nenapadlo, totiž zavřít na zámek celou republiku se vším všudy. Stopli jsme lidem práci, zábavu, podnikání, byznys, cestování. Zaplať pánbůh se ukázalo, že to bylo správné. Po zvládnutí situace po stránce epidemiologické přišla fáze uvolňování, což bylo také velmi citlivé. Připomínám, že ČR byla nejen mezi prvními, kdo zavedl přísnou izolaci, ale také těmi, kteří spustili režim návratu k normálu. Nedělali jsme to na základě lobbistických tlaků, ale po konzultacích s epidemiology a kolegy z Rakouska, Slovenska, Polska a částečně Německa, s nimiž jsme postup koordinovali.

Jenže na to už se nikdo neohlíží. Teď jde o to, jak postavit ekonomiku na nohy, a to nejen optikou celkového balíku peněz, ale také rychlosti jeho rozdělování a směrování. Ekonom Lukáš Kovanda například uvedl, že pokud bude stát poskytovat pomoc firmám v rámci programu COVID III stejným tempem jako dosud, dočerpá se za 38 let.
Vytyčili jsme rámec ve výši jednoho bilionu korun, podobně jako Švýcarsko, Rakousko nebo Švédsko. Ten se bude naplňovat zhruba dva roky. V současnosti jsme na přímou podporu vydali sto miliard korun. Dalších 264 miliard je v režimu posečkání, což jsou bankovní odklady na základě vládou vyhlášeného moratoria.

Abych v tom udělala pořádek, vezmu si na pomoc čísla Hlídače státu a analytičky Heleny Horské, která k 10. červenci říkají, že vláda na přímou nevratnou podporu vydala 54,5 miliardy, na nepřímou (snížení a odpuštění daní, liberační balíček) 27,8 miliardy a na úvěry či záruky 18,7 miliardy.
Není v tom zahrnuto všechno. Mimo covidových záruk se vydávala další garanční schémata, k 29. červnu to bylo celkem 25 miliard, což je o sedm víc, než uvádí Hlídač státu. V přímé a nepřímé podpoře jsme na úrovni 127 miliard včetně nákupů ochranných pomůcek za dvacet miliard.

Ministryně Schillerová pro Deník: Na stav před krizí se dostaneme za osm let

Určitě nezpochybníte údaj České národní banky, která uvedla, že k 26. červnu bylo z programu COVID III vyčerpáno 685 milionů korun, což je 0,14 procenta vyčleněného objemu.
To je dáno tím, že COVID III se rozjel teprve nedávno. Nyní je už v něm žádostí za 15 miliard. Většina podnikatelů se soustředila na COVID II, který byl velmi výhodný, protože stát dotoval úrokovou sazbu. Současně jede COVID plus pro větší firmy. COVID III je plně v rukou bank. Paní Horská, která všechno kritizuje, je zaměstnankyní banky, takže by mohla opustit svoji pohodlnou kancelář a přesvědčovat kolegy bankéře, aby těch úvěrů poskytovali víc. Zrovna její peněžní ústav v tom není premiantem. Z těch 15 zmíněných mi-liard poskytla deset jediná banka.

Čím si zdrženlivost bank a obavy klientů z půjček vysvětlujete?
Když si vezmeme, že jsou prázdniny, tak patnáct miliard za jeden měsíc není málo. Záruční schéma není o vyčerpání celého objemu peněz za čtrnáct dní, ale jde o dlouhodobé protikrizové opatření, které bude fungovat po dobu dvou let. Za čtyři měsíce jsme na všech covidových programech na zárukách a úvěrech umožnili čerpat úvěry ve výši 40 miliard, což je několikanásobně víc než za několik předchozích let.

Do programu COVID plus jste dodatečně zařadili i dopravní firmy. Zažádala už o úvěr česko-čínská letecká společnost Smartwings?
Vláda to nesleduje, ale pokud vím, chystají se vstupní jednání s bankou a EGAP o podmínkách záruky. Teď je to už na nich, ve schématu státní záruky jsou.

Myslíte, že se zachrání?
Nebude to jednoduché, ale věřím, že ano. Prakticky všechny evropské aerolinky dostaly od vlád nějaký záchranný kruh, záruky, úvěry, kapitálový vstup. Myslím, že by nebylo dobrou vizitkou České republiky, kdyby jako jediný dopravce mezinárodního charakteru skončil právě ten náš. Mě osobně by to mrzelo, protože bych těžko překousl, že by sem přišel s velkou pompou jako rytíř na bílém koni Ryanair, který získal 20 miliard podpory od britské vlády, a koupil by Smartwings, jež nedostaly ani korunu. Zodpovídám za leteckou, vlakovou, kamionovou dopravu a všichni dopravci musejí ode mě cítit podporu. Proto tady jsem.

A co pro živnostníky a malé firmy? Z organizací, které je zastupují, zaznívá, že vláda je odepsala, protože ji nezajímají a vlastně je chce zlikvidovat.
Tu kritiku spíše slyším z druhé strany. Velcí nám vyčítají, že kdyby jim vláda dala tolik peněz jako živnostníkům, tak už je česká ekonomika ze všeho venku a máme dvouprocentní nezaměstnanost. Každý to vidí ze svého pohledu, ale fakta hovoří jasně. Živnostníkům a OSVČ jsme vyplatili téměř 50 miliard přímé a nepřímé pomoci. Museli jsme to udělat kobercovým náletem bez detailního rozlišení. Každý OSVČ dostal 15 tisíc v rámci kompenzačního bonusu, pět tisíc na odpuštění sociálního a zdravotního pojištění a na ošetřovném na jedno dítě do 13 let věku až 15 tisíc, měsíčně tedy 35 tisíc čistého na ruku. Dále na každého zaměstnance 60 až 80 procent jeho platu, a pokud byl v nájmu, tak 80 procent z nájemného. K tomu odklady drtivé většiny splátek.

Miroslava Němcová: Přivítala bych předvolební koalici. Bez Pirátů

To zní impozantně, ale jak obtížné bylo se k těm penězům přes stohy formulářů a vyplněných kolonek dostat?
U kompenzačního bonusu, tzv. patnáctky, šlo o naprosté minimum papírování. U ošetřovného to měl do 14 dnů. A odpuštění sociálního a zdravotního pojištění bylo okamžité, živnostník ho nemusel platit už za březen. Pravda je, že peníze nedostal do druhého dne, žádost si podat musel, ale nemůžeme přece vycházet z toho, že živnostník nemá zdroje na přežití ani na týden.

Rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová míní, že jste měli lidem víc věřit a zahrnout je okamžitou finanční výpomocí. Oprávněnost jejich nároků jste mohli kontrolovat až poté, neboť deset podvodníků je menší zlo než tisíc neuspokojených žadatelů.
Němci to zkusili, ale po čtyřech dnech to museli zastavit, protože se jim nahrnula spousta zmatečných nebo fiktivních žádostí. Živnostníci u nás nečekali dlouho, týden či deset dní přece není žádná tragédie. My jsme museli zkontrolovat aspoň elementární údaje a oprávněnost žádosti. Za to je totiž stát a každý konkrétní úředník zodpovědný. Na ministerstvu průmyslu a obchodu jsme vypořádali 160 tisíc žádostí o ošetřovné a sedm procent jsme museli vyřadit jako podvodné nebo neoprávněné, a to není málo. Jak bychom těch jedenáct tisíc lidí pak zpětně odchytávali a vymáhali peníze zpět? To je chiméra a nefunguje to. Kdybychom na tento režim přistoupili, měli bychom tu nekonečné soudní spory.

Dramaticky postižený segment je hoteliérství a restauratérství. Jakou pomoc mu stát nabídne?
Dobrá zpráva je, že v regionech se už staví na nohy relativně rychle. Problém máme ve velkých městech, zejména v Praze, která byla nastavena na zahraniční klientelu včetně cen. Restaurace mají možnost kompenzovat nájemné v režimu 50 plus 30 procent, což je pro ně zásadní pomoc. Na všechny zaměstnance dostávaly kompenzaci 80 procent ze superhrubé mzdy.

I tak ale platí, že pokud má hotel čtvrtý měsíc desetiprocentní obsazenost, kráčí přímou cestou ke krachu.
Proto jsme v ubytovacích službách okamžitě snížili DPH na deset procent. Zavedli jsme lázeňské vouchery. A teď připravujeme příspěvek 200 až 400 korun podle typu ubytování na pokoj po dobu 72 dnů. Penzion s pěti pokoji tak za měsíc dostane bonus 72 tisíc korun.

Jak se k němu hoteliéři dostanou?
Program připravuje paní ministryně Dostálová. Hoteliér bude muset vykázat počet pokojů a doložit, že loni měl určitý obrat, tedy živou firmu.

Rudolf Jindrák: Šediví lidé nikoho nezajímají, Babiše si všiml i Bolton

Krize obnažila limity státní správy, například nízkou míru elektronizace. Uděláte s tím konečně něco?
Ukázaly se limity na straně státu i občanů. Například 80 procent živnostníků stále nemá datovou schránku. Asi jsme měli být méně liberální a tohle ne snad nařídit, ale víc si to ohlídat. Kdyby ji dnes měli všichni, bylo by to při krizi jednodušší. My jsme se museli na ministerstvech financí, sociálních věcí a průmyslu potýkat s několika miliony žádostí. Finance ale mají finanční správu, sociální věci úřady práce a sociální správu a my neměli nic. Mobilizovali jsme stovky lidí, kteří pracovali různě po chodbách, ale zvládli jsme to. Bez datových stránek to však bylo daleko komplikovanější. Nepochybně je to varování, že v digitalizaci musíme být rychlejší. Nesmíme se toho bát, nástroje jako EET, e-recept nebo e-neschopenka život lidem ulehčují, avšak musíme je o tom umět přesvědčit. To není buzerace a slídění, nýbrž pokrok.

Jsou tu i další výzvy, například elektromobilita nebo zelený úděl. Proč je k tomu česká vláda tak zdrženlivá?
Nic proti ekologickým ambicím EU, ale musejí být realistické a brát ohled na specifickou hospodářskou a energetickou strukturu každé země. Nemůže se to brát šmahem a povinně všem členským státům nařídit, že v roce 2030 budou na 55 procentech klimatické dohody z Paříže. Česko by takový závazek nezvládlo. Uznáváme zvolený cíl jako správný, ale musí být rozložen do delšího časového úseku. Musíme vycházet z toho, že 60 procent teplárenství a 45 procent energetiky je v ČR vázáno na uhlí. Budeme snižovat závislost na uhlí a nahrazovat ho jádrem a obnovitelnými zdroji, ale za deset let to nestihneme.

Nebojíte se, že nám ujede vlak? Pokud Německo přejde masově na čistou energii a výrobu elektromobilů či hybridů, co bude vyrábět Škoda Auto?
My se musíme bavit nejen o tom, co tady budeme vyrábět, ale také o tom, co budou lidé nakupovat. Je na rozhodnutí Škodovky, kolik bude vyrábět elektromobilů. Naší povinností je vytvořit infrastrukturu.

Děláte to?
Samozřejmě. Máme vyčleněné zdroje na stavbu veřejných elektrodobíječek, ale i na podporu soukromého sektoru, který investuje do akumulátorů a setů pro domácnosti. To je program na příštích deset let. Ovšem samy automobilky musejí říct, kterou cestou půjdou. Volkskwagen razí klasickou cestu bateriových elektromobilů, Huyndai a Toyota si myslí, že to bude hodně o vodíku. Nemalé zdroje přitom stále investují do klasických motorů na bázi fosilních paliv, takže je tu několik směrů, a stát nemůže určovat, který je ten pravý. Odmítám pseudocestu, kterou se vydalo Norsko, když ukazuje, kudy se má průmysl ubírat. Rozhodovat má spotřebitel a výrobci musejí o jeho přízeň soutěžit. My řádově do roku 2030 zvládneme zhruba 250 tisíc elektromobilů, ale uvědomme si, že tu stále máme 5,5 milionu běžných aut. Bavil jsem se s německým ministrem životního prostředí Altmeirem, který říkal, že v tomto horizontu chtějí, aby elektromobily tvořily patnáct procent jejich vozového parku. My jim držíme palce a věříme, že to zvládnou. Pořád to není 80 nebo 70 procent, ale patnáct.

Vláda ANO a ČSSD krotila virus. Jaké vysvědčení si zasloužili ministři?

Takže se nebojíte, že by automobilky v Mladé Boleslavi, Nošovicích nebo Kolíně zavřely, neboť autům se spalovacími motory do deseti let odzvoní?
Absolutně ne. Všichni vědí, že Česká republika je ideálním prostředím pro investice do automobilového průmyslu, což je dáno cenou pracovní síly, dovednostmi našich lidí, kvalitními školami, zkušenostmi. Proto jsme jednou z velmocí v počtu vyrobených aut na hlavu. Podstatná otázka je, co budou kupovat naši lidé, a já si troufám říct, že elektromobily převažovat nebudou, protože Česká republika není jejich až tak velkým fanouškem. Tím neříkám, že je to principiálně špatná cesta, jen se musí domyslet řada věcí, například jejich likvidace. Nesmíme bezhlavě naskočit na zelenou vlnu. Všimněme si, že po dlouhé době Evropa nerozhoduje na základě tlaku koncernů, ale politiků. Ti dostávají výrobce pod tlak. Problém je v tom, že jejich šéfové off record už dnes zpochybňují ambice roku 2030.

Premiér Babiš zhruba před rokem představil Národní investiční plán, který opozice kritizovala jako nezávazný seznam možných staveb. Které z těch projektů budou do pěti let realizovány?
Na Národním investičním plánu je krásně vidět střet opozice a vlády, politicky sněmovního a prakticky exekutivního pohledu. My jsme dali dohromady všechno, co bychom chtěli a mohli postavit v průběhu deseti let s výhledem na dalších dvacet. To přece dělá každý hospodář, každý majitel jakkoli velké firmy. Je to výčet projektů, který nám teď výborně slouží. Spravuji resorty, pod něž spadá 80 procent investic, ať už v dopravní či energetické infrastruktuře. Teď se do té databáze díváme a označujeme věci, do nichž se postupně chceme pouštět. V energetice je to záležitost, která není tolik vidět, ale je zásadní…

Energetická přenosová soustava?
Přesně tak. Ročně do ní dáváme šest miliard a i díky tomu máme jednu z nejlepších přenosových soustav v Evropě. To je obrovská služba domácnostem, průmyslu, státním organizacím. Samozřejmě neuhneme z Dukovan, což nebude do pěti let, ale veškeré představební práce budou hotové. Máme připravený zákon, smlouvy s ČEZ, finanční, dodavatelský a investiční model. V rámci dopravní infrastruktury příští rok dokončíme rekonstrukci D1 a dostavíme D11 do Jaroměře. Do konce roku 2025 zvládneme celou D6 do Karlových Varů. Ve stejném termínu chceme dodělat D35, tedy hlavní tepnu východních Čech a střední Moravy. Na železnici dokončíme modernizaci čtyř hlavních koridorů, zrekonstruujeme řadu nádražních budov, například pardubické a českobudějovické nádraží. Do konce roku 2022 zmodernizujeme všech 500 železničních přejezdů, to bude absolutní rekord, neboť původně to mělo být do roku 2028. Já také chci, aby tu nejen na dopravě po mně něco zůstalo.

Volný pád veřejných financí? Schillerová: Nedopustím ho

Pokud by za rok Andrej Babiš jako vítěz voleb opět sestavoval vládu a nabídl vám pozici vicepremiéra pro ekonomiku a dvojministra průmyslu a dopravy, vzal byste to?
Asi ano. Člověk nemůže utíkat z boje. Momentálně se ale vůbec nedíváme, co bude za rok a půl. Uvidíme, jak volby dopadnou, a pokud by se mi nabízela pozice spojená s hospodářstvím, tak bych se tomu nebránil. Musím říct, že doprava mě chytla, opravdu mě baví. Je hodně svázaná s průmyslem, dopravní, průmyslová a vědecká infrastruktura se krásně doplňují. Tento resort je plný srdcařů, ale chyběl mu systém řízení, nastavení pravidel a ministr, který se neskrývá za své lidi, ale jde před bránu a schytává facky. Musím se umět postavit za své lidi, do nichž nikoho nenechám kopat. Ať kopají do mě, s tím nemám nejmenší problém. Jsem typ, který čím víc ran dostává, tím je spokojenější.