Nový šéf ČT Souček: Moderátoři si své názory a preference musí nechat pro sebe

Při prezentaci svého projektu jste uvedl, že predikce Neila Postmana z roku 1985 o televizi jako umírajícím médiu byla mylná. Skutečně to platí i dnes?
Televize jsou ve skutečnosti dva domy v jednom. Televize jako vysílatel a televize jako výrobce audiovizuálního obsahu. V prvním případě jde skutečně o výběhový model, protože pozemní vysílání skončí, až kmitočty pohltí internet. Naopak obsah zažívá i díky digitálním platformám velkou renesanci.

Musí to být ale zrovna veřejnoprávní televize, která ho nabízí?
To je jiná otázka: Zda v době, kdy máme spoustu komerčních televizí a placených audiovizuálních platforem, potřebujeme média veřejných služeb.

Jak odpovídá Jan Souček, budoucí generální ředitel ČT?
Jsem přesvědčený, že tato média jsou jednou z pojistek, které si moderní společnost zřizuje právě proto, aby společenský systém zůstal funkční. Aby tu byl určitý garant férové soutěže politických subjektů, který dokáže hledat a pojmenovat problematická místa a přes solution (důkazovou) žurnalistiku tlačit na to, aby problémy došly svého řešení.

Převratná doba pro ČT. Nový ředitel Souček stojí před důležitými výzvami

Česko

To dáváte České televizi velký kredit. Uvědomujete si, že pro mnoho lidí je způsob prezentace společenských problémů a politiky na obrazovce ČT spíš důvodem k opačným závěrům, k nedůvěře ve stávající systém?
Veřejnoprávní média jsou v mnoha státech otloukánkem, neboť jsou kritizována jako první, když lidé ztrácejí důvěru ve stát a demokracii. Ve své prezentaci jsem zmiňoval, že chci iniciovat dokumentaristické a publicistické projekty, jež by intenzivně mapovaly, kde se v lidech tento pocit bere. Kde jsou počátky ztráty důvěry v to, že moderní a v mnoha ohledech blahobytný stát na ně nezapomíná.

Máte vlastní teorii?
V Česku jsme zvyklí vidět realitu pesimističtěji, než ve skutečnosti je, přes jakýsi šedý filtr. Máme tendenci podceňovat osobnosti a politiky z naší historie i současnosti. Často se v mezinárodním kontextu vidíme jako nevýznamní a opomíjení, byť v poměru k počtu obyvatel zdaleka nehrajeme marginální úlohu. To se promítá také do vztahu k médiím. Málokdo cituje, že ČT a její zpravodajský kanál ČT24 nebo dětský kanál ČT Déčko má obrovský kredit v mezinárodním srovnání. Co se týká podílu na publiku, je ČT24 jedním z nejúspěšnějších kanálů na evropském poli. Déčko je na druhém místě a ČT Art si také drží velmi slušné pozice.

close info Zdroj: Deník/Zbyněk Pecák zoom_in Nový generální ředitel České televize Jan Souček

To beru jako poklonu vůči Petru Dvořákovi, který za Déčkem a Artem stál.
Nepochybně. Myslím, že dvanáct let éry Petra Dvořáka je velmi světlým obdobím České televize.

Tušíte, jak přesvědčit skeptického diváka, že ČT nefandí současné vládní garnituře, a co se zpravodajství týče, je skutečně nestranným veřejnoprávním médiem?
To je dlouhodobý úkol. Základem je to, aby lidé, kteří jsou tvářemi pořadů ČT, nedávali najevo svoje názory a politické preference. V tom jsem velmi rigidní zastánce přísných kodexů, jež mají světová média, a to i komerční. Ta jsou velmi přísná ve vztahu k veřejné prezentaci svých moderátorů.

Čili podle vás neexistuje zeď mezi profesním a soukromým životem osobností ČT?
Ve chvíli, kdy jste tváří média nebo osobností, jež má rozhodovací pravomoc k jeho obsahu, je taková zeď iluzorní. Diváci neoddělují profesní a soukromou roli. Když moderátor dává mimo ČT najevo svou inklinaci určitým směrem, ztrácí možnost být vnímán jako nezávislý člověk. Vždy tam zůstane pochybnost, zda do způsobu zpracování tématu nepromítá vlastní názor.

Novým generálním ředitelem ČT bude Souček. Dvořáka porazil ve třetím kole

Česko

Nevyslal jste tím právě vzkaz zaměstnancům zpravodajství a publicistiky, že se mají obávat o svoji pozici?
Můj příchod na Kavčí hory nebude znamenat žádnou revoluci a já nebudu pátrat v jejich historii na sociálních sítích. Chci vést debatu o přísnějším dodržování Kodexu ČT, ale 1. října začneme v bodě nula. Neuznávám přitom názor, že omezení diskuze ve veřejném prostoru, na sociálních sítích, je omezením svobody slova. Práce ve veřejnoprávním médiu je privilegium být tím, kdo deseti a půl milionu lidí zprostředkovává obraz vnějšího světa. Každá výsada s sebou nese závaží. V tomto případě je to omezení možnosti vyjadřovat ve veřejném prostoru osobní preference. Lékař musí také do smrti mlčet o tom, co se dozvěděl o svém pacientovi. A nevztahuje se na to svoboda slova. Je to závaží jeho profese.

A kdo s tím v ČT nebude srozuměn, bude muset hledat práci jinde?
Vždycky se posuzuje konkrétní exces a zákoník práce popisuje, jak postupovat. Pro mne je důležité, aby lidé ve zpravodajství ČT přistupovali ke své práci s pokorou. Znamená to i přijetí onoho závaží, že své názory mimo svou úzkou soukromou sféru nemohou vyjadřovat.

Když o změnách nerozhodneme do roka, ujede nám vlak, říká Zdeněk Zajíček

Česko Exkluzivně

Řekl jste, že některé pořady v rámci zpravodajství a publicistiky by potřebovaly oživení. Měl jste na mysli obsahové, personální, nebo formální refresh?
Refresh jsem zmiňoval ve vztahu k Reportérům ČT, kde je to spíš otázka fungování uvnitř týmu. K excesům tam docházelo tak dlouho a týkalo se to tolika lidí, že se mi nechce věřit, že by o tom věděli jen dva lidé, jichž se to bezprostředně týkalo. Pokud by to byla pravda, je to systémový problém, který si zaslouží řešení, a já nechci, aby se něco podobného odehrálo jinde v ČT (šéfredaktor reportážní publicistiky ČT Marek Wollner byl nařčen z údajného bossingu a sexuálního obtěžování a po dohodě letos v lednu z ČT odešel – pozn. red.). Podotýkám ale, že nemám k dispozici protokoly komise, která se tím zabývala, takže bez detailní znalosti nejsem schopen dovozovat žádné závěry.

Otázky Václava Moravce zůstanou nedílnou součástí našich nedělních obědů?
Určitě, jde o rodinné stříbro ČT. Současně bych ale byl rád, kdyby se portfolio diskusních publicistických pořadů rozšířilo. Jedním z nich by měl být formát zaměřený na témata, jimiž žijí regiony, nikoli celostátní politika. Do toho se pak dá promítnout i netradiční pohled na věc, protože v lokální sféře se objevují politická uskupení, která se nepohybují v celostátní politice a k problémům přistupují s místní zkušeností. Tím bychom v televizi také otevřeli prostor pro jiný úhel pohledu.

close info Zdroj: Deník/Zbyněk Pecák zoom_in Nový generální ředitel České televize Jan Souček

Měla by z veřejnoprávního média zaznívat i slova, která jsou za hranou a zpochybňují například ruskou agresi na Ukrajině?
Věci zakotvené v ústavním pořádku jsou tím, o čem se nevede každodenní debata. Hodnoty popsané v Listině základních práv a svobod by neměly být zpochybňovány. Pak jsou záležitosti, které jsou v různých obdobích a souvislostech vnášeny do veřejného prostoru a jsou mimo mainstream. Myslím, že média veřejné služby se nesmí bránit faktu, že i takové názory zaznívají. Pokud se objevují na akcích, jichž se účastní desítky tisíc lidí, nemůžeme se tvářit, že neexistují. Úkolem médií je dávat věci do kontextu, uvádět na pravou míru vyřčené věty, které jsou někdy mylně uváděny jako fakta. Nástrojem budoucnosti je v tom umělá inteligence, pracující s obrovskou databází informací, a tzv. online fact checking (prověřování faktografických tvrzení – pozn. red.), jemuž bych se rád věnoval.

Kdykoli tedy zazní z obrazovky nepravda, objeví se blikající hvězdička a umělá inteligence to uvede na pravou míru?
Tak rychle to asi nebude, ale musíme rozlišovat mezi právem na svobodu slova či politický názor a lží. Lež není názor. Vylhané argumenty není možné používat jako podporu nějakého názoru nebo navrhovaného řešení. V tom je velká úloha médií.

play_fill

VIDEO: Tři generace. Spasí nový ředitel Souček Českou televizi?

Tři generace Podcast

Politické strany si ovšem veřejnoprávnost někdy vysvětlují tak, že každý musí dostat stejný příděl času, nadneseně řečeno, pět minut mluví partyzán, pět minut fašista.
Tak to rozhodně není. Když zprůměrujete dvě substance, pravdu nezískáte. Musíme rozlišovat mezi filozofickou a faktickou pravdou. Ta první je úhlem pohledu na svět a o tom můžeme dlouze diskutovat. Nemusíme se dobrat shody, ale přesto si můžeme jeden druhého vážit. Ta druhá je ověřitelná vědeckým výzkumem nebo historickou zkušeností. A ta by neměla být zpochybňována.

Je typické, že se celou dobu bavíme o zpravodajství, které představuje rozpočtově i podílově zlomek z celé produkce ČT. Ze 7,4 miliardy daleko víc ukrajují původní dramatická tvorba, zábava, pořady pro děti nebo sport. Kolik vaší pozornosti zabere produkce filmů, seriálů nebo dramatických pořadů?
Zásadní díl, protože dramatická tvorba je výkladní skříní ČT. V posledních letech si televize získala pověst média, které drží v audiovizuální branži laťku hodně vysoko. Za sebe mohu jmenovat třeba seriály Božena, Most!, Dobré ráno, Brno! nebo Zrádci. Obecně se mi líbí hraná tvorba, která při špičkové úrovni zpracování ohmatává témata, jež reflektují naši minulost nebo fenomény, jimiž společnost žije dnes. Pokud je dokáže nasvítit jinak, než jsou běžně mainstreamově nahlížena, je to ta nejlepší varianta.

Dobré ráno, Brno! Vtipné momenty z reálného Dobrého rána:

Budete podporovat větší konkurenci mezi tvůrci?
V systému producentských skupin se začala trochu vytrácet otevřená soutěž, což je zčásti dáno i finančním podmínkami. Když máte větší komfort na investici do vývoje, máte šanci přinášet do soutěže víc věcí. Hospodaříte-li s menším balíkem peněz, musíte spíš sázet na jistotu, a to není úplně šťastná konstelace. Nepochybně bych chtěl podpořit soutěž kreativců mimo jiné tím, že bych otevíral stále větší prostor i pro nezávislé producenty mimo ČT.

V prezentaci jste uvedl i toto: „S případným budoucím programovým vedením ČT chci přistoupit ke košatému stromu výroby a vysílání a zatřást jím ve stylu úklidu Marie Kondo.“ Takže programový ředitel ČT Milan Fridrich si má balit kufry?
To si nemyslím. Milan Fridrich je velký profesionál, bavím se s ním o tom, jak budeme spolupracovat na mé představě vedení ČT. V projektu jsem měl boxík popisující metodu Japonky Kondo: „Cílem úklidu je redukování věcí na minimum, očista od braku, rozbitých, nadbytečných a neoblíbených věcí a potažmo čistší prostor a jeho snadnější chod a údržba.“ Vzal jsem si týdenní televizní program ČT z března letošního roku a napočítal jsem tam tuším třináct lifestylových magazínů. To je pro mě ukázkový příklad toho, že je čím zatřást. Že máme příležitost soustředit se na méně formátů a věnovat jim lepší dramaturgickou péči, formální zpracování a marketingovou podporu.

close info Zdroj: Deník/Zbyněk Pecák zoom_in Nový generální ředitel České televize Jan Souček

Kladete též důraz na iVysílání, což je logické, neboť mladá generace sleduje audiovizuální obsah výhradně na mobilech nebo tabletech. A obsahově televizi vyrostla konkurence v podobě Netflixu nebo HBO.
Nesmíme ztratit relevanci pro českého diváka, a to ani pro nejmladší generaci, která hledá televizní obsah dominantně na digitálních platformách. Za poslední rok urazilo iVysílání obrovský kus cesty a má před sebou další zdokonalení, tedy individualizaci nabídky na základě algoritmu. Kromě toho by mělo vzniknout i více tematických okruhů, které bude lidem nabízet. Zatraktivnit by se mělo také větším důrazem na tvorbu, jež bude určena výhradně pro toto prostředí. Budou se vyvíjet pořady specificky pro mladé diváky, protože ty zajímají trochu jiná témata a především hodně odlišná forma zpracování.

Nové televizní seriály zavedou diváky do Chorvatska i mezi české chataře

Film a televize

Všechny záměry, o nichž jste mluvil, ovšem za 135 korun měsíčně z koncesionářských poplatků uskutečnit nelze. Máte plán?
Za tyto prostředky to skutečně uskutečnit nejde, neboť se bavíme o hodnotě, která je adekvátní roku 2008. Netajím se tím, že se mi líbí německý model, kde je poplatníkem odběratelské místo elektrické energie. Optimální výše poplatku by v tuto chvíli byla kolem 180 korun měsíčně.

Už jste o tom mluvil se zákonodárci?
Domlouvám si první pracovní schůzku s ministerskou komisí, která připravuje novelu zákona o televizních a rozhlasových poplatcích. Chci ale připomenout, že jsme v situaci, kdy televize není podinvestovaná, jenom co se týče rozpočtu na výrobu pořadů, ale také ve vztahu k investicím, tedy revitalizaci budov a technologií. Kavčí hory byly postaveny na přelomu 60. a 70. let minulého století a od té doby se tam nic moc nezměnilo. Veřejnoprávní média by měla být tím, kdo má prst na tepu doby včetně technologického vývoje, pionýrem, který ukazuje, kudy vede cesta. To se zadarmo dělat nedá.