Kliknutím zvětšíteAsi nikdo se nebojí, že by po sobě ruští a ukrajinští biatlonisté na trati náhle začali střílet či že by v kantýně olympijské vesnice došlo k hromadné rvačce nad tácy s večeří. V tomhle směru jsou sportovci jistě rozumnější než (někteří) politici. Když se ale kolem hranic jejich zemí houfují po zuby ozbrojené divize, těžko to může nemít vliv.
„Rozhodně nejsme nejlepší kamarádi,“ řekla pro agenturu Reuters ukrajinská bobistka Lidija Hunková. Někdejší úspěšná účastnice soutěží silaček se podle svých slov na hrách kamarádí třeba se Slováky, ale Rusům se raději vyhýbá: „Nejsme v kontaktu.“
Covidové restrikce obecně příliš neponoukají k navazování známostí se sportovci z jiných výprav (jde o přitom o jednu z věcí, které bývaly pro olympiády charakteristické), ale v tomhle případě je to zřejmě dobře. Politickými dobrodruhy vypočítavě rozdmýchaný nacionalismus je totiž jedem, který dokáže otrávit i původně přátelské vztahy.
Raději mluvme o jídle
„Situace doma na Ukrajině nás tady ovlivňuje, protože tam všichni máme rodiny a přátele,“ líčila Hunková. Je si přitom vědoma, že ruští sportovci jsou v tom nevinně. „Samozřejmě že lidi beru jako individuality, nesoudím je hromadně. Přesto to zanechává stopy,“ komentovala svalnatá bobistka hrozbu války mezi svou vlastí a Putinovým Ruskem.
Ukrajinský krasobruslařský pár Alexandra Nazarovová, Maxim Nikitin na ZOH v Pekingu.
Většina jejích kolegů se na toto téma s médii raději příliš nevybavuje. Ukrajinský olympijský výbor ostatně požádal novináře, aby se na politiku vůbec neptali, protože podobné dotazy sportovce leda tak rozhodí. Někteří západní žurnalisté na to nedbali, bohužel tím ale prokázali především to, že jim schází cit pro složité poměry ve východní Evropě.
Například ukrajinský krasobruslař Maxim Nikitin takhle v Pekingu čelil poněkud nemístnému dotazu, jaká je atmosféra v jeho domovském Charkově. Není divu, že raději ihned změnil téma a rozhovořil se o tom, jak je jídlo na olympiádě otřesné (což je mimochodem něco, na čem se s vzácnou jednomyslností shodnou reprezentanti snad všech zemí).
Pozor na bratříčkování s nepřítelem
Najdou se i sportovci, kteří se nepřátelstvím mezi oběma zeměmi nenechají rozhodit. Třeba rychlobruslaři Semjon Jelistratov a Oleg Handej. „Jsme přátelé, pomáháme si. Oleg mi vždycky říká: Kašli na to, je to jen politika,“ svěřil se ruský bronzový medailista Jelistratov.
Elitní výškařky Maria Lasickeneová (Rusko) a Jaroslava Mahučichová (Ukrajina) na OH v Tokiu.Otevřené projevy přátelství nebo jen sportovní kolegiality se ovšem v současné bláznivé době nemusejí vyplatit. Leccos by o tom mohla vyprávět třeba ukrajinská výškařka Jaroslava Mahučichová, která loni na letní olympiádě v Tokiu svedla skvělý souboj s Ruskou Marií Lasickeneovou. Ta nakonec brala zlato, Ukrajinka bronz.
Obě se pak objaly a usmály se do kamer. Na teenagerku Mahučichovou se pak doma sesypal brutální příval nadávek a obvinění z „bratříčkování s nepřítelem“ (čehož pochopitelně neváhala využít ruská propaganda).
Není to zkrátka snadné. Přes všechny okázale idealistické proklamace Mezinárodního olympijského výboru je jasné, že úplně oddělit politiku od sportu nelze. Obzvlášť když za humny haraší zbraně.
V rudém dresu SSSR
Samostatná Ukrajina startuje na olympiádách od Lillehammeru 1994, o historicky první zlato se tehdy postarala mladičká krasobruslařka Oksana Bajulová. Předtím byla tato země i ve sportu součástí sovětského impéria. Ač řada ukrajinských sportovců získala v dresu SSSR světovou proslulost (stačí připomenout gymnastku Larisu Latyninovou, fotbalistu Olega Blochina či tyčkaře Sergeje Bubku), v zimních sportech zdejší rodáci – až na výjimky – příliš neexcelovali. Zřejmě nejvýraznější postavou byl na přelomu 80. a 90. let krasobruslař Viktor Petrenko, olympijský vítěz z Albertville. Moc se toho nezměnilo ani po rozpadu Sovětského svazu. Pro srovnání: Ukrajina získala na ZOH v letech 1994 až 2018 jen 8 medailí, zatímco například Česko 31.
30
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
