Rath mimo jiné zdůrazňuje, že podjaté vůči jeho osobě nejsou jen konkrétní senáty, ale celý krajský soud. Kvůli pokutě, již už před necelými šesti lety, v době projednávání první větve „jeho“ kauzy, dostal od Úřadu pro ochranu osobních údajů. Pochybil tím, že ještě před zahájením hlavního líčení nechal fotoreportéry a kameramany nasnímat místnost s uloženými svazky spisu, na jejichž obálkách byly čitelné osobní údaje obžalovaných. Opakovaně také Rath zalitoval, že věc nelze nechat přeložit k projednání zcela mimo republiku, jejíž soudy jsou pod tlakem politiků. Poukazuje na to, že třeba prezident Miloš Zeman o něm opakovaně hovořil jako o zločinci, který by měl být za mřížemi – přičemž je ostudou české justice, že se tak ještě nestalo. Obdobně vnímá i vliv ministerstva spravedlnosti.

O tom, zda žádosti o přeložení vyhoví, rozhodne Vrchní soud v Praze. Do doby, než padne rozhodnutí, jsou dosud nařízené termíny jednání v rámci nynějšího hlavního líčení zrušeny. V případě, že by se kauza skutečně přenesla k městskému soudu (což je nejbližší soud stejné úrovně jako ten středočeský, který na úrovni první instance projednává zvlášť závažné případy, avšak pro skutky spáchané na území hlavního města), řešil by ji některý z jeho trestních senátů od samého počátku. Věc by tedy startovala novým čtením obžaloby. Ovšem – nejdříve po několika měsících; předseda senátu by si musel vyhradit čas na seznámení s rozsáhlým spisem.

Přenesení projednávání případu k jinému soudu je krokem mimořádným, ale ne zcela výjimečným. Tímto způsobem se dostaly i některé případy z jiných regionů ke středočeskému krajskému soudu. V minulosti zde takto vyvolal rozruch především obžalovaný Robert Tempel zvaný Psycho, který měl podle kriminalistů i státního zastupitelství vraždit v západních Čechách. Poté, co ho Krajský soud v Plzni čtyřikrát zprostil obžaloby, a to i v rozporu s pokyny odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze, se kauza přestěhovala právě ke středočeskému krajskému soudu. Pak už padl odsuzující verdikt: doživotí.

Projednávání kauzy spojované s Rathem budí pozornost nejen svým rozsahem, ale i tím, že vedle skupiny devíti fyzických osob čelí obžalobě také osm firem (z nichž jednu trestní senát Ivy Říhové vyloučil k samostatnému projednání), jejichž představitelé se měli zapojovat do machinací kolem přidělování zakázek předem určenému dodavateli.

Obžalovaní vinu odmítají. Buď rázně a zcela, jako třeba právě Rath, nebo s dodatkem „ve smyslu obžaloby,“ jak se vyjádřil Petr Kott figurující ve spisu v roli jednoho z hlavních organizátorů – společně se svou nynější manželkou Kateřinou, která ještě s příjmením Pancová byla ředitelkou kladenské nemocnice a takzvanou ovládající osobou ovlivňující i dění v dalších oblastních nemocnicích Středočeského kraje. A třeba někdejší ředitel středočeských záchranářů Martin Houdek zdůraznil, že ve svém případě považuje trestní stíhání kvůli velké zakázce na nákup sanitek za zcela nesmyslné – sanitní vozy totiž Středočeši pořídili podstatně levněji, než ve stejné době nakupovala pražská záchranná služba. Podle něj tak lze jen těžko uvažovat o korupci. Vlastně prý jen proto, že se znal a přátelil s někdejším spolužákem z lékařské fakulty Kottem, jemuž také půjčoval peníze na dům…