Rovných 3120 korun.

Taková byla loni pro dva mladičké narkomany z Nymburka, tehdy 20letého Lukáše Šefčíka a o rok staršího kamaráda Petra Nováka, cena života 71leté babičky jednoho z nich.

Právě zmiňovanou částku získal Šefčík ve zlatnictví na pražské Florenci za řetízek 
a prsten, který sebral v bytě staré ženy po vraždě, již oba mladíci spáchali v noci z 9. na 10. srpen.

Oba ale počítali podstatně 
s větším ziskem. Zadlužený Šefčík, pracující pouze příležitostně, očekával, že mu ženina smrt otevře cestu k možnosti volně disponovat s bytem, který na něj babička přepsala (přičemž si v něm formou věcného břemena vyhradila právo dožití); počítal také se získáním sumy za odbytné z penzijního připojištění.

Novák měl za pomoc při vraždě slíbeno sto tisíc korun. Šefčík, který plánoval vraždu delší dobu a hledal komplice, původně oslovil jiného kamaráda – ten ale požadoval čtyřikrát víc.

Sedmnáct a patnáct let

Podle zjištění Krajského soudu v Praze, který Šefčíkovi 
v pondělí prozatím nepravomocně vyměřil 17letý trest 
a Nováka poslal za mříže na 15 roků, spřádal Šefčík smrtící plány dlouhodobě – přičemž do jeho záměru byli zasvěceni i další kamarádi z fotbalu (a současně z alkoholicko – drogových večírků). Dokonce společně vyrazili sbírat muchomůrky zelené, ale žádné nenašli, pak se zase mudrovalo o možnosti srazit ženu autem.

Nakonec si vrazi vybrali jiný způsob usmrcení – zabití ženy ve spánku, a to tak, aby po násilném činu nezůstaly stopy. „Po předchozí domluvě Lukáš Šefčík zardousil ženu polštářem, zatímco Petr Novák ji držel za obě ruce,“ konstatoval předseda trestního senátu Ivo Zelinka.

Soudce současně připomněl, že za předem plánovanou vraždu se zištným motivem hrozilo oběma pachatelům odnětí svobody v rozmezí 15 – 25 let nebo i výjimečný trest do 30 roků; v krajním případě i doživotí.

Soud nicméně při svém rozhodování přihlédl jak k míře zavinění obou obžalovaných
a k Novákovu přiznání (jež vlastně odstartovalo celé vyšetřování), tak zejména zohlednil nízký věk obou pachatelů, jejich dosavadní bezúhonnost – a také vzal v úvahu vyjádření psychologa, podle jehož posudku existuje naděje na nápravu: prognóza resocializace je „spíše příznivá“. I proto oba vrahy Zelinkův senát  posílá  pouze do věznice s ostrahou, přestože jinak by pachatelé podobně závažného zločinu měli skončit 
v kriminále s nejpřísnějším režimem – ve věznici se zvýšenou ostrahou.

Odvolání na místě

Verdikt, jehož součástí je 
i rozhodnutí o vyplacení odškodnění ve výši 240 tisíc korun synovi zavražděné a uhrazení nákladů výjezdu záchranné služby k ohledání těla vyčíslených na 4299 Kč, zatím není konečný. Kauzou se ještě bude zabývat odvolací Senát Vrchního soudu v Praze. Šefčík podal odvolání na místě, Novák i státní zástupce Tomáš Milec si ponechali lhůty na rozmyšlenou.

V rámci obsáhlého odůvodnění verdiktu, s nímž se žalobce Milec podle vlastního vyjádření ztotožňuje, soudce Zelinka připomněl, že zavražděná babička byla na svého vnuka až příliš hodná. Dávala mu jídlo, peníze – a hlavně na něho nechala přepsat vlastnictví svého bytu. To se ukázalo jako dar, který ji zřejmě stál život. „Nebýt toho, pravděpodobně dnes mohla žít,“ prohlásil předseda senátu, podle jehož slov se Šefčíkovi babiččinou smrtí otevřela cesta k prodeji bytu a k získání dědictví.

Utajený zločin

Nechybělo přitom mnoho 
a pachatelům se mohlo podařit uniknout trestu.

Podezření na vraždu totiž zprvu nikdo neprošetřoval, jelikož dušení polštářem na těle oběti nezanechalo zcela zjevné stopy násilí. Dokonce nebyla provedena ani pitva!  Lékař záchranné služby sice zdravotně bezpečnostní pitvu doporučil, avšak do velmi stručně vyplněného listu 
o prohlídce mrtvého neuvedl žádné argumenty na podporu tohoto požadavku, takže zaneprázdněný patolog na základě jeho dokumentace rozhodl, že se pitvat nebude. Napravit už to později nešlo, jelikož tělo bylo zpopelněno.

Postup lékařů označil soudce Zelinka za „nedbalý“, ba dokonce použil výrazu „selhání zdravotnického systému“. „Doufám, že příslušné orgány z toho vyvodí příslušné závěry,“ podotkl.

Na udání matky

K odhalení děsivého mordu, který mohl zůstat navždy utajen, přispělo až Novákovo svědomí. Ten se v opilosti svěřil své matce, čeho byl účastníkem. Výpověď, kterou žena nahrála na mobilní telefon 
a předala policii, odstartovala vyšetřování,  které pohříchu provázelo osudové procesní pochybení.

Protože vražda patří mezi zločiny, kdy už od počátku stíhání musí být obviněný zastupován advokátem, byla Šefčíkovi přidělena obhájkyně, která ale zamlčela, že již nesmí vykonávat advokátní praxi. Když to vyšlo najevo, dostal Šefčík nového obhájce 
a všechny úkony museli vyšetřovatelé opakovat – avšak už za situace, kdy pachatel 
z předchozího (avšak procesně nepoužitelného řízení) moc dobře věděl, že toho proti němu vyšetřovatelé mnoho nemají.

S tím souvisí i změny ve výpovědích obou obžalovaných, přičemž moták zachycený 
v ruzyňské vazební věznici jasně ukázal, že se Šefčík snažil Novákovi sdělit, jak má vypovídat, aby se oba nejenom dostali z kriminálu, ale aby nedostali ani podmínku.

Přesto soud nepochyboval 
o tom, že se podařilo objasnit hlavní rysy toho, co se osudné noci v bytě smrti v Růžové ulici na nymburském sídlišti odehrálo.

Přispěla k tomu i Šefčíkova slova v zachyceném motáku, 
z něhož soudce Zelinka některé pasáže ocitoval: „Pitva nebyla, babča spálená a v urně, až na naši výpověď nic nemají … babču jsme udělali 10. 8. 
v 01.30, ale děláme blbý; nevíme vůbec, kdy zemřela … až přijde psycholog, neříkáme, že nás to mrzí, ale že jsme byli pod vlivem drogy…“