Z mordu, který vrah provedl s nebývalou brutalitou, se nyní před Krajským soudem v Praze zpovídá další z někdejších obyvatel vyhořelého domu, původem Táborák Milan Kypta. Čtyřiadvacetiletý Kypta podle obžaloby napadl svého spolubydlícího při společném popíjení vína. A že pitka byla důkladná, potvrzuje záznam lékařů, kteří v krvi oběti našli 3,29 promile. „Poškozeného obžalovaný napadl údery pěstí do obličeje, pak ho povalil a dvěma noži mu zasadil řezné a bodná rány do hlavy a krku,“ uvedl státní zástupce Tomáš Milec. Podle jeho slov bodal Kypta do hlavy a břicha oběti i poté, co zavražděný muž vykrvácel z rány na krku.

Kypta ale svoji účast na vraždě před soudem odmítl. Bezprostředně po činu ovšem všechno přiznal – a také později při rekonstrukci uvedl řadu podrobností. „To jsem si vymyslel,“ tvrdil soudu s dodatkem, že se k vraždě, kterou nespáchal, přihlásil kvůli nátlaku policistů. „Bylo mi řečeno, že když se přiznám, dopadne to dobře; stejně by to prý na mě hodili, protože jsem jediný podezřelý,“ vysvětloval obžalovaný.

Přiznal, že osudného 16. listopadu s Miroslavem L. od rána popíjeli. Ale nikoli sami. „Dopoledne se k nám připojil Moldavan Radek – a přidal nám na víno padesát korun. Později se s Miroslavem pohádal. Já s tím nechtěl nic mít, a tak jsem šel do krámu pro další krabici vína. Co bylo pak, nevím, protože jsem u toho nebyl,“ vysvětloval Kypta soudu. „Když jsem se vrátil, viděl jsem kouř. Miroslav ležel na zemi na matracích, které sloužily jako postel, a právě začínaly hořet. Snažil jsem se mu pomoci, hýbal jsem s ním, ale byl mrtvý,“ předložil svoji verzi. Zároveň tím vysvětloval, jak se na jeho oblečení i boty dostala krev zavražděného spolubydlícího. „Pak jsem šel za tím Moldavanem a ptal se ho, co se stalo. On řekl, že to neví…“

Kypta nyní rozhodně popírá, že by měl s vraždou cokoli společného. „Opilý jsem byl, to ano. Ale ne natolik, abych nevěděl, co dělám. I když je pravda, že úplně všechno si nepamatuju,“ přiznal na otázku předsedkyně senátu Naděždy Bittnerové. „S vraždou ale nemám nic společného. Je jasné, že kdybych ho zabil, nabudu se tam zdržovat,“ připomněl, že neutekl – a policisté, kteří přijeli s hasiči a záchranáři, ho zadrželi přímo na místě. Právě členové této hlídky ho prý měli přesvědčit, aby se přiznal. „Ano, byli to oni – nikoli vyšetřovatel, který mě vyslýchal později,“ upřesnil Kypta po dalších dotazech. Odpověď měl i na otázku státního zástupce Milce, proč se oběť nepokusil odtáhnout z podpálené místnosti nebo alespoň z matrací politých hořlavinou. „V tu chvíli mě to nenapadlo,“ prohlásil.

Překvapivá změna výpovědi obžalovaného nijak nezaskočily Kyptova obhájce Petra Pustinu. „Klient mě informoval, že se to chystá udělat,“ řekl advokát Deníku. Nevylučuje, že soudkyni Bittnerové navrhne zprostit Kyptu obžaloby. „Rozhodující bude, co se od svědků dozvíme o tom Moldavanovi,“ podotkl.

„To sem netahejte!“

Se soudy má Milan Kypta zkušenosti navzdory svému mládí. Poprvé byl souzen již jako mladistvý v Benešově, kde mu také bylo uložení ochranné protialkoholní léčení. To skončilo v roce 2004. V Táboře pak 30. 6. 2005 vyfasoval 30 měsíců vězení s podmíněným odkladem na čtyři roky za to, že 8. 12. 2004 v opilosti napadl láhví od piva jiného muže, střepy mu způsobil poranění v obličeji, kopal ho, bil do hlavy a vyhrožoval zabitím. „To s tímhle nemá nic společného,“ okřikoval Kypta soudkyni Naděždu Bittnerovou čtoucí listinné důkazy. „Státní zástupce se na to upne – a bude z toho odvozovat moji vinu…“