Někdejší členové společné hlídky se podle závěrů kriminalistů měli mezi roky 2013 a 2016 násilně chovat k lidem bez přístřeší, aby problémové osoby přiměli k odchodu z města. Takové počínání souzení muži v jednací odmítali; zastávali se jich i nařízení.

Bití bezdomovců lze prý vyloučit už proto, že řada zákroků proti opilým, polonahým, pomočeným či pozvraceným lidem se odehrávala na frekventovaných místech a přihlížela jim řada kolemjdoucích či zvědavců; ti by si případného nepatřičného chování jistě všimli.

Cílem strážníků bylo podle slov souzených mužů dosáhnout toho, aby tito lidé přestali budit pohoršení nebo překážet občanům v chůzi, případně je takzvaně rozchodit do té míry, aby je bylo možno z místa vykázat. A pokud možno ještě přimět k tomu, aby po sobě uklidili.

Údajné vyvážení bezdomovce do polí za město zase podle vyjádření obžalovaných nebylo ničím jiným než snahou pomoci člověku, který neměl peníze na autobus, jímž by se dostal ke svému útočišti, kde přebýval. Aby však hlídka neopustila svůj rajon (což by zaznamenala GPS ve služebním autě), mohla ho svézt jen kus cesty: k hranici svěřeného území. Údajné vtahování osob bez přístřeší do služebního vozidla s následnou nakládačkou pak souzení muži odmítli s argumentem, že kvůli špíně a zápachu by si každý důkladně rozmyslel naložit takového člověka do auta bez vážného důvodu.