„Chlap musí všechno zvládnout sám,“ Tak zní tvrzení, kterému věří mnozí muži. Paní Iveta (plné jméno si nepřeje zveřejňovat, ale redakce ho zná; pozn. red.) kvůli tomu přišla o muže, její dvě malé děti ztratily tátu.

Již delší dobu se Ivetin manžel Jakub utápěl v hlubokých depresích. Nezabrala bohužel ani léčba či sezení u psychologů a psychiatrů. Byl na tom psychicky tak špatně, že nebyl schopen užívat předepsané léky. Jeho stav se nadále zhoršoval, až se nakonec stal neúnosným a Jakub spáchal sebevraždu.

Zanechal po sobě manželku Ivetu, 4,5letou dceru Emičku a 1,5letého syna Ríšu.

„Ríša situaci vnímá zatím spíš podvědomě, ještě ani nemluví. Emička ví, že byl její tatínek moc nemocný a odešel do nebe. Každé ráno mu nahoru máváme,“ popisuje nový rituál Jakubova manželka Iveta.

Vše o depresi shrnuje dokumentární cyklus Život za zdí, ve kterém vystupují přední odborníci z celé České republiky:

| Video: Youtube

Osudové „chlapi nebrečí“

Jakub začal trpět hlubokými depresemi v době, kdy měl přijít na svět jeho syn Ríša. Mladý muž, který měl dříve energie na rozdávání, najednou neměl sílu fungovat tak, jak dnešní společnost zaměřená na výkon očekává. Ztratil práci a rodina přišla o byt. To ovšem bohužel nebylo to nejhorší, co v následujících měsících rodinu potkalo.

„Jakub měl hluboké deprese. Bohužel se zpočátku snažil vše řešit sám. Byl z generace, která docházení k psychiatrovi nebo psychologovi považovala za stigma či tabu. Chlap přece musí všechno zvládnout sám a nesmí být žádná bačkora,“ říká rodinná přítelkyně Barbara Kozielová.

Jak poznat depresi

  • I přesto, že depresivními stavy trpí čím dál tím více lidí, je stále ve společnosti vnímána jako tabu. Přitom jediný člověk, který může pacienta s depresí z pocitů demotivace a negativity vytáhnout, je on sám.
  • „Mezi typické symptomy se řadí pocit selhání, frustrace, vnitřní prázdnota, pocit viny, lhostejnost, napětí, zapomnětlivost, zoufalství, beznaděj, ale i přetrvávající únava, poruchy spánku, bolesti hlavy, nechutenství, vyčerpání, potíže s koncentrací, manželské a rodinné problémy či stranění se společnosti,“ jmenuje hlavní příznaky německý Institut prevence a moderní vitální medicíny na webu Deprese pomoc.

Hluboké deprese a pocity beznaděje

Jakub byl operátorem ve výrobě. Kvůli depresím však často do práce nedorazil. Nebyl se dokonce ani schopen omluvit. Většinu času kvůli svému duševnímu onemocnění prospal. Říkával, že je to pro něj jediný útěk před ničivou depresí.

„Jeho stavy se projevovaly naprostou apatií a neschopností vykonávat běžné denní činnosti. Jako například vstát z postele, vysprchovat se, dojít nakoupit, nebo si připravit jídlo. Jedině spánek byl pro něj únikem,“ popisuje stavy svého manžela paní Iveta.

Nebyl schopen se léčit

Kvůli rodině se Jakub nakonec odhodlal a začal docházet k psychiatrovi a psychoterapeutovi, i když to pro něj bylo po všech stránkách velice náročné.

„Jakub byl následně několikrát léčen v nemocnici. Ovšem i přesto, že mu byla nastavena vhodná medikace, propadal se do stále hlubší beznaděje. Nevěřil, že mu může cokoliv pomoci. Nikdy navíc kvůli své těžké nemoci nevydržel brát léky tak dlouho, aby účinek antidepresiv opravdu nastal. Trvá to většinou několik týdnů,“ pokračuje rodinná přítelkyně.

Udělal to tak, aby ho nenašly děti

Jakuba jeho vážné psychické onemocnění ničilo a jeho stavy se den ode dne zhoršovaly. Ani opakovaná léčení v nemocnici nepomohla. Jeho psychická bolest bohužel 12. března 2024 vyústila v tragický odchod z toho světa.

„Jakub odešel dobrovolně. Každá další minuta pro něj byla nesnesitelná. Udělal to tak, aby ho nenašly děti. Nikomu nechtěl způsobit bolest, jen už prostě nemohl dál. Miloval je,“ říká Barbara Kozielová.

Deprese a sebevražda

  • „Sedm ze sta mužů a jedna ze sta žen, kterým byla během života diagnostikována deprese, končí svůj život sebevraždou. Riziko sebevraždy u lidí s těžkou depresí je asi dvacetkrát vyšší než u běžné populace,“ tvrdí Americká asociace sebevražednosti na webu vládní organizace Connecticut General Assembly.
  • Počet sebevražd u neléčených depresí se však blíží až k polovině případů.

Iveta zůstala na všechno sama

Iveta je nyní stále na mateřské dovolené a váží každou korunu. Ještě v době, kdy její manžel žil, se kvůli ztrátě bytu přestěhovali k Ivetinu sedmdesátiletému otci. U něj bydlí doteď.

K tomu, aby se mohla Iveta se svými dětmi postavit na vlastní nohy, slouží sbírka na Donio. Pro svou kamarádku a její rodinu tuto sbírku založila Barbara Kozielová.

„Peníze poslouží na zaplacení kauce na pronájem bytu, vybavení, ale i na auto, aby mohla Iveta děti vozit do školky a školy, na kroužky, k doktorům. Na vesnici, kde nyní žijí, je to bez auta opravdu velice náročné,“ uvádí důvody založení sbírky rodinná přítelkyně. Vybrané peníze by měly sloužit i na běžné výdaje a kroužky pro děti.

Navzdory nastalé situaci se jim jejich maminka snaží zajistit krásné dětství a pokusit se jim odchod tatínka alespoň trochu usnadnit.

Podpořit sbírku pro Ivetu a její dvě malé děti na Doniu můžete ZDE. Přispět je možné jakoukoliv částkou až do 7. června 2024.