Proč může být přílišná snaha o zdokonalování se škodlivá? Jak na sobě poznat, že začínáte mít problém? A jak se posouvat kupředu zdravým způsobem? O tom a mnohem víc hovoří v rozhovoru pro Deník psycholožka Zuzana Čechák Tomášková.

Co si přesně představit pod pojmem „feťák osobního rozvoje“?
Předně nejedná se o žádný diagnostický pojem. Jen hovorové označení, které je možné zaslechnout na komerčních školeních. Asi bych toto označení použila pro člověka, kterého žene nezdravá až obsedantní touha se neustále zlepšovat. Dychtivost, která může pramenit z toho, že se člověk necítí dost dobrý nebo si chce naopak připadat lepší než druzí.

Takový člověk třeba hledá v osobním rozvoji spásu, jedinou pravdu, jeden klíč, který vyřeší vše. Může mít také nereálné očekávání, že ten „pravý“ kurz, odborník, šarlatán, kniha – dosaďte si cokoliv – mu změní život. Jenže to se většinou nestane. A proto potřebuje další dávku. Takový člověk pak střídá spoustu kurzů, čte spoustu knih, navštěvuje nejrůznější samozvané kouče, ale neposouvá se dál.

Lenka Fuentes
Trápí vás stres či fobie? Pomoci může hypnóza, míní koučka Lenka Fuentes

Snažit se na sobě pracovat však zní veskrze pozitivně. V čem tedy může nastat problém?
Vypůjčím si známé rčení. Problém nastává, když se z dobrého sluhy stane zlý pán. Příkladem může být velké množství promarněného času stráveného četbou nekvalitní literatury. Dále také třeba přílišné přemýšlení, které odvádí od života tady a teď. Vidění sebe sama v roli oběti, což bere životní sílu. Nebo naopak považování se za člověka, který vše ví lépe než druzí a má tendenci poučovat, což může nabourávat vztahy. V praktické rovině je pak častým problémem neschopnost získané – ač kvalitní – informace, zkušenosti či prožitky aplikovat do života.

Zdroj: Youtube

Zůstaňme u posledního jmenovaného. Co podle Vás brání lidem získané znalosti z oblasti osobního rozvoje aplikovat do života?
Je to různé. Někdy chybí představa o výsledku, jindy dostatečně silný důvod ke změně. Setkávám se také s tím, že za tím mohou stát negativní vnitřní přesvědčení, které klient získal v průběhu svého života. Třeba jako: „Jsem k ničemu.“ nebo „Nesmím dělat chyby.“

Ve své praxi také často mívám velmi schopné a kreativní klienty, kteří jsou silně motivovaní, ale nedaří se jim v rutinách. Nedokáží u svých předsevzetí vydržet, jsou nešťastní, naštvaní na sebe a cítí se neúspěšní.

Vstávání je pro některé lidi obtížnější než pro jiné. Mezi lidmi je mnoho těch, kteří několikrát za sebou odkládají budík. Je to ale zdravé?
Je ranní odkládání budíku škodlivé? Nemusí být, v určitých případech je přínosem

Někdy brání dosáhnutí vytyčeného cíle i příliš vysoká očekávání a předpoklad, že všechno půjde hned. Pokud to nejde hned a na sto procent, pak si to někteří lidé vyloží tak, že je získaná znalost špatná a musí začít hledat znovu. Už nehledají cestu, jak třeba danou znalost vyzkoušet v praxi trochu jinak či v jiném prostředí. No a někdy je zkrátka na jednoho člověka dostupných informací moc. Neumí se v nich zorientovat a využít je.

Číst rozvojové knížky, chodit na nejrůznější kurzy, platit si osobního kouče…jsou to podle vás tedy zbytečné či přímo škodlivé činnosti?
To určitě ne. Je důležité na sobě pracovat a rozvíjet se; snažit se lépe chápat sám sebe i druhé. Často osobní rozvoj může pomoci žít kvalitnější život. Je však důležité mít jasno v tom, čeho přesně a v jaké oblasti chceme dosáhnout. Jinak se do toho člověk může zbytečně zamotat.

Rozhodně je vhodné si ohlídat kvalitu zdrojů. Také je dobré na to nebýt sám; tedy najít si skutečného odborníka. Je však třeba dávat pozor na samozvané „odborníky“ a šarlatány. Vhodné je najít někoho, za kým je odbornost, kdo mi lidsky sedne a s kým budu systematicky spolupracovat, abych se posouval kupředu. Člověk se tak většinou dostane do cíle rychleji, než když se musí vším „prokousávat“ sám.

Jak může člověk na sobě poznat, že už se ve snaze zlepšovat přestává chovat zdravě a ohleduplně k sobě či dokonce k druhým? Že se pro něj rozvoj stal určitým druhem obsese a závislosti?
Za nezdravé bych označila takové jednání, které narušuje člověku jeho běžné fungování a vztahy. Takový člověk například může mít pocit, jak v něm bublá nervozita, přetrvává u něj nespokojenost, podrážděnost, nepokoj. Osobním rozvojem tráví spoustu času, ale valné výsledky nepřicházejí. Může také nesprávně nakládat s informacemi a manipulovat s fakty. Třeba tak, že se snaží druhé poučovat.

Jitku trápí únavový syndrom. Na fotografii je s dvouletou dcerkou Aničkou, která je klidné a hlavně zdravé dítě
Únavový syndrom? Doktoři ženě nevěřili, ani když dočasně zcela ochrnula

V poslední době se také roztrhl pytel s tím, že se v hovorové řeči používají diagnostické výrazy, které se však nezakládají na odborném posouzení. Kde kdo o někom prohlásí, že je narcis, hysterka, „adéháďák“ nebo autista. Takové onálepkování může hodně uškodit. Zvlášť, když je dotyčný používá, aby měl nad druhými převahu nebo jim ublížil.

Říká se, že by měl člověk 8 hodin spát, 8 hodin pracovat a 8 hodin se věnovat dalším činnostem - ideálně něčemu, co ho baví. Jak je to podle Vás v praxi?
Bývá to různé. Hodně záleží na tom, v jakém životním období jste. Jinak funguje rodina s dětmi, jinak třeba mladý pár. Svou roli hraje také povolání. Jsou zaměstnání, kde se od vás skrytě vyžaduje fungovaní v režimu 24/7. Nemáte chvilku opravdu stoprocentního oddechu. V takovém případě se rovnováha hledá obtížně, pokud nechcete změnit práci.

V každém případě je důležité najít si každý den chvíli jen pro sebe sama, ať už ji prožijete jakkoliv. Podstatné je také dbát na zdravou stravu, dostatek spánku, kvalitních vztahů, odpočinku i na pěstování koníčků. Zkrátka žít zdravým životním stylem a pečovat nejen o sebe, ale i o své vztahy. To je něco, co vás podrží i v náročných chvílích. Pak není až tak podstatné, že váš životní rytmus není přesně 8 – 8 – 8.

Zdroj: Youtube

Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím množství mladých lidí, kteří si z volného času znatelně uštipují na úkor svého odpočinku. Když už si volno udělají, snaží se ho zaplnit užitečnými projekty. V podstatě tak z práce přecházejí do další práce. Jaké jsou Vaše zkušenosti?
Myslím, že hodně záleží na tom, v jaké sociální bublině se člověk pohybuje. Jsou i lidé, kteří se toho naopak snaží dělat co nejméně. Ale když se vrátím k otázce; běžně se s tímto fenoménem setkávám nejen ve své praxi, ale i mezi známými a přáteli. V určitém věku to může být příjemné a přínosné. Člověk objevuje, co ho zajímá. Snaží se přispět světu. Cítí radost a uspokojení. Jsou typy lidí, kteří potřebují být více intelektuálně stimulováni a práce na projektech je baví.

Problémem nastává ve chvíli, kdy přijde únava, netrpělivost, vyhýbání se sociálním kontaktům či častější nemocnost. To obvykle značí, že je potřeba do života vrátit rovnováhu. Ještě větší potíž je, pokud se člověk vrhá do dalších a dalších projektů, protože cítí, že toho nedělá dost. Že nemá právo odpočívat. Má utkvělý dojem, že musí dělat něco produktivního, i kdyby ho to mělo stát zdraví.

Z čeho pramení toto neustálé nutkání „dělat něco užitečného“? Mohou na tom podle vás mít podíl sociální sítě či média?
Těch důvodů je více. Některé jsem nakousla před chvilkou. Z těch pozitivnějších bych vypíchla potřebu intelektuální stimulace, s čímž se pojí touha být v obraze, vzdělávat se. Může za tím stát i otevřenost vůči novým zkušenostem.

Hnacím motorem však může být také podvědomá snaha přebít něco, co mě vnitřně trápí, co ve mně klíčí, ale nechci tomu věnovat pozornost. Může za tím stát i nevhodný typ výchovy nebo přejatá očekávání od společnosti, která jsou částečně zprostředkována právě i médii a sociálními sítěmi.

Odborníci si shodují, že psychopatické rysy vykazují jeden až dva lidé z každých sta v běžné populaci
Jak poznat psychopata? Ženy se vyznačují jinými projevy než muži

Díky nim máme pocit, že žijeme ve světě, kde je všechno možné. Zároveň se porovnáváme s těmi, kdo dosáhli největších úspěchů. Kdyby neexistovala média, nejúspěšnějším podnikatelem by pro nás byl třeba člověk ve vedlejší vesnici, ne Jef Bezos nebo Mark Zuckerberg. O těch bychom se zřejmě vůbec nedozvěděli.

Potíž je pak v tom, že sice vidíme úspěch, ale už ne to, co je za tím. Například komu pomohl, kdo koho sponzoroval, kolik lidí se na daném cíli podílelo a kolik let to trvalo, než se cíle dosáhlo. Díky tomu může být pociťovaný tlak na produktivitu a úspěch mnohem vyšší.

Jak tedy postupovat, pokud člověk nechce ustrnout na místě a rád by se zdravým způsobem rozvíjel?
Jako první bych popřemýšlela, čeho konkrétně tím chci dosáhnout. Co mi to má do života přidat dobrého nebo nového. Užitečné může být si vše i sepsat, aby si člověk utřídil myšlenky. Dále je vhodné věnovat dostatek času výběru kurzu, literatury či odborníka. Tím vším se šance na dosažní cíle zvyšuje.

O to, aby měl pravou ruku, bojoval Lukáš Polčák dlouhých deset let. Nakonec mu k získání bionické protézy pomohla až sbírka.
Lukáš Polčák: Na pojišťovně mi řekli, že jednu ruku mám, tak druhou nepotřebuji

Zároveň je podstatné si uvědomit, že aby se člověk posunul vpřed, nestačí jen pochopit určitou situaci, něco si lépe uvědomit či získat nové poznatky. Často je to o naučení se, jak myslet, reagovat a chovat se jinak - tedy o tom přenést poznatky do skutečného života.

Napadá vás ještě něco dalšího, na co je dobré pamatovat?
Toho je tolik. (smích) Určitě bych zdůraznila, že by se mělo jednat o realistické a dosažitelné cíle. Nehledat dokonalost, ale užitečnost. Jít po malých krůčcích a tu cestu si zpříjemnit, ne se jen honit za cílem. Jak jsem už zmínila, setkávám se s přepracovanými mladými lidmi, kteří nedokáží odpočívat, jen na sebe kladou další a další požadavky. Očekávají od sebe výkon ve všech oblastech. Jsou hodně orientovaní na cíl, ale toho cíle často dosahují na úkor svých sil, někdy i vztahů a zdraví.

Občas může být tím nejtěžším se na chvíli zastavit a nechtít od sebe toho tolik. Jak jsem už řekla dříve, je potřeba se naladit na dobré prožívání cesty, ne až cíle.

Medailonek Zuzany Čechák Tomáškové
Věk: 31
Místo působení: Zlín, Brno, online po celé České republice
Vzdělání: Magisterské studium psychologie na FSS MU. Bakalářské studium oboru Podnikové ekonomiky a managementu na ESF MU a bakalářské studium oboru Mediální studia a žurnalistika na FSS MU.
Terapeutický výcvik: Komplexní výcvik v psychoterapii zaměřené na řešení
Pracovní zkušenosti: vlastní psychologická praxe, lektor na MU, psycholog v Akademické poradně UTB, psycholog ve školství, manažer vzdělávání a rozvoje v nadnárodní korporaci
Kam pro více informací: zuzanatomaskova.cz