Už třináct let neví, co je to v neděli ráno sladce spát. V půl deváté totiž zvoní ve věži mělnického evangelického kostela a o třicet minut později tahá za provazy ve věži katolického kostela, kam už se scházejí lidé na ranní mši.

Mělnický zvoník a hodinář Jiří Malecký se ke své zálibě dostal kdysi úplnou náhodou. „Měl jsem možnost podívat se na zvonění a při té příležitosti jsem si chtěl udělat pár fotek z ochozu věže svatých Petra a Pavla. Naskytla se možnost zazvonit si a od té doby mě zvonění uchvátilo. Vrátil jsem se hned další neděli a od té doby zvoním," vzpomíná.

Hlavní mělnický zvoník nechává zvony zpívat nejen v místních kostelích, ale například i v Lužci nad Vltavou, Roudnice nad Labem, Radouni nebo Mečeříži.

Stará se při tom také o stroje věžních hodin, mělnických, lužeckých i kralupských.

„Dostal jsem se k tomu přes bývalého mělnického zvoníka a varhaníka, který o věžní hodiny pečoval přede mnou. Odstěhoval se na Moravu a přenechal mi je," vypráví hodinář, jehož doma po návratu ze zaměstnání čekají opravy porouchaných pendlovek, budíků a kukaček.

Zvládá i veškerou údržbu hodin ve věžích. Ty nejstarší jsou staré už skoro sto padesát let. „ Stroje jsou mechanické, takže se čas od času objeví nějaká porucha. Občas je nutné udělat i generální opravu," říká Jiří Malecký.

Některé hodiny se musejí denně natahovat. A právě k takovým vyráží do Lužce nad Vltavou. „Jezdím tam každý den navečer, v případě potřeby mě zastupují manželka a táta," vysvětluje.

Musí být hodinář víc šikovný nebo trpělivý?

Oboje, zabere to hodně času a člověk musí vědět, jak a co má na hodinách seřídit, aby šly tak, jak mají.

Za hodinami i zvony musíte stoupat do výšek, jak to snášíte?

Výšky rád nemám, ale jen ve chvíli, kdy se necítím bezpečně. Pokud to bezpečí pod nohama cítím, je mi jedno, kde stojím.

Jiří Malecký:
- Je mu šestatřicet let
- S manželkou a třemi dětmi žije v Hoříně u Mělníka
- Pracuje jako specialista pro měření a regulaci

Věže hodně lákají ptáky, jak to tam pak vypadá?

Pokud věž není udržovaná a ptáci se dostanou dovnitř, bývá hodně zaneřáděná. Občas se člověk dostane do míst, kde to není vábné.

V jakém stavu bývají zvony v kostelích?

Pokud se o zvony nikdo nestará, jsou v žalostném stavu. Mým snem je, aby se rozezněly všechny zvony v širokém okolí. Proto se je snažíme s ostatními zvoníky rozpohybovat.

Jak to děláte?

Začíná se vyklizením a vyčištěním zvonice, až pak přichází na řadu prověření zvonu. Nejdříve se zkontroluje závěs zvonu, zda není nějak poškozený a zda je správně dotažený. Pak je na řadě srdce. Musíme mít jistotu, že bije do správného místa, není poškozené a je dobře uchycené. Následuje kontrola páky, na které jsou umístěny provazy. V závěru se prověří právě provazy a může následovat zkouška zvonu.

Jak dlouho to celé většinou trvá?

Záleží na zvonici, ale většinou je to dva nebo tři dny. Velkou roli hraje i vzdálenost od domova.

Jaké je to správné místo pro srdce zvonu?

Srdce zvonu musí bít do nejsilnějšího místa věnce, což je spodek zvonu. Je to samozřejmě znát na zvuku. Pokud by srdce bouchalo jinam, mohl by se zvon dokonce i poškodit.

Na některých místech zvoní místo zvoníků technika. Proč zůstáváte u rukou a provazů?

Když se zvoní ručně, víte přesně, co se se zvonem děje. Motor vám to neřekne. Chybu dělá i zvoník, který je líný lézt do schodů a natáhne si provazy dolů do věže. Pak netuší, jak zvon vypadá a co se ve věži děje. Zvoníci by měli své zvony kontrolovat, my to děláme každé tři měsíce.