Jako v Americe

Pochlubit se úspěchy v rámci vojenské kariéry, stejně jako po jejím skončení, může dnes 65letý plukovník Miroslav Žirovnický původem z Benešovska. V armádě postupoval v kariéře od velitele roty k zástupci velitele divize, přišly zahraniční mise, působení na generálním štábu i na ministerstvu obrany, kde se věnoval logistice, role poradce domácích i zahraničních představitelů…

Před deseti lety přišel zlom, když se inspiroval příběhem bývalého amerického plukovníka Harlanda Davida Sanderse; zakladatele řetězce rychlého občerstvení KFC. S partnerkou Bohunkou Brýnovou se poučili o nejnovějších trendech v zahraničí, zvláště v Rakousku, a pod Blaníkem založili farmu Kokoland. Sázka na produkci vajec ve volném chovu na slámě a s celoročním pobytem nosnic venkovním výběhu se podle jeho slov ukázala jako dobrý tah. Ba přímo skvělý! „Pražáci jsou nadšeni,“ řekl Deníku, že o odbyt není nouze jak na farmářských trzích, tak v náročnějších restauracích v hlavním městě i v jeho okolí. Horší je prý, když se rozhlíží po budoucích následovnících. Ke „slepičkám“ (jak říká s citem – a je to poznat i po hlasu), kde se musí pracovat rukama, to prý potomky netáhne. Ti prý mají vztah spíš k myším. Ano – a ke klávesnicím…

Pomoc v civilu

Na setkání veteránů na krajském úřadu Miroslav Žirovnický představil ve stručnosti svůj příběh třeba ve chvíli, kdy si s Vladimírem Braunem (jenž rovněž dosáhl plukovnické hodnosti, velel zahraničnímu kontingentu, působil v zahraničních misích i na generálním štábu, pak byl zastupitelem v Praze 4 a na odpočinek odešel do středočeských Všejan) pořídili na středočeském setkání veteránů fotografii na památku s brigádní generálkou Lenkou Šmerdovou; poradkyní náčelníka generálního štábu.

Ne všichni bývalí účastníci zahraničních misí se však mohou pochlubit úspěchy po návratu. Nebylo ojedinělé, že po zrušení jejich místa odcházeli do civilního života bez představ o budoucnosti, bez plánů – a také bez kontaktů na lidi, kteří by jim mohli pomoci.

Některým chlapům sice hrdost nedovolila připustit, že mají potíže – potvrzuje to poslanec Pavel Růžička, sám s osobní zkušeností válečného veterána – zvlášť v minulosti ale nabídky podpory mnohé úspěšně nasměrovaly třeba při hledání zaměstnání nebo lékařské péče, řekl Deníku místopředseda krajské organizace Sdružení válečných veteránů Stanislav Švídek. Dnes chválí přístup úřadů práce, vstřícnost benešovské nemocnice i ochotu některých radnic ke spolupráci. Rozhodně přitom nejde jen o jednotlivce. Středočeská organizace veteránů má podle Švídkových slov 122 „novodobých“ členů.

Noví veteráni v letech

Představa válečného veterána jako bojovníka z období druhé světové války už je mimochodem téměř minulostí. Stárnou ostatně i novodobí veteráni – vždyť těm, kteří v devadesátých letech odcházeli do misí jako padesátníci, je dnes kolem osmdesátky.

Na posilování veteránských tradic a podporu jejich spolkové činnosti klade důraz i středočeský radní pro oblast bezpečnosti a zdravotnictví Robert Bezděk (ANO). „Historická paměť je jediný spolehlivý kompas, který ukazuje, odkud jdeme a kam,“ zdůraznil.