Jak ale o tom, že prakticky za humny zuří hrůzy válečného konfliktu, hovořit s lidmi, kteří situaci snášejí ještě obtížněji? Na to musejí hledat odpovědi nejenom pracovníci pobytových zařízení sociálních služeb. I v běžném životě má leckdo ve své blízkosti třeba starší lidi, kteří mají vlastní zkušenost s válečnými konflikty, lidi s kořeny v postižené oblasti, lidi osamělé – nebo i psychicky nemocné či oslabené. A také k nim se dostávají všudypřítomné informace o tom, co se na Ukrajině odehrává. O tom, že válka v Evropě nejsou jen slova z učebnic dějepisu.
Mluvme spolu – a hlavně spolu buďme, nabízí základní doporučení berounský institut Dementia. Ten se na různých místech středních Čech zaměřuje na poradenství i praktickou pomoc rodinám pečujícím o někoho z blízkých s Alzheimerovou chorobou nebo jinou demencí. I širší veřejnosti je tato nezisková organizace známá třeba pořádáním běhů proti demenci nebo provozováním Kaváren Včera v Hořovicích a ve Staré Boleslavi.
Ředitelka Veronika Maslíková má pro dobu špatných zpráv, které jedinec nemůže nijak změnit ani ovlivnit, jasné doporučení: „Ve chvílích společenské či osobní krize bychom měli vsadit na sdílení emocí, intenzivní osobní kontakt, vzájemnou podporu a hledání společných pozitivních zážitků.“ Lidem, kteří se v souvislosti s tím, co se děje, mohou cítit bezmocně, je na místě pomoci, aby se dokázali se situací vypořádat. „Důležité je být nablízku a naslouchat,“ radí Maslíková, přičemž připomíná, že v seniorech může současná situace vyvolávat vyšší míru obav než v mladších lidech. „I když se vám zdají přehnané, neznevažujte je. Senioři vyrůstali v době, kdy válka byla běžným tématem – a mnozí si pamatují dětství během útrap druhé světové války,“ naznačila ředitelka souvislosti.
Radí proto se seniory o situaci mluvit – nejlépe osobně, nejen po telefonu – a to v klidném pohodovém prostředí, s dostatkem času vyslechnout jejich pocity, mínění, obavy nebo vzpomínky. A hovořit na rovinu; zamlčování faktů nakonec nikomu neprospěje. Samozřejmě je na místě ujistit je svojí podporou. Současně je však důležité také nezapomínat na péči o sebe. Více než kdy jindy je nyní na místě aktivně vyhledávat pozitivní zážitky. „Nejlépe společné,“ doporučuje jménem organizace Dementia Martina Kemrová.
Jak mluvit na Ukrajině (nejen) se seniory:
1. Rozhovorům o válečném konfliktu se nevyhýbejte.
Pokud o tomto tématu babička či děda nemluví, neznamená to, že nezažívají velký strach. Pokuste se však při takovém hovoru vytvořit pocit bezpečí a klidu: káva a koláč pomohou.
2. Nelžete jim, nezatajujte fakta.
Snažte se nacházet a upřednostňovat pozitivní momenty (příklady pomoci, povzbudivé příběhy či fotografie).
3. Zajímejte se, co si o tom všem myslí, s jakými pocity události sledují.
Nevyvracejte jejich názory, klidně vyjádřete svůj pohled na věc. Jedna věc je racionální úvaha, druhá tak silná emoce, jako je strach. Maminka se třeba bojí nárůstu počtu imigrantů, kriminality, drahoty, toho, že se konflikt přelije na naše území. A ať už je to reálné, či nikoli, její strach reálný je. Vyjádřete pochopení a ujistěte ji, že na vás se bude moci spolehnout v každé situaci.
4. Buďte trpěliví.
Dejte seniorovi čas promluvit o svých obavách. Aktuální situace je náročná, matoucí a děsivá. Není snadné vyjádřit, co cítíme. Možná společně najdete nějakou paralelu z minulosti či příběh, který dokáže pocity vyjádřit.
5. Ujišťujte o své podpoře.
Snažte se opakovaně posilovat pocit bezpečí.
6. „Máňa říkala…“
Zajímejte se, odkud senioři informace o válečném konfliktu čerpají. Nedostali náhodou řetězový e-mail „Pravda o válce na Ukrajině“? Zkuste je v takovém případě upozornit i na jiné, vyvážené zdroje informací.
7. Mluvte se svými seniory opakovaně a častěji.
Nejlepší je osobní kontakt. Telefon je sice skvělý, ale za ruku nikoho nevezme.
Zdroj: Dementia
