Účastník televizní soutěže Masterchef připravil v restauraci Zážitkový den

Vařit v rakovnické hospodě jakou je Šalanda je originální nápad, jak k němu došlo?

Dostal jsem několik nabídek na vaření v různých restauracích, například u Turnova, u Mělníka. Ale pořád mě to táhlo do Rakovníka do mé domoviny, kde je i hodně lidí, kteří za mnou nemohou přijet zrovna do Turnova. Řekl jsem si, že by bylo fajn uvařit doma. Hodně ohlasů jsem měl také na facebooku.

Takže padla dohoda s restauratérem Romanem Jaškem?

Shodou okolností měl narozeniny, tak jsem mu popřál a zeptal jsem se, jestli bychom tu něco nedali dohromady. Jemu se to líbilo a chytil se toho.

Je to poprvé, kdy vaříte v restauraci?

Ne, už jsem tam asi pětkrát, šestkrát vařil.

Kdo sestavoval menu?

Já sám.

A nemusel si se radit, zda by například šlo uvařit v téhle kuchyni a podobně?

To samozřejmě. Vaření vždy závisí na vybavení kuchyně. Zdeněk Šorsák mi pak pomáhal s dochucením některých jídel. Je moc dobrý kuchař a vařit ve velkém množství je to zase trochu něco jiného.

Proč zrovna tohle menu?

Postavil jsem to tak, aby jedno menu, bílé, bylo lehčí, spíše pro dámy. Červené je sytější, spíše si ho asi vyberou pánové, ale dámy ho mohou také ochutnat. Sestavil jsem ho o čtyřech chodech, ne o třech, jak se běžně dělá. Je hodně načančané, vymazlené z hodně kvalitních surovin. Je za ním spoustu práce, proto ta cena.

Menu se podávalo od osmnácti hodin. Jak dlouho trvala příprava? Od kdy jste nastoupil do kuchyně?

Byl jsem tu od středy. V pátek jsme připravovali věci, které mají být čerstvé. V poledne bylo už téměř vše uvařeno. Připravoval se například kaštanový krém.

Kolik lidí vám pomáhalo?

Vařím se Zdeňkem Šorsákem. Dílčí práce dělají brigádníci a žáci. Ti jsou z Integrované školy v Rakovníku a ze Střední školy služeb a řemesel ve Stochově. Pomáhají mi krájet a podobně. Snažím se jim nedávat práce, které jsou méně zábavné, ale občas to jinak nejde. Mrkev, cibule musí být oloupané a nakrájené.

Jak se vám vařilo v Šalandě?

Vařilo se mi tu super. Kluci jsou profesionálové. Vycházeli mi se vším vstříc. Kuchyně je dobře vybavená.

Je rozdíl vařit v televizní soutěži a tady?

V hospodě člověk nemá nad sebou ten čas, který ho tlačí a žene. Ale i tady čas ubývá a není nekonečný. Ve čtvrtek jsem si tu třeba do deseti hodin večer dělal makrónky.

Nechcete se vaření věnovat profesionálně?

Zatím mám pět pilířů, cest, kam bych se chtěl dát. V tuto chvíli nemám prostředky, abych si nějakou restauraci zařídil. A vlastně nevím, zda právě restauraci chci. Některému odvětví gastronomie bych se ale věnovat chtěl.

Na jaké cestě jste nyní?

Nyní studuji. Ale koupili jsme si s kamarády stroj na na thajskou zmrzlinu. Chceme s ním v létě jezdit po světě a vyrábět zmrzlinu pro lidi. Je z čerstvého ovoce, smetany a její výroba je také zajímavá na pohled. Ale to bude až dostuduji.

Studujete něco v gastronomickém oboru?

Ne. Studuji na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem popularizaci hudebního umění a organizaci hudebního života. Obor je spíše zaměřený na management než na hudbu jako takovou.

Jde hudba a vaření dohromady?

Myslím, že ano. V obou oborech je prostor pro improvizaci, vyžití a osobní kreativitu. Obě věci naplňují můj život. Ani bez jednoho bych nechtěl být.

Čtěte také: Češi se vrací ke zvěřině, zájem posiluje móda sezonních potravin