Psi budou majiteli na začátku srpna odebráni a převezeni do útulku v Lysé nad Labem. Tak jako už několikrát za posledních pár let.

Místní lidé se přitom shodují, že pomoc nepotřebují jen zvířata, ale i jejich chovatel. Psy miluje a nedá na ně dopustit. Bohužel se o ně nedokáže postarat.

Podle psychoterapeutky Renaty Nekolové z Linky důvěry a Centra psychologie v Mladé Boleslavi není odběr zvířat řešením. „Psi mohou být pro Václava Hrbáčka nějakou kompenzací, ať už za děti, manželku nebo něco jiného. To, v jakých podmínkách sám žije, i to, že je přesvědčený, že je vše v pořádku, svědčí o tom, že nemá na situaci náhled a není schopen ji správně vyhodnotit. Je velmi pravděpodobné, že skutečně trpí nějakou psychickou poruchou,“ potvrzuje zkušená psychoterapeutka a dodává, že bude velmi obtížné najít definitivní řešení.



Jako jedna z variant se nabízí zbavení svéprávnosti. To je ale podle Renaty Nekolové značně složitý proces a v boleslavském případu by zřejmě ani nebyl možný.

„Přímo v zákoně je dáno, že osoba musí být nebezpečná sobě nebo okolí, což Václav Hrbáček není. Jakkoli zasáhnout je tedy těžké,“ vysvětluje Nekolová, podle které je chovatel na psy silně fixován a jsou pro něho i způsobem seberealizace.

V útulku v Lysé nad Labem už jsou na příjem psů připraveni. Potvrzuje to vedoucí útulku Milan Kazda. „Všechny psy bude muset prohlédnout veterinář, který je rovněž naočkuje. Poté čeká zvířata čtrnáctidenní karanténa. Až po jejím skončení si je budou moci vzít noví majitelé,“ říká Kazda. Také on si je vědom toho, že to nebudou poslední psi od Václava Hrbáčka.



„Ten barák je obrovský, navíc je tam plno nepořádku. Vzhledem k tomu, že jsou psi hodně bojácní, je jejich odchyt komplikovaný. Vždy některý z nich uteče nebo se schová, a protože neznáme přesný počet, není v našich silách odvézt všechny. Pravděpodobně se budou u majitele dále nekontrolovatelně rozmnožovat a za pár měsíců bude dvůr opět plný,“ říká smutně šéf útulku.

Z nekonečného příběhu jsou zoufalí i sousedé muže. Mluví o něm přitom jako o hodném člověku a rádi by mu pomohli. „Psy zbožňuje, snaží se jim obstarat i krmení. Bez nich by mu bylo smutno a hodně by mu to ublížilo. Řešením by snad byla jejich kastrace. Každý z okolí, s kým jsem se bavila, by na ni přispěl,“ vypráví žena ze sousedství.

Její slova potvrzuje i muž, který podniká jen o pár domů dále: „Táhne se to nejméně patnáct let. Psy mu seberou a on má za pár dní další. Je to neúnosné. Ten zápach cítíte na míle daleko. Krmí je zbytky, co dostane v okolních restauracích, nebo tím, co najde v popelnicích. Je to hodně smutný případ.“