Nový způsob „telerehabilitace“ vyzkoušeli výzkumníci ze čtyř českých univerzit včetně ČVUT v pilotní studii, které se zúčastnilo 14 dobrovolníků s vážnějšími „postcovidovými“ problémy.

Na stále pokračujícím projektu TERESA spolupracují specialisté z řady medicínských i IT oborů. „Věřím, že systém pomůže co nejvíce pacientům a že zkvalitní a zkrátí následnou péči,“ komentoval novinku rektor ČVUT Vojtěch Petráček.

Možnost domácí rehabilitace s využitím „chytrých náramků“ jako prostředků komunikace s odborníkem budou podle představ projektového týmu nabízet lidem právě lékaři nebo fyzioterapeuté. Nejčastěji jako doplněk k plicní rehabilitaci ambulantní, v rámci lázeňské léčby, v rámci léčby v odborných léčebných ústavech nebo v rámci samostatné telerehabilitace a „telecoachingu“.

„U řady pacientů s těžkým průběhem nemoci covid-19 je zapotřebí řešit i následky infekce v takzvané subakutní fázi, druhý a třetí měsíc od počátku onemocnění. Pacienty trápí dušnost, únava, deprese nebo nespavost a jako efektivní metoda řešení těchto problémů se ukazuje systematická rehabilitace,“ vysvětlil za „medicínskou sekci“ Vladimír Koblížek, přednosta Plicní kliniky Fakultní nemocnice Hradec Králové.

Profesor Jiří Hulcr.
Entomolog Jiří Hulcr: Zachránit se můžeme jen tím, že budeme sázet zdravé lesy

Funkční mobilní aplikace je teď ve fázi dalšího rozvoje na základě dílčích poznatků z pilotní studie. Její závěry publikuje vědecký tým na podzim a v zimě má následovat otestování nástroje i mezi „necovidovými“ pacienty s dýchacími a únavovými potížemi spojenými například s chronickou obstrukční plicní nemocí, astmatem či intersticiálními plicními procesy.

Technologickou dimenzi fungování systému, který využívá komerční fitness náramky, popsal Miroslav Bureš z laboratoře inteligentního testování systémů na Katedře počítačů ČVUT FEL.

Nejen videochat, ale i přenos dat

„Pseudonymizovaná data jsou zabezpečeným způsobem přenášena na server, kde jsou po jejich zpracování generovány týdenní reporty. Po zpětném přiřazení dat k jednotlivým pacientům jsou lékařům a fyzioterapeutům předány podrobné denní záznamy pro přípravu programů plicní rehabilitace,“ vysvětlil Bureš, podle kterého tyto informace umožňují plánovat efektivnější a cílenější rehabilitaci.

A jak konkrétně vypadá taková telerehabilitační lekce? V úvodu je s pacienty probráno, jak se cítí, zda zvládají pravidelně provádět cvičení a pohybovou aktivitu, jestli mají s něčím problémy. Poté následuje cvičení, které vede fyzioterapeut. Ten každý cvik, včetně patřičné frekvence, pacientovi vysvětlí.

Ilustrační foto.
Hrozby typu syfilis zůstávají i v době koronaviru. Zájemci mohou jít na test

Následně přes kameru kontroluje správnost provedení a ptá se na pocity cvičícího. Pokud je vše v pořádku, tak pacient nadále vykonává daný cvik v rámci samostatného domácího rehabilitačního programu. V rámci čtyřicetiminutové lekce se stíhají prodiskutovat nové cviky, celkový vývoj pohybové aktivity i zkontrolovat cviky, které si už pacient samostatně cvičí z předchozí instruktáže.

Podle profesionálů z oboru znamená využívání technologií pro komunikaci mezi pacientem a zdravotníkem skutečný rozvoj „telemedicíny“ nad rámec prosté konzultace přes videochat.

„Telemedicína je v pravém slova smyslu postavena především na sdílení dat, která mohou pomoci hlídat váš zdravotní stav a v případě nemoci lékařům pomoci včas a lépe zasáhnout,“ řekl nedávno Hospodářským novinám náměstek ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) pro informatiku Tomáš Knížek.