Odpověď zní jednoznačně. Tyhle cifry nepracují s čistým platem, který zaměstnanci dostávají ne už na dřevo nebo na dlaň, ale v dnešní době zpravidla na účet. Vycházejí z hrubých mezd, z nichž zaměstnavatelé ještě strhávají zdravotní pojištění, odvody na sociální zabezpečení a zálohy na daně z příjmu. Jde ovšem o čísla, jež se vlastně netýkají nikoho konkrétního. K příjmům konkrétních zaměstnanců navíc nelze statistická data přímo vztahovat. Nevznikají tak, že by byly sečteny částky ze všech výplatnic a poděleny jejich počtem. Jedná se o podíl mzdových prostředků připadajících měsíčně na jednoho zaměstnance. Srovnání se skutečnými výdělkovými statistikami (pracujícími už se skutečnými platy jednotlivých zaměstnanců) naznačují, že dvě třetiny pracovníků berou méně, než by naznačovaly údaje o průměrných mzdách.
I tak průměr leccos napoví. Středočeský kraj na tom byl loni koncem roku líp než republika jako celek (s průměrem 31 646 Kč, tedy o 305 Kč nižším než vykazují střední Čechy); v pomyslném žebříku se kraj zařadil hned za Prahu. A v navýšení proti roku 2016 dokonce vede.
Mimochodem – údaje od sousedů mohou působit až provokativně. Podle statistických průměrů dostali lidé pracující v Praze během loňska přidáno skoro stejně jako zaměstnanci ve středních Čechách – jen o osm korun méně – ovšem s tím, že v hlavním městě se měsíční průměr na přepočtené počty zaměstnanců vyšplhal na rekord: 39 173 Kč. Ani tahle čísla ovšem neznamenají, že soused, který každé ráno upaluje na vlak nebo autobus, protože jezdí dělat do metropole, by musel být zrovna v balíku!
Při výpočtech nikoli jen pro čtvrtý kvartál, ale v rámci vyhodnocení celého roku 2017 se ukazuje, že výraznější navýšení přišlo hlavně v posledních měsících. Celoroční středočeský průměr totiž dosahuje 29 917 Kč s nárůstem proti roku 2016 o 2152 Kč (7,8 procenta). Opět to představuje druhou příčku v celostátním srovnání – a rozdíl proti celostátnímu průměru dosáhl 413 Kč.
