V podhradí, na Smíchově u Krajského soudu v Praze, byl dopoledne vyhlášen rozsudek v kauze údajných korupčních manipulací s veřejnými zakázkami Středočeského kraje. Rath jako nejviditelnější z celkem 11 obžalovaných nepravomocně dostal stejně jako před třemi lety trest odnětí svobody v trvání 8,5 roku plus citelnou finanční sankci. On prakticky ve stejné době přišel před Pražský hrad připomenout, že rozsudek v jeho kauze padl zrovna v den, kdy se připomíná osud Milady Horákové. Proces s končící 27. června 1950 popravou.

„Kdybych žil v době Milady Horákové, s velkou pravděpodobností bych dopadl stejně,“ prohlásil – byť zdůraznil, že se známou obětí komunismu se srovnávat nechce. Trvá však na tom, že jejich osudy se podobají: zneužití justice k likvidaci nepohodlné osoby a jejímu odstranění z politické scény. Jen metody už prý nejsou tak brutální. „Dnes není nutné nutit lidi přiznat vinu; stačí mít zmanipulované odposlechy,“ prohlásil.

Rath, který ze všech obžalovaných docházel k soudu nejvytrvaleji, tentokrát do jednací síně nepřišel. Stejně jako další souzení muži a ženy; přítomni byli pouze jejich advokáti. Novinářům vysvětlil, že nemá cenu chodit někam, kde je výsledek předem známý. „Jen v roli statisty legitimizovat divadlo zinscenované pro veřejnost,“ prohlásil. Justice podle něj v této kauze pracuje na zakázku. „Plní jen nějaké zadání,“ konstatoval.

To, že rozsudek – jenž podle něj svou přísností mimořádně vybočuje z běžných zvyklostí – byl vypracován dopředu a on jej znal už několik dnů předtím, než byl vynesen, doložil Rath textem odvolání podaného k Vrchnímu soudu v Praze – s úterním datem z podatelny. Tedy o den dříve, než v jednací síni krajského soudu zazněl samotný verdikt. Jak se k těmto informacím dostal, Rath nekomentoval; uvedl jen, že pocházejí z okruhu trestního senátu a nebyly získány nezákonně. Nyní lze čekat právnické debaty o tom, zda může být takové odvolání platné. Naopak celkem bez diskusí je asi možné přijmout názor, že jde krok, který se středočeský krajský soud i jeho rozhodování snaží postavit do nelichotivého světla; možná i zesměšnit. A lze jen spekulovat: nevystoupil takto Rath proto, aby později mohli jeho advokáti argumentovat třeba tím, že v jeho případě teď musí být podjatý celý soudní systém v České republice? Každopádně se představil jako starý známý matador politické scény, který je stále v kondici.

Se sobě vlastní suverenitou však pokračoval i ve chvíli, kdy zabrousil mezi paragrafy. Ohrazuje se proti tomu, že krajský soud nevzal v potaz někdejší rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o nepřípustnosti použít odposlechy jako důkaz. Ano, na základě podnětu ministra spravedlnosti Nejvyšší soud ČR rozhodl, že jsou odposlechy v pořádku – to však prý na rozhodování krajského soudu nemá mít vliv, jestliže je nepřípustné, aby rozhodnutí nejvyššího soudu zasahovalo do živých kauz v neprospěch obžalovaných. Zde se zjevně rodí budoucí právní bitva. Zatím jsme zpět u politiky: Rath prohlásil, že rušení rozsudku na podkladě podnětu ministra spravedlnosti vrací právní řád před rok 1989 – a jemu připomíná padesátá léta. Podobné je to prý i s rozhodnutím Ústavního soudu ČR o nepřípustnosti přesouvat kauzy k orgánům činným v trestním řízení, které nejsou místně příslušné.

Jasno ovšem Rath nemá v jedné věci: jak to bylo s krabicí na víno se sedmi miliony korun, kterou měl u sebe při svém zadržení. Nevylučuje policejní provokaci, byť připouští, že pro takové tvrzení nemá žádný důkaz, za pravděpodobnější však označil záměnu krabic: dostal tu, v níž byly uloženy peníze určené na volební kampaň sociální demokracie. Zdůraznil však, že soud „ignoroval“ nahrávku z odposlechu, na níž tehdejší přátelé Kottovi, u nichž byl před zatčením na návštěvě, říkají, že mu dávají krabici s vínem. A ohradil se proti tomu, že tato pasáž zprvu mezi důkazy posuzovanými soudem chyběla. „Na úvod byla vystřižena; dostala se tam až po třičtvrtěroce, kdy jsme namítali, že nahrávka je nekompletní,“ vytasil se s další výhradou. Od počátku trvá na své nevině.

Za trestem je Zeman, řekl Rath s trenkami v ruce
Místo přímo před Hradem si David Rath ke středečnímu setkání s novináři nevybral náhodou. Před sídlem prezidenta řečnil záměrně – nikoli však proto, aby ohlásil svůj návrat do politiky, jak se mezi reportéry spekulovalo. Byť i on sám se zprvu tvářil, že hraje na tuhle strunu – a to, že jednou bude někde kandidovat, nevyloučil. Dostává prý k tomu spoustu výzev. Zatím je odmítá s tím, že má svých starostí dost.

Poznamenal nicméně, že jeden kvalifikační předpoklad je splněný. „Naše země se dostala do situace, že kdo chce být úspěšný, je téměř povinností být trestně stíhán,“ konstatoval. Připomněl kauzu Čapí hnízdo (spojovanou se jménem premiéra a lídra ANO Andreje Babiše, jehož vládu zrovna ve středu jmenoval prezident Miloš Zeman) – a zdůraznil, že jeho proces se něčím podstatným liší: nikdo nebyl poškozen, nikdo se nepřihlásil s požadavkem náhrady škody. Zmínil dále nepravomocně odsouzeného Bohuslava Svobodu (ODS), který povede pražskou kandidátku, a bez konkrétních jmen i stíhané, souzené nebo odsouzené hejtmany či primátory.

Českou politiku podle něj zalidnily osoby, které lze charakterizovat jako šedé myši. „V některých případech krysy – jsou tlustší a větší,“ rýpl si. S tím, že on sám šedou myší nikdy nebyl. A „reprezentaci šedých myší“ poradil, jaké problémy je třeba řešit: chybějící personál nemocnic, stamiliardy, které z naší země plynou do zahraničí, byrokracii a šikanu státu dopadající na každého, kdo se snaží něco dělat…

Před Hrad však Rath nepřišel dělat kampaň. Přišel prohlásit, že aktuální rozsudek v jeho kauze zazněl na přání prezidenta Zemana. „Tlačil na soudce a vyhrožoval; to je porušení ústavních principů,“ konstatoval. S dodatkem, že jestliže hlava státu hovořila dehonestujícím způsobem o soudci, jehož rozhodnutí v jeho kauze se Zemanovi nelíbilo, jde o jasný nátlak na soudní systém – vždyť v pravomoci prezidenta je třeba jmenovat předsedu vrchního soudu. Rath se proto vytasil s maketou červených trenýrek: ty originální sice prezident spálil jako tečku za mediálně podrobně sledovanou minulostí – podle Ratha nicméně setrvává na principech autoritativních a nedemokratických způsobů jednání.